Výše uvedenou fotografii přivezl ve svém fotoaparátu z Itálie Jan Kotek. Snímek porovnával s českotřebovskou sochou Jana Pernera od Jaromíra Garguláka a našel mezi nimi mnoho souvislostí. Montorsoliho socha má představovat Skyllu, dceru mořského boha Forkýna a bohyně mořských vln Krataie a najdete ji v nádražní hale v italském přístavu Messina. Okolo sochy je řada zábran, které brání tomu, aby si ji mohli kolemjdoucí dobře prohlédnout a také vyfotografovat. Z porovnání s fotografií Jana Pernera můžeme říci, že Skylla je Pernerovi podobná, nebo obráceně Perner (v zobrazení Gargulákově) je podobný zmíněné zakleté Forkýnově dceři? Naštěstí právě máme ve Třebové možnost navštívit autorskou výstavu Jaromíra Garguláka a porovnávat s dalšími jeho pracemi.
Nakonec
se na vše můžeme zeptat Jaromíra Garguláka přímo na jím komentované
prohlídce výstavy, která se uskuteční ve čtvrtek 6. října od 17 hodin ve
Výstavní síni Kulturního centra. Výstavu, otevřenou až do 23. října
doporučuji k prohlídce, snad si tak uděláte lepší obrázek o autorovi sochy
Jana Pernera. Při vernisáži o Janu Pernerovi řeč prakticky nebyla, ačkoliv to
byla právě tato práce, která vlastně vedla až k této výstavě. Vztah Třebováků k našemu Pernerovi je stále z velké části odtažitý, projevilo se
to také trochu na účasti při vernisáži výstavy. Nebyl to sice
propadák, ale přece jen zde byla postrádána řada pravidelných a tradičních
návštěvníků českotřebovských výstav a jejich vernisáží. Ti tím, že nepřišli dokázali, že jim Gargulákův Jan Perner nijak k srdci nepřirostl. Škoda, že vernisáž
nezačínala právě tady na nedalekém náměstí Jana Pernera. Zde nám mohli přímo
ti, kteří sochu tak doporučovali a prosazovali na místě ukázat, z jakých
pohledů je socha nejhezčí a jak se údajně proměňují pohledy na ni,
procházíme-li kolem dokola. Tak alespoň zdůvodňoval svůj výběr člen výběrové
komise, ústecký starosta Richard Pešek. Na vernisáži jsme ho ale postrádali,
i když jeho vztah k Jaromíru Gargulákovi je jistě velmi dobrý, na ústeckou
Kociánku si u něho objednal tři výtvarné práce. Socha byla označena za vítěze ve výtvarné
soutěži, která sochu koncipovala dokonce do středu kruhového objezdu před
hotelem Padevět, nyní tedy Šatlavou. Nakonec se (naštěstí) vybranou sochu
podařilo z centra kruháku přemístit o několik metrů výše do
jiného místa, kolem kterého se již ale nedá chodit kolem dokola. Zdá
se mi, že to je ku prospěchu věci, Perner tím vlastně "vstoupil" na náměstí.
Pokud by zůstal dole na kruháku, byl by vlastně před jeho branami.
některé otázky však zůstávají. Nám, co dílo tak nějak nechápeme, by mělo být
vysvětleno, jak byla na tomto novém (daleko prestižnějším) místě určena
orientace sochy k okolí a proč se Jan Perner vlastně otáčí k železnici zády.
Bude komentovaná prohlídka výstavy, na které však jakákoliv dokumentace k
soše Jana Pernera chybí, což je myslím velká škoda. I tak se budeme moci
zeptat....
Ještě lekce z Wikipedie: Skylla (latinsky Scylla) je v řeckých bájích mořská obluda se šesti hlavami a dvanácti nohama. Je pravděpodobně dcerou mořského boha Forkýna a bohyně mořských vln Krataie. V bájích je nebezpečná plavcům, kteří se přiblíží Sicílii a její nástrahy vždy násobí druhá příšera na protějším břehu, Charybdis. Její původ stejně jako její původní podoba nejsou jisté, některé pověsti ji uvádějí jako velice krásnou dívku, kterou v obludu proměnila manželka boha Poseidóna Amfitrita ze žárlivosti. V jiných pověstech ji zase proměnila kouzelnice Kirké.
Druhá Skylla je v řeckých bájích dcera megarského krále Nísa a jeho manželky Megary. Když její otec byl ve válce s králem z Kréty Mínóem, ustřihla mu purpurovou kadeř, symbol jeho moci a přinesla ji Mínóovi, aby si ho získala. Mínós ji však za zradu vlastního otce vyhnal a nakonec ji bohové proměnili v ptáka střižku (řecky „keiris“). Také Nísos byl proměněn v mořského orla, který střižku neustále pronásleduje.
A ještě
PERNER Jan
(* 1815 Bratčice na Čáslavsku, + 10. 9. 1845 Pardubice) - český
vlastenec, projektant a stavitel železničních tratí. Tisíce Pražanů
očekávalo v odpoledních hodinách 20. srpna 1845 příjezd prvního vlaku z
Olomouce do Prahy. Okolo půl páté zazněla dělová rána, která "zvěstovala
příjezd parovozu Čechy, kterýž pak veden od vrchního inženýra p. Pernera, za
malou chvíli do prvního drážního dvora zašuměl". Pět minut poté přijel vlak
s oficiálními hosty. Hrála hudba, hřměly dělové výstřely, vyzváněly zvony.
Tři dny slavila Praha tuto událost. Hrdinou těchto dnů byl inženýr Jan
Perner, který projektoval a od roku 1842 vedl stavbu tratě na úseku
Pardubice-Praha. Ačkoliv mu bylo teprve třicet let, významně přispěl k
vysoké, mezinárodně uznávané úrovni projekce i výstavby železničních tunelů,
viaduktů a mostů v Čechách. Stavbě železnic se věnoval od roku 1836, kdy po
krátké studijní cestě do Anglie a Belgie odešel pracovat do Ruska na stavbu
tratě Petrohrad-Carskoje Selo. Později získal řadu zkušeností při práci na
ředitelství železnic ve Lvově a ve Vídni. Od jara 1842 žil Perner v Praze.
Vzdělaný, kultivovaný a energický inženýr, "Čech každou kapkou své krve", se
brzy objevuje u všech významnějších vlasteneckých akcí té doby. Působil
především v Jednotě k povzbuzení průmyslu v Čechách, kde si vydobyl značnou
autoritu a spolu se svými přáteli Riegrem, Trojanem a Strobachem vedl
úspěšný boj za přeměnu Jednoty v demokratickou instituci s českou většinou.
Tragická událost ukončila Pernerův život brzy po dokončení stavby železnice
do Prahy. Při služební cestě 9. září se při výjezdu z Choceňského tunelu
vyklonil z vlaku a narazil hlavou na sloup. Utrpěnému zranění následujícího
dne podlehl. (jk)
Ederer A.: Jan Perner, Praha 1946; Černý J.: Jan Perner: Přemožitelé času
6, MON Praha 1988