V rámci projektu „Volba povolání Pardubického kraje“ určeného pro žáky 8. a 9. tříd, kterého se účastníme již 3. rokem, nám bylo nabídnuto, abychom vyjeli i za „hranice“ našeho kraje. Tentokrát jsme se nerozhodli pro exkurzi do výrobních firem, ale zamířili jsme do jedinečného interaktivního science centra mimoškolního vzdělávání v Česku. V 6.40 (tak brzo, vždyť to ještě spím) ráno přijel ke škole autobus a nám již známý pan řidič zamířil SMĚR LIBEREC. A tak 45 žáků a 3 paní učitelky čekala tříhodinová cesta, ale za doprovodu překrásného podzimního sluníčka.   Po bezpečné cestě s výhledem na zříceninu hradu Trosky a jednu z dominant Liberce Ještěd jsme dorazili k cíli naší cesty.

 

Kdo si hraje, nezlobí.

ŠKOLA HROU!

Tato motta nás provázela na každém kroku prostor iQparku – ve čtyřech podlažích na ploše přes 3000 m² . Žáci se postupně proměnili v badatele a výzkumníky základních fyzikálních  jevů a dějů.

První podlaží bylo zaměřeno na vodní hrátky, ale všichni byli hlavně nadšeni ze zrcadlového bludiště zakončeného obřím rotujícím válcem s hvězdnou oblohou. Ti statečnější si obojí prošli i několikrát.

Ve druhém a třetím podlaží bylo umístěno několik desítek nejrůznějších interaktivních, zábavných, naučných a hravých exponátů, kvízů, skládaček, hlavolamů, optických klamů a kuriozit. Velkému zájmu se těšilo „bublinárium“, kde i čtverce, trojúhelníky a krychle dělaly kruhové bubliny. Ověřili jsme si, jak vzniká elektrický proud a kolik si ho musíme vyrobit např. na provoz mobilu. Mohli jsme prozkoumat moment setrvačnosti a hybnosti. Také jsme si mohli vyzkoušet práci moderátora předpovědi počasí. Stát pouze před modrým pozadím a na obrazovce správně ukázat východ nebo jih, není zase tak jednoduché. Dále jsme utvářeli světadíly a zkoumali vliv magnetismu.

Ve čtvrtém, zcela potemnělém a tajemném podlaží, někteří neodolali možnost poležet si fakírově loži, mohli si prohlédnout teplotní oblasti vlastního těla pod infračervenou kamerou, mohli si změřit stisk, sluch, postřeh i paměť. I výroba nanovlákna byla velmi zajímavá.

Ani 3 hodiny hraní a experimentování některým chlapcům nestačilo, a tak se místo svačiny opět vrátili k těm nejzajímavějším exponátům.

Docela závidíme místním školákům, protože jednotlivá podlaží využívají pro netradiční hodiny fyziky, chemie a biologie.

A co nám při návštěvě v iQparku chybělo? Snad jenom čas. Ten tu nikdo a nic neuměl zastavit. O každého návštěvníka je tu postaráno po všech stránkách – při nesnázích s fyzikálními jevy vám pomohou přítomní odborní lektoři, k dispozici je občerstvení, sociální zařízení.

A jaké byli ohlasy na návštěvu parku některých žáků:

·        Nejvíce se mi líbilo v bublině.

·        Dost se mi líbil labyrint a bublifuky. Cesta nebyla až tak dlouhá, spíše utekla.

·        Líbil se mi labyrint, točící tunel a vodní svět. Ale hlavně všechny ty pokusy.

·        Líbilo se nám, že všechny exponáty jsme si mohli vyzkoušet. Asi nejvíce se líbilo zrcadlové bludiště, ve kterém každý narážel do stěn, protože nevěděl kudy vede cesta. Také se nám líbil tunel. Lávka stála pevně, přesto se hvězdná obloha točila kolem nás a někteří se motali a motali. Nemůžu říct, že by se nám něco nelíbilo, možná cesta zpátky byla trochu dlouhá. Byl to moc vydařený výlet.                                                       

·        Mezi oblíbené určitě patřilo studio počasí. Jediné, co nás mrzelo, že nemohli jet všichni zájemci.

Nejvíce si líbilo „vysílat počasí“. IQpark Liberec … zážitek na celý život.

Děkujeme paní Lukesové z oblastní kanceláře Orlicko HkPk za umožnění tohoto nevšedního výletu. Také děkujeme panu řidiči, který s námi jel již několikrát a vždy nás bezpečně a včas dovezl do cíle cesty a zpět ke škole.                                                          DS