Giuseppe Verdi. Italský skladatel, jedna z nesmrtelných postav světové operní tvorby a bezesporu nejpopulárnější italský operní skladatel. Navázal na tradiční formu italské opery, spojil její hlavní rysy, dramatičnost a melodičnost a stal se dovršitelem jejího vývoje. Debutoval operou Oberto (1839) v milánské Scale, rozhodující úspěch však zaznamenala opera Nabucco (1842). S ohromující rychlostí a virtuozitou složil v období 1839-1850 opery Lombarďané, Macbeth, Korzár, Johanka z Arku a další, jasně hovořící k italské současnosti. Do čela operních tvůrců jej však postavily teprve tři další opery Rigolleto (1851), Traviata a Trubadúr (1853), spojující libozvučnost italského operního zpěvu (bel canto) s výrazovým realismem. Následovaly Sicilské nešpory, Maškaráda, Don Carlos aj. (1850-1870) a k slavnostnímu otevření Suezského průplavu objednaná a zkomponovaná Aida (1871). Po slavné Aidě se stárnoucí tvůrce na delší dobu odmlčel a zabýval se úpravami svých starších děl. Koncem života vytvořil ještě dvě opery na shakespearovské předlohy Othello a Falstaff. K dalším významným dílům patří Rekviem, Te Deum, Stabat Mater.

Janáčkova filharmonie Ostrava se ve velmi krátké době od svého vzniku v roce 1954 zařadila mezi přední česká symfonická tělesa. Od roku 1958, kdy uskutečnila své první zahraniční turné, navštívila opakovaně téměř celou Evropu, Spojené státy, Japonsko, Jihokorejskou republiku, Tchaj-wan a díky finanční podpoře Magistrátu města Ostravy a společnosti Arcelor Mittal se v roce 2006 Janáčkova filharmonie stala po České filharmonii, jež do Austrálie zavítala na turné v roce 1959, teprve druhým tuzemským symfonickým tělesem, které mělo příležitost se u protinožců prezentovat. Z tohoto pohledu byla koncertní sezóna 2006/2007 vydařená – orchestr navštívil postupně Itálii, Německo, opětovně Itálii, Japonsko, Německo a Švýcarsko Ostravský symfonický orchestr se úspěšně prezentuje rovněž na domácím pódiu a v blízkém okolí, o čemž rostoucí zájem ze strany publika. Orchestr je také pravidelně zván k účasti na prestižních tuzemských festivalech (Pražské jaro, Janáčkův máj, Smetanova Litomyšl, Pražské hudební slavnosti apod.). Umělecký profil orchestru, který charakterizuje plný, sytý zvuk, muzikální projev i technická vyspělost, postupně formovali kromě stálých dirigentů také významní hosté – V. Neumann, V. Smetáček, J. Bělohlávek, L. Pešek, Z. Mácal, Ch. Mackerras, S. Baudo, H. Rilling a od roku 2005 také současný šéfdirigent Theodore Kuchar. Ze sólistů zvučných jmen, kteří se s ostravskou filharmonií představili, jmenujme např. Josefa Suka, André Navarru, Evu Urbanovou, José Carrerase v poslední době pak James Buswell, Sergej Babayan nebo Pascal Rogé

Lze na jednu misku vah položit koncentrační tábory a na druhou tóninu b moll? Wilhelm Furtwängler politiku a hudbu odděloval, resp. hudba pro něj začínala tam, kde vše ostatní rezignovalo. Vedoucí Berlínské filharmonie a tvůrce novodobé interpretační tradice Wagnerových děl zůstal za druhé světové války v Německu a stal se nástrojem nacistické propagandy. Třebaže britský dramatik Ronald Harwood (1934), autor moderní divadelní klasiky Garderobiér, podrobil poctivé rešerši dostupné dokumenty, nezapřel svou chuť fabulovat a příběhu z Američany okupovaného Berlína roku 1946 dodal obecnou platnost (však i my máme svého Talicha!). Hra se v originále jmenuje Taking Sides, řekněme „zaujmout stanovisko“, což napovídá, že konečným arbitrem sporu mezi geniálním dirigentem a múzami nedotčeným americkým vyšetřovatelem bude divák sám. Půjde o první činoherní režii Michaela Taranta v pozici uměleckého šéfa souboru a zúročí při ní svůj vřelý vztah k hudbě. Přímo na scénu Moravského divadla umístí symfonický orchestr coby významného hybatele dramatického děje.

