Nové objevy semanínského hrnčířství                                   
Nálezy zlomků hrnčířských výrobků v Semaníně pomáhají poznat význam místního řemesla, prosperujícího zhruba v období cca 1500 – 1700.

Vrcholně gotické semanínské zlomky od č.p. 5, období cca 1450 – 1500, identifikované s kresbami kachlů v literatuře:
1) sv. Martin, dělící se o plášť s chudákem - kachel v NPÚ Praha, kresba Encyklopedie kachlů .../ Pavlík-Vitanovský 2004,
2) Adam s Evou v ráji - kachel na kamnech v zámku Velké Losiny, Krása, která hřeje, kolektiv, 2008. Zlomek je vyroben ze shodného kadlubu, jako kachel ve Velkých Losinách.
 
Úlomek  z renesančního motivu „Námluvy“ od č.p. 58, cca po roce 1500. Vpravo celý motiv - kresba Encyklopedie kachlů .../ Pavlík-Vitanovský 2004. Kachel je ve sbírkách hradu Polná u Jihlavy a byl vyroben ze shodného kadlubu, jako semanínský zlomek.
 
Vlevo kachel z tvrze Opočín, sbírky Městského muzea v Čelákovicích, s portrétem Jana Fridricha Saského z roku cca 1550.
Vpravo semanínský úlomek od č.p. 11.  Oba kachle vznikly ze shodné matrice. Neznamená to, že jde nutně o semanínský výrobek,  Semanínští i Čelákovičtí hrnčíři si mohli koupit pouze shodné odlitky matric od jejich výrobce.
 
 
Glazovaný tapetový kachel  „s lístky“  je retušované foto z kamen v Rytířském sále  zámku Velké Losiny, postavených před rokem 1589. Vpravo jsou na kresbě téhož kachle umístěny neglazované zlomky, vyrobené v jiném kadlubu, nalezené v Semaníně a vícebarevně glazované zlomky ze sbírek Regionálního muzea Litomyšl.
 
Dochované archivní záznamy o semanínském hrnčířství se týkají období  až po roce 1550 a do roku 1780 jsou velmi útržkovité.  V podstatě je zřejmé pouze to, že v Semaníně bylo po roce 1650 mnoho hrnčířů, patrně vždy více, než v centru litomyšlského panství, kam Semanín patřil, v Litomyšli. A dále, že po roce 1780 hrnčířské řemeslo v Semaníně již pomalu upadalo. Archeologické výzkumy jsou proto jediným zdrojem poznání stavu před rokem 1650.
Nálezy datovatelné před rok 1500 jsou ojedinělé, zdá se však, že v období zhruba 1450 – 1650 semanínské hrnčířství velmi prosperovalo. Produkované kachlové motivy nejspíše odrážely soudobé módní trendy, neboť hned tři ze semanínských kachlů jsou vyrobeny ze shodných kadlubů, z jakých byly vyrobeny kachle, nalezené ve třech šlechtických sídlech té doby: hrad Polná u Jihlavy, tvrz Opočín u Čelákovic a zámek Velké Losiny. Na „rytířských“ kamnech ve Velkých Losinách se nacházejí dokonce dva druhy kachlů, jejichž produkci lze v Semaníně doložit, byť výroba tapetového kachle s růží a lístkovým motivem byla v Semaníně zjištěna pouze z odlišného kadlubu. V Semaníně zatím nebyl nalezen vícebarevně glazovaný kachel, pouze ojediněle nejběžnější jednobarevné glazování. 
Nálezy dovolují tento závěr: semanínští hrnčíři byli v období 1450-1650 patrně schopni vyrábět takové kachle, které se uplatňovaly na šlechtických sídlech v poměrně vzdálených oblastech. U těchto kachlů nemusí nutně jít o semanínskou produkci, ovšem semanínští hrnčíři by pak museli nakupovat kadluby u stejných výrobců kadlubů, u kterých nakupovali kadluby také dodavatelé kachlů pro zmíněná šlechtická sídla. Je možné, že semanínské kachle odebírali významní kamnáři odjinud a semanínské kachle doglazovávali. 
 

Kamna z roku 1589 v Rytířském sále zámku ve Velkých Losinách. „Semanínský“ kachel s motivem Adama a Evy, spolu s dalšími cca 10 druhy vrcholně gotických kachlů a jedním druhem zmíněného renezančního tapetového kachle s lístkovým motivem, jsou umístěny ze zadu kamen v rohu u zdi. Díky tomu stylově odlišné kachle na honosných kamnech vůbec mohly být umístěny.  

 

Umístění „semanínských“ kachlů na kamnech – u zdi pod stropem a detail kachle s motivem Adama a Evy.
                                                                                                                                           David Smyčka, rozmaryn@seznam.cz