Když se ve Svinné opravila s pomocí města bývalá škola, jako místo pro setkávání místních obyvatel, napadlo mne, že jedna z možných věcí, které by se tady mohly uskutečňovat, jsou besedy se zajímavými lidmi…Po přečtení novinového článku o Rudolfu Krautschneiderovi jsem věděl, že on bude jeden z nich. Díky Frantovi a Haně Ducháčkovým jsme se domluvili do budoucna. Jen se nám to trochu zkomplikovalo, když Franta přišel s tím, že to nebude v únoru, ale za týden…a díky Soně Mužíkové jsem už druhý den mohl věšet plakáty a rozesílat pozvánky. Ruda Krautschneider je živý důkaz toho, že sny se mohou plnit, když jim jde člověk vstříc… Otázek měli posluchači nachystáno dost, ale na některé se Rudovi odpovídat nechtělo, neboť vymyslet a stavět loď, vyřizovat a zařizovat cesty a povolení, sehnat lidi a prostředky - to není práce pro jednoho člověka a když, tak ne zcela normálního - z našeho hlediska…Proto asi také z těch, kteří se na minulých akcích podíleli, ne všichni na společně prožitý čas vzpomínají v dobrém… Přišel člověk na prahu sedmdesátky, otec pěti dětí, z nichž nejmladší nemá dva roky, stavitel mnoha lodí, pábitel a fabulátor, který k sobě dokáže strhnout a nadchnout lidi, jež pro jeho myšlenku dokáží obětovat měsíce a roky života i vlastní prostředky, aby se s ním v lepším případě svezli a podívali se tam, kam by se jindy nedostali. Netypický důchodce, který místo krmení holubů chystá plavbu po Karibiku - i o tom s ním chtěli někteří mluvit, když ho tam před nedávnem marně hledali - spisovatel mnoha knih, jež nemají prakticky žádnou publicitu, i když se dobře čtou.  Připomněly mi knížky Otakara Batličky, které jsem četl jako kluk… Vyprávěl a odpovídal na otázky s tím, že ještě více otázek přinesl, než zodpověděl.  Povídalo se nejen o moři, ale i o knížkách, jeho nakladatelství, o Skrovnici kde bydlí a jeho aktivitách…Vzpomínalo se na časy, když v okolí pracoval a připomínali se mu bývalí kolegové a návštěvníci minulých besed, došlo i na zájemce o jeho knížky… Mohli jsme shlédnout i některé jeho filmy…To co on prožil se nedá vměstnat do pár hodin besedy, a tak si s ním místní domluvili, že až se vrátí sejdeme se znovu s tím, že tentokrát se zaměříme na nějakou jeho konkrétní cestu a to od stavby lodě až po závěr plavby… Za Svinnenské L. Krmela…