Do cyklu článků Jiřího Cihláře na téma "Federace strojvůdců a Česká Třebová" patří i článek z časopisu železničářů Provozního oddílu Česká Třebová "Hlavní tah", číslo 34, které vyšlo symbolicky 22. srpna 1968. Článek "Vlak radosti" popisuje "malý výlet za velikými zážitky" na Pražský hrad. Z publikovaného článku cituji:

"Z České Třebové do Prahy jezdí dost rychlíků, avšak ten, který vyjel ve středu 14. srpna v 5:40 byl dvakrát zvláštní. Tím, že byl mimořádně zaveden a pak, že zavezl v historii železnice vůbec najednou tolik železničářů a jejich rodinných příslušníků. Když mimořádný vlak zastavil v Praze, přestaly se na lokomotivě třepotat vlaječky a na nádraží v srdci republiky, prozářeném slunečními paprsky, vystoupilo přes třináct set svátečně oblečených a radostně naladěných mužů, žen a dětí z České Třebové, Chocně, Pardubic, Kolína, Nymburka, H. Brodu, Kutné Hory a dalších stanic se železničářskou kutálkou. Před nádražím je připraveno 14 autobusů. Je to málo pro tolik účastníků, avšak i tak byl kumšt je v době zájezdů opatřit. Je tudíž jasné, že se musí jet dvakrát. Všichni ale chtějí být na Hradě co nejdříve, a tak začíná první boj o místo. Pořadatelé nabádají ke klidu. Ještě kousek, ještě kousek. Ti co jsou uvnitř volají, ať si ti venku počkají na další autobusy. O půl deváté se kolona řádně nacpaná vydává oklikami na Pražský hrad. Ve chvíli, kdy se členové delegace začali řadit na hradním nádvoří a kapela spustila železničářský pochod, poslední železničáři ještě netrpělivě přecházeli před nádražím. Když se dostali na Hrad, hudba již vesele koncertovala, účastníci zájezdu se procházeli po nádvoří, vstoupili do chrámu sv. Víta a do hradních sálů. Takových velkých okamžiků  bývá málo. Tento nový zážitek, návštěvu Hradu a Lán přislíbil svým členům nový obrozený ZV ROH železniční stanice Česká Třebová při svém ustavení a slib dodržel. Dík této iniciativě stanuli třebovští a další železničáři na půdě českých králů a pozdravili v tak hojném počtu hlavu státu poprvé....."

Článek vypadá z dnešního pohledu nepochopitelně nadšeně. Abychom ho mohli pochopit, museli bychom prolistovat mnoho novin  z tohoto léta a zjistili bychom, že z velké části nebylo to nadšení lidu k obrozenému vedení státu tak strojené, jak bychom si dnes mohli myslet. Za týden po tomto zájezdu 21. srpna 1968 dostala  tehdejší ČSSR velkou ránu v podobně "internacionální pomoci" a všechno začalo být opět jinak.  K uvedenému zájezdu se váží i fotografie. Byť se tehdy nefotilo jako dnes, tak přece jsou. Hlavní tah uvedl snímek z přijetí delegace železničářů u prezidenta republiky. Podle tehdejšího pořádku ji ovšem nemohl uvést nikdo lidu, ale ministr dopravy dr. František Řehák. Uvedená "železničářská kutálka" byla ve skutečnosti dechová hudba ZK železničářů z České Třebové vedená čeňkem Urbánkem. Nemůže chybět na fotografiích, i pro naši dechovku byl koncert na nádvoří pražského hradu velkou událostí. Na snímku balkóně je vedle prezidenta Ludvíka Svobody (vpravo) Jindra Pelclová ze Skuhrovské ul.                       (re)

(Zveřejněné fotografie pochází  z archivu Martina Šebely).