Dne 12. listopadu 2011 nás náhle navždy opustil velký filmový fanda Vladimír Rula.

 
Na rozloučenou
 
Netušil jsem, že místo středeční schůzky nad filmem budu ti psát toto rozloučení. Odešel jsi nečekaně. Byl jsi filmař, fanda jakých tato země nenosí mnoho. Vzpomínám si, jak mě rozhořčilo, když jsi vyhrál celostátní soutěž amatérského filmu. Jak jsem nevěřícně kroutil hlavou nad hodnocením pana Adlera, když tě označil za naivního filmaře a zařadil tě tak po bok naivních malířů. Ale jak jsem tě poznával, dospěl jsem k názoru, že je to hodnocení naprosto přesné.
Vzpomínám na tvé vyprávění jak jsi začínal promítat v kině, na to jak sis za první vydělané peníze koupil kameru, jak jsi se učil v Kladně na hutníkem. Jak jsi navštěvoval kladenský filmový kroužek a co všechno jste společně natáčeli. Jak jsi v roce 68. vzal kladenskou AK16 kameru a jel do Prahy, kde jsi byl vzat do party třiceti kameramanů, kteří v bojových podmínkách natáčeli okupaci Československa. Bude mi chybět vyprávění o tom jak jses stal záchranářem a co všechno jsi tam prožil. Jak jsi po úrazu musel Kladno opustit a na chvíli jsi vystupoval v cirkuse se svými zvířátky jako klaun, protože tvým druhým koníčkem byl humor.
Když jsi se přestěhoval do České Třebové, tak jsi začal pracovat v Orlíku a třetím koníčkem se staly vláčky. Ale kameru jsi nikdy neodložil. Naopak, měl jsi to štěstí, že když skončil celuloidový film tak osud tomu chtěl, že jsi získal prostředky na koupi VHS kamery a rekordéru. Tak jsi začal točit filmy na video. A nebylo to poslední štěstí, které tě potkalo. Oženil ses a jezdili jste s manželkou natáček vláčky a přírodu v širokém okolí České Třebové. Několikrát jsme se potkali na některých filmových soutěžích regionu, které jte společně se ženou navštěvovali. Když onemocněla a byla v nemocnici, obdivoval jsem se tvé věrnosti, kdy jsi týden co týden jezdil za ní na návštěvy do Žamberka. Nebylo pro tebe jednoduché, když jsi osaměl. A tak jsem uvítal, když jses rozhodl darovat svůj dům svým známým, výměnou za to, že se o dům postarají i o tebe. A bylo ti dobře. Vánoce v minulém roce bylo pro tebe něco, na co jsi nemohl zapomenout. Najednou jsi měl novou rodinu. Těšil ses už na letošní vánoce a měl jsi už připraveny nějaké dárky, hlavně pro svou novou vnučku Andrejku. Nebylo ti dopřáno abys je předal.
Natáčel jsi filmky, které jsi “kořenil“ svým naivním pohledem na svět tak, že jsi se stal ve světě amatérského filmu pojmem. Neúnavně jsi posílal své filmky na soutěže v celém Česku a získal jsi za poslední dvě léta několik čestných uznání a dokonce i třetí cenu.
Budeš mi Láďo chybět. Čest tvé památce.                                                                               Tvůj kamarád Áda Macek