Za Jiřím Pištorou (* 7.3. 1931     + 12.11. 2011)                      Jiří Pištora oslavil 7. března t. r. 80 let již s poněkud podlomeným zdravím, ale přesto s optimismem. Přáli jsme mu především tolik potřebné zdraví a to, aby se dožil slavnostního otevření stálé expozice městského muzea, o které se tolik zasloužil a   tolik si jí přál. Toto přání se mu už nesplní.Moc by si to ale zasloužil.  Pocházel z Dobrušky, ale jeho celý svůj profesionální život je spojen  s Českou Třebovou, s esperantským hnutím a také se zdejším Městským muzeem. Jiřího Pištoru do České Třebové přivedla železnice, jako mnoho dalších, ale učarovalo ho navíc samotné město s jeho historií a jeho krásné okolí. Každý kdo chodil  na jeho přednášky s diapozitivy, tolikrát předvedenými na veřejných besedách, tak mě dá za pravdu, s jakým zápalem dovedl jejich autor vyprávět o každém domě a každém plácku ať na starém Trávníku nebo vlastně kdekoliv jinde. Nebylo tedy velkým překvapením, když se Jiří Pištora  ujal v osmdesátých letech vedení našeho Městského muzea, aby ho doslova vydupal ze země, doslova zachránil před zkázou  a pozvedl na dnešní úroveň. Není skutečně jeho vinou, že ještě dnes muzeum nemá stálé výstavní prostory, i když se již vše v dobré obrátilo, začala stavba a rekonstrukce podpořená evropskými fondy. O to víc se mohl soustředit na precizní budování depozitáře a bohatou publikační činnost. Další láskou Jiřího Pištory bylo esperanto. Je jedním ze zakladatelů zdejšího esperantského kroužku AMIKECO, podílel se více než půl století na jeho úspěšné činnosti, kterou se naše město tak výborně prezentuje snad na celém světě. K esperantu se Jiří Pištora dostal  již jako mladý na kurzu v Nymburce v roce 1947. Je spoluzakladatelem sekce železničářů - esperantistů (byla založena ne náhodou v České Třebové v roce 1965), později se stal i členem mezinárodního výboru železničářů - esperantistů. Tím ovšem působení Jiřího Pištory v esperantském hnutí zdaleka nekončí. Byl dopisovatelem do našich i zahraničních esperantských časopisů,  inicioval vydání propagačních brožur a pohlednic  s tématikou města Česká Třebová v esperantu, pořádal  v cizině přednášky v esperantu o našem městě, okolí a celé naší vlasti. Spoluzakládal  pravidelná setkání esperantistů z okolních měst, např. z Lanškrouna, Svitav, Poličky, Litomyšle či Žamberka, díky jeho působení přijela do České Třebové spousta vzácných návštěv. Za svoje zásluhy byl jmenován čestným členem Českého esperantského svazu. Podařilo se mu práci v muzeu a esperanto vhodně propojit  - jeho přičiněním byla pro Českou Třebovou a její muzeum získána unikátní knihovna Českého esperantského svazu, základ budoucího esperantského muzea, které bohužel nakonec díky určité neprůbojnosti a neodvaze jeho následovníků (prý pro Třebováky zejména dříve běžné vlastnosti) vzniklo v nedalekých Svitavách.  To, že v centru jeho pozornosti bylo město Česká Třebová a jeho další osud, dokázal i tím, že dvakrát stál jako tajemník města na zdejší radnici. Poprvé v osmašedesátém a podruhé po revoluci v roce 1990. Dokázal v mnoha případech odložit své osobní pohodlí  a vyměnil  klid,  který by  si jiný už dávno udělil, za své trvalé působení ve prospěch celého našeho města a jeho odkazu pro příští generace. Ne náhodou byl Jiří Pištora mezi osobnostmi, nominovanými na "Kohouta 2000". Cenu nakonec nezískal, ale za celoživotní působení ve prospěch města Česká Třebová by mu slušela.                                         Čest jeho památce!                                                                                                                         Milan Mikolecký