Režie: Michael Tarant Dramaturgie: Milan Šotek Scéna a kostýmy: Klára Vágnerová

Dirigent: Miloslav Oswald Tomáš Hanák Inspicient: Illona Bláhová  

Obsazení:

Major Steve Arnold: Josef Vrána
Wilhelm Furtwängler: Josef Bartoň
Emmi Straubeová: Tereza Richtrová / Klára Klepáčková
Tamara Sachsová: Naděžda Chroboková
Helmuth Rode: Ivan Dejmal
Poručík David Wills: Petr Kubes
Rabín: Jakub Rousek  Děvčátko: Babeta Vaňková / Natálie Holásková / Eliška Szabová  Pianista: Filip Krejčí .
 

Je to asi nejvýraznější mladý český houslista, nejprodávanější umělec. Díky svému umění a nekonvenčnímu vystupování slaví úspěchy u všech generací posluchačů na nejvýznamnějších pódiích. Je častým hostem televizních a rozhlasových pořadů, objevuje se ve všech médiích. Jeho nahrávky zaujímají přední místa žebříčků prodeje. Je nositelem významných cen a ocenění, koncertuje po celém světě, spolupracuje s řadou domácích i zahraničních orchestrů a významných umělců. Jako jediného z českých houslistů mladé generace zařadil Pavla Šporcla do své knihy „Housloví virtuosové: Od Paganiniho po 21. století“ světově uznávaný kritik a historik Henry Roth. Rozsáhlý repertoár Pavla Šporcla zahrnuje 40 houslových koncertů, nespočet sonát, komorních a virtuózních děl. Jeho vystoupení jsou velmi dobře přijímána jak širokou veřejností, tak i odbornou kritikou.

Vystoupení s kapelou Romano Stillo je spojeno s loňským ročníkem Smetanovy Litomyšle. K vystoupení Pavel Šporcl uvedl:  "Láká mě cimbálka, mě lákají moravský písničky, mě lákají cikánský housle, mě láká world music, spousta tuhletěch nebo irská hudba. Spousta vlastně tuhletěch žánrů a rómští muzikanti jsou zkrátka úžasní a nenapodobitelní a ta deska vyjde až někdy na podzim. K tomu se ještě připojuje to, k tomu zážitku, že některé skladby, které budeme natáčet, tak nejsou ani napsané v notách a ti houslisté z kapely mě to učí tak, že mi to opravdu předehrávají a já to okamžitě opakuji po nich, ještě si to nahrávám. Takže je to pro mě úplně nový proces než to, že dostanu noty a zase se něco naučím. Další aspekt toho je, že v té romské hudbě se může libovolně improvizovat a to je věc, kterou zase já běžně samozřejmě nedělám, musím se jí učit a ten poslední aspekt je právě ten, že to je pro mě nová věc, kterou se musím naučit a já hrozně rád otevírám v té hudbě nové prostory, stejně jako bych jednou v budoucnu hrozně rád otevřel dvířka ne přímo populární hudby, ale hudbě elektronické nebo mám doma zkrátka elektrické housle a určitě na ně jednou v budoucnu, až na to najdu chvilku, udělám nějaký projekt. Ale to je zatím hudba budoucnosti. Teď mě čeká ta cikánská nebo rómská hudba s cikánskou kapelou. Byť si nedělám naděje, že bych hrál jako pravý cikán."