Řídící učitel Josef Hlavsa a jeho rodina                                

---

Narodil se 16. května 1860 jako syn Josefa Hlavsy st., rolníka v Javornici v Čechách v čp. 23, a jeho manželky Kristiny, roz. Blümové. Pocházel z pěti dětí. Svá studia započal v roce 1874 v I. třídě Městské vyšší  reálné školy v Hradci Králové, odkud nastoupil na c. k. Český ústav ku vzdělání učitelů rovněž v Hradci Králové (ředitel Vojtěch Lešetický), kde 17. července 1880 vykonal zkoušku dospělosti.

Po ukončení studií zahájil svou dlouholetou učitelskou dráhu. Od 1. září 1880 nastoupil jako „zatímní mladší učitel“ na pětitřídní školu v Rokytnici. Zde setrval do 31. srpna 1881. V následujícím školním roce, tedy od 1. září 1881 do 28. listopadu 1883, přešel se stejným zařazením na obecnou a smíšenou trojtřídní školu v Dlouhé Třebové, kde učil až do 31. listopadu 1884. V průběhu působení v Dlouhé Třebové došlo k jeho povýšení  a byl jmenován „definitivním mladším učitelem“. Současně dne 31. října 1882 získal vysvědčení o způsobilosti vyučovat na obecných školách.

Od 1.ledna 1885 Josef Hlavsa přešel jako definitivní učitel na trojtřídní školu na Parníku. Od 1. října 1907 opět změnil působiště a přešel jako „zatímní řídící učitel na obecnou dvojtřídní smíšenou školu na Lhotce“. Lhotka se stala jeho posledním pedagogickým působištěm, když 30. června 1925, jako již dříve jmenovaný „definitivní řídící učitel“ odešel na zasloužený odpočinek. Celkem ve školství prožil čtyřiačtyřicet let a šest měsíců.

O oblibě Josefa Hlavsy na Parníku svědčí i dopis, dochovaný v archivu rodiny, datovaný dnem 10. září 1904, sepsaný parnickými občany a adresovaný „Slavné zemské školní radě v Praze“. Důvodem k zaslání dopisu byla snaha prosadit Josefa Hlavsu v roce 1904 na právě nově obsazované místo řídícího učitele v Parníku. V dopise je mj. uvedeno: „… Týž působí v obci Parnické nepřetržitě po dvacet let a jeho práce na poli pedagogie přináší nám nejuspokojenějších výsledků, kterými jen málo který učitel může se vykázati. My všichni občané, kteří takměř jsme jeho vychovanci hledíme k němu povždy s pravou pietností a nemůžeme nikomu s lepším přesvědčením svěřiti výchovu našich dítek než výše jmenovanému zasloužilému učiteli, který jest opravdovým otcem naší školní mládeže. Jeho přičiněním zřízen v obci vodovod, zbudován školní stánek pro mládež, založená knihovna pro občanstvo“.

Žel, nadřízené orgány na dopis parnických občanů nevzaly zřetel a tak se Josefu Hlavsovi dostalo odpovídajícího místa až o tři roky později na Lhotce.

Josef Hlavsa byl v průběhu let za vzorné plnění svých povinností v učitelském povolání oceněn několika pochvalnými uznáními. První z nich obdržel 21. května 1904 od c. k. okresní školní rady v Lanškrouně „za píli ve vyučování a péči o rozšiřování školního kabinetu“. List nesl vlastnoruční podpis samotného c. k. okresního hejtmana Hlawy.

V témže roce, dne 7. prosince, udělil Josefu Hlavsovi  uznání „Josef, Z BOŽÍ A APOŠTOLSKÉ STOLICE MILOSTI BISKUP KRÁLOVÉHRADECKÝ, S. THEOLOGIE DOKTOR, člen SNĚMU KRÁLOVSTVÍ ČESKÉHO, PÁN NA CHRASTI, PODLAŽICÍCH, CHLUMU, ZÁJEZDCI, ROUBOVICÍCH atd. atd.“. Jeho Eminence pedagoga ocenila svým „Vrchnopastýřským pochvalným uznáním“ za to, že „svědomitě podporoval duchovní a nábožensko-mravní výchovu školní mládeže a že starostlivě pěstoval zpěv církevní“.

Třetí pochvalné uznání Josef Hlavsa převzal 8. února 1925 z rukou okresního hejtmana a okresního školního inspektora za  „neúnavnou horlivost v úřadě učitelském a úspěšné vyučování“. Uvedená fakta si oba pánové ověřili při prohlídce školy ve školním roce 1924 – 1925.

Řídící učitel Josef Hlavsa zemřel ve věku osmašedesáti let dne 5. července 1928 ve Štýbrově domě čp .130 na Parníku naproti škole, kde rodina tehdy žila.

Pro úplnost si na závěr připomeňme sourozence Josefa Hlavsy. Životní osudy jeho čtyř bratrů nejsou sice svázány s Českou Třebovou, nepostrádají však zajímavosti.

Antonín († 26. 10. 1927 ve věku jednašedesáti let) se stal obchodníkem v Praze a otcem synů Čeňka a Rudolfa. Druhý z bratrů, František, po církevních studiích působil jako děkan v Kladrubech. Třetí v pořadí, Bohumil, nalezl zaměstnání na železnici.

Nejzajímavější jsou osudy čtvrtého z bratrů, Václava. I on absolvoval studium teologie, aby se na čas usadil jako farář v Rokytnici v Orlických horách. Právě jako rokytnický farář se zasloužil o postavení železniční trati z Doudleb nad Orlicí do Rokytnice, na níž vyjel první vlak dne 14. října 1906. Jeho jméno je v souvislosti s touto stavbou uváděno v dobovém regionálním tisku. Dalším působištěm Václava Hlavsy se stal Hradec Králové, kde 10. února 1916 o třetí hodině odpolední zemřel v pětašedesáti letech věku a čtyřicátém roce svého kněžství. O jeho osobnosti na úmrtním oznámení čteme řadu církevních titulů: sídelní kanovník katedrální kapituly sv. Ducha v Hradci Králové, skutečný biskupský konsistorní rada, majitel zlatého záslužného kříže s korunou, bývalý biskupský vikář okresu Králického, bývalý farář a čestný měšťan v Rokytnici.

                                                                                                                                                                    Martin Šebela

Fotografie:

  1- Řídící učitel Josef Hlavsa.

  2 - Manželka Hlavsová, manželka učitele. Foto V. Glatter, Litomyšl.

  3 - Manželé Josef a Marie Hlavsovi.

  4 - Josef Hlavsa spolu se žáky obecné školy na Lhotce