V
některých případech může být řešením insolvence čili osobní bankrot.
Bude jistě bolet, ale splníte-li zákonné podmínky, můžete mít jistotu,
že po skončení insolvenčního řízení budete moci začít život bez dluhů,
které Vás nyní tíží. V opačném případě můžete mít problémy třeba až do
konce života, před dluhy neutečete a problémy mohou mít i všichni vaši
blízcí.
Toto téma může být pro běžného člověka odtažité, nicméně není nikdy na
škodu se s problematikou tohoto druhu seznámit, někdy se může dosud
zvládnutelná situace změnit a postihnout i někoho z Vašeho nejbližšího
okolí. Problematikou tohoto druhu se zabývá také advokátní kancelář
Mgr. Martina Červinky, sídlící na Parníku v Čechově ulici. Mgr.
Martina Červinku jsem v této souvislosti požádal o rozhovor.
Vím, že Vaše kancelář se zabývá širokým spektrem problémů, zaměřme se
však na problém předlužení, který může být v souvislosti s hromadně
nabízenými "výhodnými" a snadnými spotřebními úvěry, aktuální právě v
České Třebové, městě s nejvyšší mírou nezaměstnanosti na okrese. Jaké
možnosti má člověk, který zjistil, že nezvládá splácet přijaté úvěry,
dluží několik splátek a věřitelé vyhrožují žalobami a následnou exekucí
majetku?
Jednou z možností je nedělat nic, ovšem právě tento postup v žádném
případě nemohu doporučit. Pasivní přístup ohrožuje veškerý majetek
dlužníka a členů jeho rodiny, úroky stále narůstají, k tomu se nabalují
smluvní pokuty, náklady soudního, v horším případě rozhodčího, řízení a
nakonec také odměna exekutorovi a náklady exekuce. Dojde-li na exekuci,
ani prodej veškerého majetku dlužníka nemusí znamenat, že budou nároky
věřitele, pro kterého je exekuce vedena, splněny, a už vůbec se exekuce
nedotkne závazků vůči věřitelům ostatním. Dlužník takto může žít
s exekutorem „za zády“ třeba i doživotně. To platí zvláště tehdy, když
začne vytvářet závazky nové, aby splatil závazky dosavadní, čímž se
dostane do kolotoče dluhů, jejichž výše narůstá geometrickou řadou o
další úroky, poplatky, smluvní pokuty, a další položky.
Řešení ovšem nabízí řada firem zabývající se poradenstvím, které
nabízejí restrukturalizaci dluhů.
I
to ovšem neřeší problém předlužení. Tito poradci nabízejí např.
vyjednávání s věřiteli, zajištění nových splátkových kalendářů,
konsolidaci dluhů, vše smluvně a za provizi, která úvěrové zatížení
nesníží a nesnáze předlužených rodin může ještě prohloubit. Nelze také
přehlédnout, že věřitelé jednání s takovýmito „správci dluhů“ zpravidla
neakceptují, jelikož nemají žádný důvod vycházet dlužníkovi vstříc a
tolerovat nedodržování smluvených podmínek. Vámi zmiňované firmy
zpravidla slibují něco, co ani nemohou reálně splnit.
Takže doporučujete využít možností, které dává zákon č. 182/2006 Sb., o
úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon)?
Primárním účelem insolvenčního zákona je vyřešit úpadek dlužníka takovým
způsobem, který bude pro všechny jeho věřitele co nejspravedlivější,
tedy tak, aby žádný z věřitelů nebyl oproti jiným zvýhodněn, to je
zajištěno poměrným uspokojováním pohledávek přihlášených věřitelů, což
je oproti exekuci diametrální rozdíl, neboť v exekuci platí pravidlo:
„Kdo dříve přijde, ten dříve mele.“ Úpadek dlužníků, kteří nejsou
podnikateli, lze řešit tzv. „oddlužením“, a to buď plněním splátkového
kalendáře, kdy se dlužník zaváže po dobu pěti let odvádět veškeré svoje
příjmy přesahující nesrazitelné minimum pro tzv. „přednostní pohledávky“
soudem ustanovenému insolvenčnímu správci (ve většině případů), nebo
prodejem majetku (méně často), přičemž insolvenční správce takto získané
peníze rozdělí poměrným způsobem mezi přihlášené věřitele, a za
předpokladu, že je jedním nebo druhým způsobem (splátkami nebo prodejem
majetku) zaplaceno alespoň 30 % nezajištěných závazků dlužníka a odměna
insolvenčního správce, soud zpravidla dlužníkovi na jeho žádost zbytek
dluhů odpustí. Nespornou výhodou insolvenčního řízení je také ochrana
dlužníka před žalobami ze strany věřitelů, což znamená, že se dluhy
nezvyšují o náklady řízení a po rozhodnutí o povolení oddlužení ani o
úroky a smluvní pokuty. Během insolvenčního řízení je dlužník chráněn i
před exekutory, exekuci lze sice nařídit, ale nelze ji provést.
