Vážení občané!
Stojíme
na prahu nového roku 2012, ohlížíme se za uplynulým rokem a přejeme jeden
druhému štěstí a úspěchy do roku dalšího.
Po dokončení dopravního terminálu Jana Pernera došlo ve městě ke konsolidaci
systému dopravy. Stěžejní dopravní uzel ve městě, kde se stýká železniční,
autobusová a individuální automobilová doprava, se stal běžnou součástí
našeho života. Vyhodnotili jsme jeho roční provoz. O vysoké úrovni
realizovaného řešení a jeho užitečnosti pro město a celý okolní region
svědčí i získaná ocenění v prestižních architektonických soutěžích. Jistě ne
náhodou byl dopravní terminál Jana Pernera vyhlášen Stavbou roku 2011 v
Pardubickém kraji. A to je jen jedno z více získaných ocenění. Tvoří moderně
řešený vstup do města, takové dopravní řešení má málo měst v republice. S
potěšením sleduji i podnikatelské aktivity ve městě, které se projeví ve
zvýšení zaměstnanosti. V roce 2011 již započaly přípravné práce spojené s
výstavbou logistického centra a kontejnerového překladiště společnosti
Metrans, stavba bude pokračovat v roce následujícím. Velmi úspěšně se
rozvíjí také společnost CZ LOKO, která právě v závěru roku slavnostně
otevřela novou halu pro výrobu a opravu elektrických točivých strojů.
Město dále pro svůj rozvoj využívá dotace EU do důležitých oblastí života
města. 12. prosince byl slavnostně otevřen nový sběrný dvůr v Semanínské
ulici, z 90% financovaný z fondů EU. V červnu byla zahájena další akce
podpořená velkou dotací EU přímo v centru města. Jde o rekonstrukci a
dostavbu městského muzea v Klácelově ulici. Akce, která probíhá, dovede do
úspěšného konce více než dvacetiletou snahu o vybudování stálé expozice
Městského muzea v České Třebové. Nejde přitom o jednoúčelovou investici,
vznikne také polyfunkční sál, který v návaznosti na činnost Města tak
postrádáme. Do třetice byla v září zahájena velká investice v hodnotě více
než 300 mil. Kč, také podpořena dotací EU. Jde přestavbu čistírny odpadních
vod a novou výstavbu kanalizace, kterou realizuje Vodárenská společnost,
s.r.o. Česká Třebová. Byla i řada drobnějších akcí, ze kterých vybírám
dokončení úpravy pěší zóny v oblasti frekventované komunikace Na Splavě a
digitalizaci kina v Kulturním centru, umožňující jako v jediném jednosálovém
kině v našem kraji také 3D projekce. V rozvoji našeho města budeme
pokračovat i v novém roce 2012. Konkrétní akce bude možné akce uvést po
schválení městského rozpočtu, který nyní připravujeme.
Do nového roku 2012 bych Vám všem chtěl popřát za vedení města hodně zdraví,
štěstí a lásky, také úspěchů v práci a osobním životě, a to jak v
maličkostech, tak i důležitých okamžicích nového roku.
Jaroslav Zedník, starosta města
- OHLÉDNUTÍ A ROZHLÉDNUTÍ (leden 2012)
Vzpomínáte,
jak často jsme jako školáci slýchali slova „…už staří Římané …?“ Ano, u
nich začalo mnoho věcí dobrých i nedobrých, z nichž se obojího až příliš
zachovalo do současnosti. Jedna z těch lepších, která svým způsobem
poznamenala řadu moderních jazyků, je římský kalendář. Nebyl první na
Zemi, dlouhá staletí před ním dělili rok na díly staří Sumerové, Egypťané,
Židé a jistě i ostatní národy té doby. A jak potvrzují novověké objevy,
svůj kalendář měli i dávní Američané. Základem všech těchto kalendářů byl
měsíční cyklus „od úplňku k úplňku“, nebo spíš od objevení měsíčního srpku
po jeho znovuobjevení , jak bylo zvykem u Židů. Ten okamžik se stanovoval
daleko spolehlivěji. Lunární systém se neshodoval se systémem solárním,
což bylo vždycky velkým problémem a „správcové“ kalendářů (vládcové a
jejich kněží) jej řešili různým způsobem. - Bájný Romulus, poté co vyoral brázdu jako hranici nového hlavního města, zabil bráchu, protože ho štval urážkami a nepovoleným přeskakováním této nově vytýčené hranice (jak se konečně dělo po tisíciletích ještě nedávno ve zcela jiných evropských kulturních poměrech), dal svým krajanům také kalendář. Zatím platil jen ve městě a jeho nejbližším okolí, něco jako rozhodnutí okresního úřadu ve věcech měření času, ale s růstem moci Města pronikl do celého Impéria.
- Původní římský kalendář měl deset měsíců (6 x 30 dnů a 4 x 31 dnů), začínal březnem (po našem), kdy začínaly na polích jarní práce, a končil prosincem (december = desátý). Obnášel tedy 304 dny a ten zbytek do úplného solárního roku byla taková zimní mezera. Numa Pompilius, král jenž vládl Římu v letech 715 (?) až 673 př. Kr., přidal další dva měsíce. Leden, latinsky Ianuarius podle Ianuse, boha vrat a obecně všech začátků, jenž se stal v roce měsícem prvním, a únor (Februarius). Jenže do plného solárního roku stejně ještě chybělo dobrých deset dnů. V průběhu staletí byl starořímský kalendář mnohokrát reformován, až konečnou formu nabyl v podobě gregoriánského kalendáře, zavedeného papežem Řehořem XIII v roce 1582. Tak jej v podstatě známe dnes i u nás. Tento kalendář byl postupně přijat všemi zeměmi světa, poslední se přidaly až ve 20. století.
- JAN PERINGER.
***
V Anglii se prý říká – není nic staršího, než včerejší Times. Každý máme ke včerejším novinám různý vztah, obvykle podle toho, co jsme si ještě nestačili přečíst a přitom by nás to docela zajímalo. Co však vím jistě, hned po Novém roce není u nás ( v celém Česku) nic staršího, než loňský kalendář. A tak se staré kalendáře vyhazují do popelnic a starého papíru, jen aby bylo místo pro ty nové, čerstvé. Po léta jsem si staré kalendáře schovával a věřte mi, je zajímavé začíst se do dávných poznámek v jeho řádcích. Tak tehdy jsem byl u zubaře, jindy zase byl koncert či divadlo, a tady je poznámka – nezapomenout poslat gratulaci k svatbě. Jsou jich stovky. Do životopisu docela slušná řádka údajů. Naštěstí to nebude nikoho zajímat, a to je dobře.
Přimlouvám se, važme si kalendáře! Hlavně toho svého, který nám říká, na koho si máme rádi a s láskou vzpomenout.