Českotřebovští skauti pomáhají obnovit skauting ve slovenském Svitu   Českotřebovští skauti na konci září vyrazili na tradiční návštěvu do slovenského Svitu, kde se po roce opět setkali se svými slovenskými kamarády z řad skautů a skautek. Výprava do partnerského Svitu se konala 28. 9. – 2. 10. 2011 a kromě nádherného počasí, které babí léto skautům připravilo, nebyla nouze ani o nezapomenutelné zážitky a zajímavé přírodní scenérie ze slovenských Roháčů, Vysokých tater nebo Slovenského ráje. Skautské „expedice“ do slovenského Svitu pořádáme pravidelně již 5 let, a to od roku 2006, kdy jsme se slovenskými skauty začali naplno spolupracovat. Od tohoto roku jsme společně uspořádali několik letních táborů, výprav a skautských akcí, na kterých jsme se vždy sešli v hojném počtu a vyměnili si zkušenosti s vedením oddílů a prací s dětmi. V současné době mají výpravy do Svitu své opodstatnění především z pohledu obnovy skautingu, protože zde již takřka tři roky nefunguje žádný skautský oddíl a skauti se schází nepravidelně. Je to dáno především nedostatkem vedoucích, kteří by fungování skautských oddílů ve Svitu zaštítili a zodpovědně se vedení věnovali. Letošní výprava se však nesla ve znamení očekávání, protože od některých skautů ze Svitu začaly prosakovat informace o tom, že se blýská na lepší časy a skauting bude v dohledné době obnoven. Naše cesta začala v brzkých ranních hodinách, kdy jsme z České Třebové vyrazili na bezmála 6 hodinovou cestu na Slovensko. Ještě před příjezdem do Svitu jsme se zastavili „na skok“ v západní části slovenských Tater (Roháče), kde jsme absolvovali výstup na vrcholy Ostrý Roháč (2088 m n. m.) a Plačtivý (2125 m n. m.). Z obou vrcholů se nám naskytly jedinečné výhledy na Západní tatry s vysokými štíty tatranských obrů a modravými Roháčskými plesy, které byly v prosluněném babím létě úžasné a nezapomenutelné. Po vyčerpávající túře jsme se přesunuli přímo do Svitu, kde jsme měli na zahradě u bratra „Fera“ zajištěný „base camp“ (základní tábor) na celý náš pobyt na Slovensku. První večer jsme postavili stany, vybalili věci a se slovenskými skauty naplánovali aktivity, respektive túry, na další dny. Jelikož byla předpověď počasí na celý týden více než příznivá a babí léto zatím neplánovalo nechat se vyhnat zimou na jih, bylo rozhodnutí o toulkách po Tatrách a Slovenském ráji jednohlasné. Při večerním posezení nad vynikajícím gulášem, který na uvítanou připravil bratr Fero, se k nám připojil také bývalý vůdce „svitského“ oddílu, bratr Frico, který nám radostně sdělil, že skauting ve Svitu bude brzy obnoven. To byla na první den více než skvělá zpráva, se kterou jsme se odebrali do stanů a spacích pytlů přečkat první podzimní noc pod Tatrami. Následující dny proběhly, až na drobné výjimky, podle našeho plánu. Ve čtvrtek ráno jsme začali obtížný výstup na Kriváň (2494 m n. m.), který nám společně se sestupem zabral podstatnou část dne. To však nikomu nevadilo, protože počasí bylo nádherné a tatranská příroda je za babího léta úžasná. Na páteční den jsme měli v plánu navštívit opět Roháče, přesněji zdolat vrchol Baníkov, ale protože výstupy na vrcholy Ostrý Roháč, Plačtivý a Kriváň nás zmohly a túra přes Baníkov je opravdu náročná, vyhrála „šetrnější“ varianta ala Tatry z polské strany. Vypravili jsme se proto k Mořskému oku, což je největší jezero v Tatrách ležící pod štíty a vrcholy tatranských Rysů. Túra to nakonec až tak odpočinková nebyla, protože jsme museli vystoupat do značné výšky k polským jezerům Wielky Staw Polski (1665 m n. m.). Odtud pak ještě výstup na Swistowu Czubu, což byl vrchol o výšce 1763 m n. m. Až poté nám bylo umožněno spatřit největší tatranské pleso. Mořské oko jsme obešli kolem dokola, vystoupali k druhému jezeru nad ním a poté vyrazili směr parkoviště a Svit. Tam jsme společně se slovenskými skauty při večerním grilování probírali dojmy z výletů a řešili jiné, povětšinou „skautské“ věci. V sobotu ráno jsme zaveleli „směr Slovenský Ráj“, který je naší oblíbenou lokalitou. Strmé stezky, vysoké kolmé žebříky, všudy přítomné dřevěné lávky a divoká příroda je pro nás přesně to pravé. Zaparkovali jsme na parkovišti v Podlesoku a vydali se roklinou Suchá Belá s vysokými vodopády, skalními okny a peřejemi až na vrchol hřebene Slovenského Ráje. Jelikož nám výstup roklinou zabral minimum času a my měli ještě chuť a síly na výstup další roklinou, sestoupili jsme zpět dolů, přesněji do osady Pila, a odtud se znovu vydali na vrchol roklinou Piecky, jež končila na tom samém místě, ze kterého jsme před několika hodinami scházeli. Příjemně unaveni jsme se poté vydali zpět k autům a do Svitu. V neděli nás čekala už jen cesta zpět, která proběhla bez jakýchkoliv komplikací. Nikomu se však vracet z Tater příliš nechtělo. Příslib návštěvy v příštím roce pak dopadl podle očekávání a tak opět v podobné termínu do Svitu vyrazíme. A doufáme, že na nás tam bude čekat plně fungující skautský oddíl! Více informací a fotografie z této akce najdete na našich internetových stránkách www.trojka.e-skaut.cz. Tato akce, respektive celá spolupráce se slovenskými skauty ze Svitu, je podporována Městem Česká Třebová.