Insolvence jistě znamená pro dlužníka určité omezení, dlužník například
v žádném případě nesmí vytvářet nové závazky a musí řádně plnit své
povinnosti, po jejím skončení však má jistotu, že jeho dluhy se stanou
jednou provždy minulostí.
Co
když věřitelé nebudou s oddlužením souhlasit, chtějí přece více než 30 %
dluhu ...
Věřitelé nemají možnost volby, pokud dlužník soud přesvědčí, že je
podmínky oddlužení schopen splnit, soud oddlužení povolí, neboť takové
řešení je pro věřitele v konečném důsledku výhodnější. Věřitelů se nikdo
na jejich stanovisko neptá, ti mají pouze možnost rozhodnout o způsobu
oddlužení, tedy mezi oddlužením plněním splátkového kalendáře nebo
prodejem majetku. 30 % je samozřejmě minimum, v ideálním případě by měly
být dluhy zaplaceny ze 100 %, to však většinou možné není a i pro
věřitele pak platí: „Lepší vrabec (30 % za pět let) v hrsti, než holub
(100 % Bůh ví kdy) na střeše.“
Co
když mám nemovitost a nechci o ní přijít?
O
způsobu oddlužení rozhodují věřitelé na schůzi věřitelů, tito však na
schůzi většinou nechodí, takže nakonec o způsobu oddlužení rozhoduje
soud, který nemá důvod nevyhovět dlužníkovu návrhu na povolení
splátkového kalendáře, pokud ovšem je zaručena podmínka uspokojení
věřitelů v zákonném rozsahu.
Co
když přece jen bude nutno prodat nemovitost i při insolvenčním řízení?
Vyloučit to rozhodně nelze, rozdíl proti exekuci je však obrovský.
Exekutor zpravidla prodá nemovitost za jakoukoliv cenu, bez ohledu na
to, zda tím uspokojí pohledávku, pro kterou je exekuce nařízena, v prvé
řadě uspokojí nárok na svoji odměnu a nároky věřitelů, kteří mají na
nemovitosti zástavní právo, a výtěžek z prodeje tedy ani nemusí na
úhradu exekuované pohledávky stačit, exekuce pak nekončí a exekutor v ní
pokračuje dál s tím, že pokud nejsou uspokojeni zajištění věřitelé
zcela, nadále jim zůstává právo po dlužníkovi nesplacenou část dluhu
požadovat. V insolvenčním řízení sice může být nemovitost také prodána,
ale pokud nejsou případní zajištění věřitelé z výtěžku prodeje zcela
uspokojeni, nic více již po dlužníkovi požadovat nemohou.
Co
když jsou dlužníky manželé a oba nesplácejí své závazky?
Dluhy manželů se v insolvenčním řízení řeší společně, neboť ti za dluhy,
které vznikly za trvání manželství, nesou odpovědnost rovným dílem,
hledí se tedy na ně tak, jako by se jednalo o dlužníka jednoho, je jim
ustanoven společný správce a povinnost splatit minimálně 30 %
nezajištěných závazků platí pro oba manžele dohromady. Jednoduše řečeno:
„Ve dvou se to lépe táhne.“
U
kterého soudu je možno požádat o oddlužení, kolik má takový soud práce?
Problematiku oddlužení řeší tzv. insolvenční soudy, tedy krajské soudy
dle bydliště dlužníka, v našem případě se jedná o pardubickou pobočku
Krajského soudu v Hradci Králové, kde jsou na tuto problematiku
vyčleněni čtyři soudci. Počet případů insolvence rychle roste, v rámci
republiky již bylo podáno téměř 22 tisíc insolvenčních návrhů, a to
hovořím jen o období od 1. 1. tohoto roku do současnosti.
Jakou zkušenost máte s podáváním insolvenčních návrhů ve Vaší advokátní
kanceláři?
S podáváním insolvenčních návrhů máme zkušenosti prakticky od počátku
platnosti insolvenčního zákona, tedy od roku 2008, do dnešního dne jsme
jich zpracovali a podali kolem dvou set, přičemž v 99 % případů jsme
byli u soudu úspěšní a oddlužení dopadlo dobře. V případě, že se klient
rozhodne využít našich služeb, nabídneme mu bezplatnou konzultaci, a
pokud dojdeme k závěru, že je v jeho případě možné insolvenční návrh
podat, tento mu za rozumnou cenu připravíme, podáme k soudu,
a probíhajícím insolvenčním řízením ho provedeme od začátku až do konce,
včetně bezplatného zastupování v případných incidenčních sporech. V naší
kanceláři nenabízíme žádná provizorní řešení, půjčky ani konsolidaci
dluhů od nás klienti očekávat nemohou, je pochopitelně na nich, aby
zvážili své možnosti a jen oni mají zodpovědnost za to, že budou
podmínky případného oddlužení plnit.
Děkuji za
rozhovor
Milan Mikolecký
|