Javorecká selka                                                                        
Již několik generací dětských návštěvníků parku Javorka láká  atrakce v podobě postavy selky ve staročeském kroji s čepcem s velkou mašlí,  stloukající v máselnici máslo.
Její existence v městském parku je doložena již počátkem 20. století, neboť právě tehdy byla zachycena na jedné z místopisných pohlednic, vydaných firmou František Lukavský, Česká Třebová. Jedna tato pohlednice se dochovala do dnešních dnů i ve sbírkách zdejšího městského muzea. Na ní je rukou jeho zakladatele, učitele Jana Tykače, který v době vydání pohlednici do sbírek zapisoval, uveden přípis: „figura u Javorky“. Bohužel však na vyobrazení je selka umístěna v blízkosti potoka, který  její pohyb zajišťoval tak, že mimo vodního toku a přilehlé louky nemůžeme její tehdejší stanoviště blíže lokalizovat.
Přesné umístění selky (možná další v pořadí) je možné doložit v letech pozdějších, opět díky staré pohlednici, vydané knihkupcem Josefem Chládkem, historickým fotografiím a vzpomínkám pamětníků. Tehdy se selka nacházela  v zatáčce Javoreckého potoka , který odtékal od rybářské líhně a  napájel přilehlý Marklův rybníček. Přebytečná voda potoka  proudila otevřeným korytem  dále ke vstupní části parku, kde podtékala pod dřevěným můstkem (obdobným tomu dnešnímu, umístěnému pod pramenem), aby se dostala na druhou, t.j. pravou stranu cesty. Zde míjela dolní pavilon (dnes již odstraněný) a  pokračovala v korytě pod klecí s medvídky mývaly, v trase, kde se vodní koryto dochovalo do současnosti.  A právě zde, v zatáčce potoka před zmíněným dolním  pavilonem, se již v době první republiky nacházela dřevěná prosklená skříňka, v níž byla selka umístěna. Vše doplněno nápisem tehdy pro Javorku typickým „Počkejte až bude stlučeno“. K této skříňce těsně přiléhala další, kde býval malý kolotoč. Samozřejmě opět vše poháněno vodou z potoka. Toto umístění selky je zachyceno právě na výše vzpomenuté pohlednici.
Třetí zmínka o selce bude z období mezi lety 1970 až 1980. Tehdy totiž, poté, co bylo vzpomenuté koryto ve své části od rybářské líhně po dolní pavilon zasypáno, voda svedena do trubek a můstek odstraněn, byla selka přemístěna o něco výše do parku. Zde vedle citované líhně stávala dřevěná, zeleně natřená secesní budova suchých  záchodů. A nad nimi, nad potokem, ve svahu pod dnes již zbořenou Hurtovou slévárnou kovů čp. 590, získala selka své nové stanoviště. Však jsme ji sem jako děti  často chodily obdivovat! A opět nastalo stěhování selky. Nyní již neznámo kam. V 80. letech 20. stol. začalo docházet k úpravám Javorky. Tato část potoka byla také ukryta do podzemí  a selka přišla o své stanoviště. Možná také byla „nahlodána“ pověstným zubem času a prostě řečeno dosloužila. Možná někomu udělala radost v soukromí? Kdo ví, po tolika letech.  Jisté je, že z parku zmizela.
Tato situace se mnohým z nás, Třebovanů,  nelíbila. Iniciativu převzal pan Otakar Neruda, známý třebovský patriot a znovuzakladatel  Okrašĺovacího spolku. Jeho velkou zálibou byla výroba a rozmisťování laviček do okolí našeho města. Stal se také autorem populárního draka, stojícího na rozcestí „U Trojice“ na Horách a  známé tabule vycházkového okruhu „Pojďte s námi liščí stopou“, umístěné na místě zbořeného dolního pavilonu v Javorce u potoka.  Spolu s několika pomocníky se chopil díla a v místech, kde o několik let dříve stávala voliéra sloužící k chovu medvídků mývalů, vybudoval dřevěnou chaloupku a v ní kromě nového kolotoče, trkajících  beránků a dalších zvířátek opět umístil selku. Osobně zhotovil kostru jejího těla, hlavu vyrobil někdo z jeho známých. Ošacení selky zhotovila jeho manželka, paní Jarmila Nerudová, společně s Otakarovou sestrou, paní Libuší Holečkovou.   Vše tentokrát již, pro malý průtok vody, na pohon elektrický.  Chaloupka s atrakcemi se však jako jiná třebovská zákoutí stávala terčem vandalů a tak docházelo často k jejímu poškození a následným opravám.  V roce 2009 byla celá atrakce včetně selky členy Okrašlovacího spolku, jmenovitě pány Radimem a ing. Milošem Lánovými,  rekonstruována a roku následujícího opět zprovozněna. Selka získala novou, tentokrát keramickou hlavu, jejíž autorkou je paní Jana Štefková ze Svitav, šaty zhotovila paní Vlasta Kreuzová.
Popřejme tedy selce, aby i nadále rozdávala radost dětem, tak jako to činila nám nebo našim předchůdcům a aby co nejdéle zůstala ve stavu v jakém se nyní nachází.                 
                                                                                                     Martin Šebela

Fotografie z Archivu Martina Šebely