|
Nálezy zlomků hrnčířských výrobků v Semaníně
pomáhají poznat význam místního řemesla, prosperujícího zhruba v období cca
1500 – 1700.
Vrcholně gotické semanínské zlomky od č.p. 5, období cca 1450 –
1500, identifikované s kresbami kachlů v literatuře:
1) sv. Martin, dělící se o plášť s chudákem - kachel v NPÚ Praha,
kresba Encyklopedie kachlů .../ Pavlík-Vitanovský 2004,
2) Adam s Evou v ráji - kachel na kamnech v zámku Velké Losiny,
Krása, která hřeje, kolektiv, 2008. Zlomek je vyroben ze shodného
kadlubu, jako kachel ve Velkých Losinách.
Úlomek z renesančního motivu „Námluvy“ od č.p. 58, cca po roce
1500. Vpravo celý motiv - kresba Encyklopedie kachlů .../ Pavlík-Vitanovský
2004. Kachel je ve sbírkách hradu Polná u Jihlavy a byl vyroben ze
shodného kadlubu, jako semanínský zlomek.
 Vlevo kachel z tvrze Opočín, sbírky Městského muzea
v Čelákovicích, s portrétem Jana Fridricha Saského z roku cca 1550.
Vpravo semanínský úlomek od č.p. 11. Oba kachle vznikly ze
shodné matrice. Neznamená to, že jde nutně o semanínský výrobek,
Semanínští i Čelákovičtí hrnčíři si mohli koupit pouze shodné
odlitky matric od jejich výrobce.
 
Glazovaný tapetový kachel „s lístky“ je retušované foto
z kamen v Rytířském sále zámku Velké Losiny, postavených před
rokem 1589. Vpravo jsou na kresbě téhož kachle umístěny
neglazované zlomky, vyrobené v jiném kadlubu, nalezené v Semaníně
a vícebarevně glazované zlomky ze sbírek Regionálního muzea
Litomyšl.
Dochované archivní záznamy o semanínském hrnčířství se týkají
období až po roce 1550 a do roku 1780 jsou velmi útržkovité.
V podstatě je zřejmé pouze to, že v Semaníně bylo po roce 1650 mnoho
hrnčířů, patrně vždy více, než v centru litomyšlského panství, kam
Semanín patřil, v Litomyšli. A dále, že po roce 1780 hrnčířské
řemeslo v Semaníně již pomalu upadalo. Archeologické výzkumy jsou
proto jediným zdrojem poznání stavu před rokem 1650.
Nálezy datovatelné před rok 1500 jsou ojedinělé, zdá se však, že
v období zhruba 1450 – 1650 semanínské hrnčířství velmi
prosperovalo. Produkované kachlové motivy nejspíše odrážely soudobé
módní trendy, neboť hned tři ze semanínských kachlů jsou vyrobeny ze
shodných kadlubů, z jakých byly vyrobeny kachle, nalezené ve třech
šlechtických sídlech té doby: hrad Polná u Jihlavy, tvrz Opočín u
Čelákovic a zámek Velké Losiny. Na „rytířských“ kamnech ve Velkých
Losinách se nacházejí dokonce dva druhy kachlů, jejichž produkci lze
v Semaníně doložit, byť výroba tapetového kachle s růží a lístkovým
motivem byla v Semaníně zjištěna pouze z odlišného kadlubu. V Semaníně
zatím nebyl nalezen vícebarevně glazovaný kachel, pouze ojediněle
nejběžnější jednobarevné glazování.
Nálezy dovolují tento závěr: semanínští hrnčíři byli v období
1450-1650 patrně schopni vyrábět takové kachle, které se uplatňovaly
na šlechtických sídlech v poměrně vzdálených oblastech. U těchto
kachlů nemusí nutně jít o semanínskou produkci, ovšem semanínští
hrnčíři by pak museli nakupovat kadluby u stejných výrobců kadlubů,
u kterých nakupovali kadluby také dodavatelé kachlů pro zmíněná
šlechtická sídla. Je možné, že semanínské kachle odebírali významní
kamnáři odjinud a semanínské kachle doglazovávali.
Kamna z roku 1589 v Rytířském sále zámku ve Velkých
Losinách. „Semanínský“ kachel s motivem Adama a Evy, spolu s dalšími cca
10 druhy vrcholně gotických kachlů a jedním druhem zmíněného
renezančního tapetového kachle s lístkovým motivem, jsou umístěny ze
zadu kamen v rohu u zdi. Díky tomu stylově odlišné kachle na honosných
kamnech vůbec mohly být umístěny.
- Umístění „semanínských“ kachlů na kamnech – u zdi pod stropem a
detail kachle s motivem Adama a Evy.
-
David Smyčka, rozmaryn@seznam.cz
|