Za archivářem a historikem PhDr. Jindřichem Růžičkou, CSc.   Dne 7. ledna letošního roku zemřel emeritní ředitel Státního okresního archivu Svitavy se sídlem v Litomyšli pan PhDr. Jindřich Růžička, CSc. Zesnulý se narodil 4. dubna 1926 v České Třebové; v letech 1937 – 1945 absolvoval místní reálné gymnázium, přičemž poslední měsíce druhé světové války prožil na nucených pracích v Semilech. V letech 1945 – 1947 studoval na Filozofické fakultě Karlovy univerzity učitelskou kombinaci předmětů filozofie – dějepis a od roku 1947 pokračoval na téže fakultě ve studiu československých dějin a pomocných věd historických, které ukončil v roce 1950. Souběžně absolvoval Státní archivní školu v Praze. K dosažení doktorátu obhájil  v roce 1950 disertační práci o nejstarší českotřebovské městské knize, vydanou později tiskem pod názvem O knize města České Třebové z předhusitské doby. Téhož roku mu bylo svěřeno vedení městského muzea a archivu v Litomyšli, s nímž byla spojena rovněž správa pobočky zemědělsko-lesnického archivu tamtéž. Roku 1953 bylo litomyšlské muzeum odloučeno od archivu; Jindřich Růžička se poté stal vedoucím nejprve Městského, od roku 1955 Okresního archivu v Litomyšli. Vedle péče o stávající archiválie se doktor Růžička podílel významnou  měrou na záchraně dalších písemností organizováním jejich svozů a na následném zpřístupňování těchto pro potřebu badatelské veřejnosti. Po územní reformě v roce 1960 byl v souvislosti se vznikem velkého svitavského okresu vytvořen Okresní archiv Svitavy se sídlem v Litomyšli. Dr. Jindřich Růžička byl jmenován jeho ředitelem a v uvedené funkci setrval až do odchodu do starobního důchodu v roce 1987. Jeho obsáhlá publikační činnost zahrnuje několik monografií, mnoho odborných studií, novinových článků a recenzí zejména s archivní a regionálně-historickou tematikou. Přestože dr. Růžička napsal řadu pojednání a recenzí z oboru archivnictví – přičemž za vrchol jeho práce v této oblasti lze považovat publikaci Okresní archiv Svitavy se sídlem v Litomyšli. Průvodce po archivních fondech a sbírkách z roku 1973 – byl vždy spíše vnímán jako historik. V jeho díle proto nalezneme studie z hospodářských dějin, práce zabývající se příslušníky rodu Pernštejnů, především však monografie, časopisecké a novinové články pojednávající o 19. století na Litomyšlsku, Českotřebovsku a Poličsku. Veřejnosti tak přiblížil životní osudy a dílo některých významných osobností, z nichž lze zmínit mimo jiné Šebestiána Hněvkovského, Aloise Jiráska, Františka Matouše Klácela, Josefa Václava Justina Michla–Drašara a Terézu Novákovou. V publikační činnosti tak navázal na svou kandidátskou disertační práci nazvanou Litomyšl 70. a 80. let minulého století a její význam v národních dějinách, obhájenou v roce 1963 na Filozofické fakultě Karlovy univerzity. Nejvíce jej však zaujal litomyšlský rodák Hubert Gordon Schauer, jehož životními osudy a dílem se zabýval několik desetiletí a publikoval o něm řadu studií. K výročí narození i úmrtí tohoto významného žurnalisty a literárního kritika připravil v roce 2002 k vydání souhrnnou monografii Hubert Gordon Schauer (1862 – 1892), žurnalista, kritik a inspirátor, jež nalezla příznivý ohlas zejména u odborné veřejnosti. Při příležitosti Schauerova životního výročí se v roce 1992 podílel na přípravě a úspěšném průběhu mezioborového vědeckého sympozia konaného v Litomyšli. Vedle schauerovských studií a pojednání o kontroverzní osobnosti Zdeňka Nejedlého se v poslední době věnoval též myšlenkovému odkazu Tomáše G. Masaryka. S působením doktora Růžičky v okresním archivu byla úzce spjata jeho veřejná činnost. V roce 1957 se ujal vedení městské kroniky, kterou doplnil retrospektivně údaji od roku 1955 a vedl ji až do roku 1976. Dokladem aktivit v uvedené oblasti bylo jeho členství ve Vědecké archivní radě, aktivní působení v redakčních radách různých periodik a spolupráce s vysokými školami, mj. formou oponentur a tvorbou skript. Byl členem komise pro udělování vědeckých hodností a v rámci Východočeského kraje stál dlouhá léta v čele archivního poradního sboru ředitele Státního oblastního archivu v Zámrsku. Odborné znalosti a bohaté zkušenosti předával po několik desetiletí svým žákům; dělo se tak  při každoročních povinných studentských praxích posluchačů Filozofické fakulty Karlovy univerzity v litomyšlském archivu, při vedení historického semináře na místním gymnáziu, ale i při dalším vzdělávání mladších kolegů. Postihnout v plném rozsahu jeho činnost přednáškovou a spolupráci s médii je téměř nemožné. Realizací rekonstrukce bývalé zámecké kočárovny pro potřebu administrativní budovy archivu položil dr. Růžička základy k postupnému řešení jeho nepříznivé prostorové situace. Na jeho zakladatelské úsilí tak mohl v této oblasti v devadesátých letech 20. století navázat emeritní ředitel archivu PhDr. Milan Skřivánek. Činnost odborná, vědecká, kulturní a osvětová – spolu s organizačními schopnostmi – postupně vytvářely z archiváře a historika doktora Jindřicha Růžičky jednu z předních osobností českého archivnictví a české regionální historiografie. Za celoživotní přínos českému archivnictví byl jmenovaný v roce 2006 oceněn udělením medaile ministra vnitra České republiky „Za zásluhy o české archivnictví“. V roce 2002 obdržel „Cenu za přínos Městu Litomyšli“ za rok 2002. S archivářem a historikem PhDr. Jindřichem Růžičkou, CSc. jsme se naposledy rozloučili v českotřebovském krematoriu 18. ledna tohoto roku. Odešel v něm člověk vzdělaný, moudrý a laskavý, který nám všem bude velmi chybět.                                                                                                                                                                Mgr. Oldřich Pakosta