Prof. RNDr. Pavel Kovář, je Třebovák, dlouhodobě působící v Praze na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy a také v řadě dalších odborných a veřejných funkcí spojených s oblastí ochrany životního prostředí a krajiny, je prezidentem MFF Ekofilm. Pravidelně dojíždí za maminkou k nám do České Třebové. Aktivně působil také  jako místopředseda občanského sdružení "Nádraží nedáme" utvořené za účelem záchrany  ústecké historické nádražní budovy. Také proto, že se v této budově narodil a prožil zde své dětství. 

Motto:

Výrok dne: "Přes kulturu vlak nepojede." Vít Bárta na starožitném nádraží v Ústí nad Orlicí, které nebude srovnáno se zemí. Tím dobré Zprávy o páté končí.   (Aktuálně.cz 11.03.2011)

Jak hodnotíš výsledek pátečního setkání ministrů kultury a dopravy, hejtmana a starosty města v Ústí nad Orlicí, kde se očekávalo zásadní rozhodnutí ve věci historické nádražní budovy a startu projektu přestavby nádraží?

 

Se smíšenými pocity. Na jedné straně hodnotím velice to, že na rozdíl od předchozího období se za nové personální konstelace konečně u jednoho stolu sešly všechny rozhodovací úrovně: dva ministři dvou zainteresovaných resortů, hejtman kraje a nový starosta města. Každý deklaroval svůj příspěvek (včetně finančních možností), jímž se do budoucí podoby stanice zapojí. Nedlouho předtím jsem v naší interní korespondenci posílal e-mail s pokusem o soustředěnou argumentaci, jaké důvody mají ta která správní složka k tomu, aby řešení pro rekonstrukci objektu našly. Na druhé straně mě ale zaskočilo rozhodnutí, že budova vyhlášená kulturní památkou nebude do koncepce nádraží integrována, tj. nebude výpravní budovou a lobbistům z tábora bývalého starosty Peška se vyjde vstříc s výstavbou nové výpravní budovy. Předtím se mi zdálo jasné, že přestavba kolejiště pro rychlý průjezd vlaků a jeho bezpečnostní řešení ve stanici nevyvolává nutnost stavět nový objekt a ponechávat starou výpravní budovu mimo drážní využití v izolaci.

 

Občanské sdružení informace předem nemělo?

 

Ne. Alespoň já jsem informován nebyl a teprve krátce před setkáním jsem se dověděl, že OS nebude ani zastoupeno „u kulatého stolu“ na ústecké radnici, kde byla možnost se alespoň něco dovědět a vyjádřit před širší reprezentací všech zainteresovaných naše stanovisko. Považuju za chybu, že jsme se o účast nesnažili.

 

Máš tedy pozici Občanského sdružení za znevýhodněnou?

 

Dá se to tak označit od samého počátku. Nebyli jsme nikdy účastníkem žádného řízení. Vše se po oficiální stránce odehrávalo mezi Českými drahami, Správou železniční dopravní cesty, Ministerstvem dopravy a Ministerstvem kultury. Zasahovaly do toho pak spíše komunálně-politické zájmy. A přesto všechno nám mediálně „bylo házeno na hlavu“ např. to, že zdržujeme čerpání peněz na projekt (poté, co se vlastník nádraží ČD donekonečna odvolával proti rozhodnutí ministra kultury ohledně statutu historické budovy). Přitom naše role spočívala jen v tom, že jsme na počátku upozornili na odpovědnost státu a umožnili památkářům uplatnit své hledisko poté, co zaspali formální lhůty. I když nynější dohoda ministrů vypadá na první pohled jako „řešení pro všechny“, trochu mi zřízení meziresortní komise zavání parkinsonovským odlehčením v ministerské odpovědnosti („když se chceš zbavit problému, vytvoř pro něj komisi“). Bude záležet na schopnosti této komise komunikovat a navrhovat ministrům skutečně racionální postupy.

 

Na páteční schůzi Občanského sdružení po odjezdu ministrů jsi při volbě předsednictva již nechtěl znovukandidovat na místopředsedu. Proč?

 

Převažují důvody pozitivní: Jednak obměna ve funkcích je obecně prospěšná, jednak jsem navrhl profesora J..Suchomela namísto sebe v přesvědčení, že nastává mnohem „techničtěji“ laděná etapa, kdy bude potřeba kvalifikovaně bojovat o různá dílčí řešení v teď nastavených mantinelech nádražního projektu. Jiří Suchomel až dosud odvedl obrovský kus práce s posuzováním předložených verzí SUDOPem a při návrzích vlastních variant (se svými studenty). Není ovšem žádný showman, takže jeho naprosto nepostradatelná práce není přes média tolik vidět. Možná ho také místopředsednictví posune blíž ke zdrojům technických řešení, které na objednávku produkují plánovači pro železnici a nikdy nás nepřipustili jako partnera k tomu, co se tvoří. Mluvím-li o etapě, pak mě jaksi začínají unavovat medializované stereotypy nabírající na obrátkách v tom smyslu, že když už se člověk dostane k vážné a argumentační výměně názorů s ministrem a je šance poznat jeho názor na věc či jej třeba i o něčem přesvědčit, musí uprostřed hovoru ustoupit a nepřekážet kameře a mikrofonu, aby bylo pro věčnost zachyceno jak ministr baští v nádražní restauraci párek. Začínám být asi přecitlivělý na novinářská pozlátka a pozérství bez věcného obsahu ve vztahu k cíli.

 

A jak tedy posuzuješ tu předchozí etapu místopředsedování?

 

Práce bylo za naším úsilím schováno dost a každý se podílel jak uměl nejlíp ve vzájemném doplňování. Kdybych měl říct třeba jeden vybraný moment, kdy jsem měl radost, že se mi něco povedlo, tak to byl dopis tehdy čerstvě nastupujícímu ministru dopravy P. Bendlovi vzešlý s mnoha podpisy z naší krajinně-ekologické konference na fakultě v Praze. S Bendlem jsme se znali ještě jako s hejtmanem Středočeského kraje, z jednání o výstavbě velkého vědeckého centra BIOCEV ve Vestci - za fakultu jsem s ním měl co do činění víckrát. Z dopisu intervenujícího za záchranu nádraží vzešla posléze jeho návštěva v Ústí nad Orlicí za doprovodu památkářky a ředitele SŽDC, což bylo zlomové, neboť tehdy – jím vysloveno - poprvé padlo tabu týkající se bourání budovy. A v těchto intencích jsme se po mnoha peripetiích dostali až k dnešku, kdy to vypadá, že k bourání nedojde, i když jistoty delší perspektivy budovy dnešní řešení bohužel nenabízí. Ale opakuji znovu, že nově vytvořené ovzduší spolupráce ministerstvev s Pardubickým krajem a městským zastupitelstvem by mohlo umožnit přece jen dělnější přístup při hledání konsensuálních řešení ve využití historické budovy, zejména pro cestující. Lepší komunikace a spolupráce se myslím projevila i návštěvou ministrů s hejtmanem na novém českotřebovském terminálu a Třebovákům, k nimž se sám počítám, držím palce, aby vedení města dosáhlo v dopravě kýžených cílů.