Regionální závody v rybolovu - 3 .kolo                                   Po nádherném babím létě, kdy padaly teplotní rekordy snad ve všech regionech republiky, nastal zlom, teplotní skok až o 10 stupňů, déšť, vítr, na horách sněžení a ……. v České Třebové rybářské závody. Nevlídné počasí se pro nás už pomalu stává tradicí, kterou ale bohužel jen těžko ovlivníme.                                                                                                                                                  Z pátku na sobotu pršelo nepřetržitě skoro celou noc a nejinak tomu bylo i brzy ráno, kdy se na hrázi Pařezáku sjelo několik aut, z jejichž útrob vyskákalo několik nadšenců (bláznů), kteří začali budovat zázemí pro  3. kolo regionálních závodů v rybolovu. Připravovali se lavice, gril a další a další nezbytnosti, potřebné k bezproblémovému chodu připravované akce. Za zmínku stojí premiérová stavba altánu, kdy ve světle lampy jeden četl návod a zbytek rádoby organizovaně, ale s dobrou vůlí, pobíhal s očíslovanými tyčemi sem a tam. Ale protože dobrá vůle byla, byl nakonec i stan. Na plotně zavoněl ranní gulášek, nad žhavými uhlíky grilu se leskly klobásky a kuřecí stehýnka a první kelímky se plnily zlatavým mokem. Ranní pohoda jak vystřižená a tak jsme jen netrpělivě očekávali příjezd pozvaných družstev. Jako první dorazili kamarádi z Litomyšle, vedení zakladatelem a centrálním mozkem soutěže Jardou Bryškou. Po bouřlivém přivítání jsme už jen netrpělivě sledovali obzor, kdy se objeví plachtoví Jimramova. Snad nejvíc se na kluky těšil vedoucí našeho týmu Jarda Paclík, který bůhví proč našel v Jimramovácích zvláštní zalíbení. Nakonec pardové z Vysočiny, vedení Zdeňkem Klapálkem, dorazily a šili s nimi opravdu všichni čerti. Zasvěcení vědí. Protože už všichni byli na místě, vedoucí týmů mohli svým ovečkám vylosovat lovné úseky, rozdělily si družstva, u kterých budou dohlížet na regulérnost závodů a zapisovat úlovky do karty závodníka. Ozval se zahajovací hvizd a na hladinu Pařezáku začaly dopadat nástrahy a návnady a čekalo se první záběry. Vzhledem k prudké změně a nestálosti počasí se rybám k nástrahám moc nechtělo (mám silné podezření, že toto pravidlo si rybáři vymysleli, protože já mám hlad ať je slunce nebo třeba padají trakaře). Stěžejní rybou závodu se tak stal na našem revíru silně přemnožený cejn velký, kapříků se ulovilo, co bys na prstech ruky spočítal, radost nám udělal záběr amura. O přestávce, kdy se ochutnávala díla mistra kuchařského, se na nás přijel podívat a podpořit i místostarosta našeho města, pan Dobromil Keprt, kterému patří velký dík za nemalou podporu z radnice. Zajímal se o průběh závodů, o celkovou ideu soutěže, o způsoby lovu ryb. Ještě jednou jménem MO ČRS Česká Třebová, děkujeme.  Tak, jak nám celkem přálo počasí v prvním kole, ve druhém se na nás doslova vyřádilo. Vítr, silný déšť i chvilkové krupobití nakonec vedlo k předčasnému ukončení závodu. I když musím podotknout, že některé lovce ani toto nevyvedlo z míry a sledovat Pavla jak, jak ač bičován kroupami, zarputile připravoval nástrahu na svojí udici bylo vskutku rybářským zážitkem. Svým zeleným pršipláštěm a černým kulíškem byl nepřehlédnutelný. S ukončujícím hvizdem přišel ještě záběr na Mílův prut a nádherný amur (53 cm) byl na břehu. Míla se tak stal lovcem s největší chycenou rybou. Tady se nedá říct ani známé … za pět minut dvanáct. Zmáčení a promrzlí lovci se postupně scházeli v útrobách hlavního stanu a hledali něco na zahřátí. Našli. Byli jsme dobře připraveni. Role sčítacího komisaře se zhostil Olda, ale mám podezření, že má problémy s matematikou, jinak si nedovedu vysvětlit, že na nás zase zbylo 3. místo. Na druhém místě skončili kluci z Litomyšle a na Olymp vyšplhali borci z Jimramova. Největší rybu ulovil už zmiňovaný českotřebovák Míla Frank, neúspěšnějším lovcem, který nasbíral 80 bodů se stal jako obvykle Max, který příště asi bude chytat bez háčků. Všichni zúčastnění lovci a vedoucí týmů obdrželi krásný pohár, dokumentaci o České Třebové a nádherný proutek na lov ryb na dírkách, čímž zároveň všechny závodníky zveme zpátky k nám, aby si proutek mohli vyzkoušet, protože i letos chceme lov pod ledem provozovat. I přes nepřízeň počasí se vesele hodovalo a popíjelo, diskutovalo se o rybách, rybaření, problémech kolem vody atd. Probírala se i budoucnost Regionálních závodů a už teď je téměř jisté, že se napřesrok zase sejdeme.               Tak a 1. ročník je za námi. Co říci závěrem? Snad jen poděkovat Jardovi za to, že celou věc vymyslel a úspěšně dotáhl do konce, poděkovat všem zúčastněným organizacím za perfektní zajištění závodů, troufám si říct, že ani my jsme ostudu neudělali, všem kteří se okolo závodů točily, závodníkům, klukům co roznášeli občerstvení, obsluze stánků s občerstvením, městským úřadům a firmám, které přispěly na chod turnaje. Snad jsem na nikoho nezapomněl. Ty, Jardo, můžeš být spokojený, protože tvoje hlavní idea se bezezbytku splnila a já dnes vím, že když přijedu do Litomyšle, nebo Jimramova, vždycky najdu pár kamarádů od vody, se kterýma se můžu „zarybařit“ jak na břehu rybníka, nebo třeba u stolu u pivka. Takže kamarádi, bylo nám s Vámi fajn a brzy u vody nashledanou.   Petrův zdar a ….. zlom prut.