Českotřebovský deník 109/2011 (16.9.)                                  
V neděli zahajuje 13. ročník Hudebního festivalu Antonína Bennewitze 2011, první koncert se koná v neděli 17.4. od 15 hodin v kostele sv. Jakuba Většího v České Třebové. Program festivalu ZDE
Malá scéna má  letos výročí 55 let od postavení                   
  • V roce 1966 se v Malé scéně konaly první akce.  Nová budova, nyní  pěkně rekonstruovaná, byla budována v akci Z na městě zahrady  Vyskočilova mlýna a vantrok, kudy přitékala voda z pramenů Javorka a Vrbovka také na další  českotřebovské  mlýny např.  Tykačův, Kapounův . Impulsem pro její vznik bylo bourání scény dřevěné scény ÚSVIT, která stála nedaleko na Trávníku  vlastně na horní části dnešního Nového náměstí.  Plány na výstavbu  nejdříve Loutkové a později přejmenované na Malou scénu zhotovili Ing. Jan Duchoslav a Ing. Ladislav Jindra. Po neuvěřitelných problémech byla budova postavena, kvalita práce odpovídala tomu, že se jednalo o akci Z a že se zde střídaly různé stavební party. Řada dnešních důchodců si připomene, že i oni přispěli na její stavbu nějakou tou brigádnickou hodinou. Hlavní m duchem stavby byli třebovští loutkáři, mezi kterými je nutné jmenovat především Ing. Jindřicha Chudého.  Stavba byla ovšem velmi dobře projektována a umožňovala svou původní kapacitou 249 sedadel sledovat pořady ve stupňovitém uspořádání "jako v divadle", což ve Třebové tehdy nebylo nikde jinde možné. Bylo zde možné rozebrat podlahu jeviště a hrát zde loutková představení, bylo možné  během představení přestavět světelný park a upravit osvětlení scény. Sál měl vynikající akustiku, bylo dobře slyšet i šepot v poslední řadě.
  • Malou scénu dlouho spravovalo Depo kolejových vozidel, velkou zásluhu na tom měl dlouholetý šéf údržby Hubert Vencl. Potom v devadesátých letech přišly nabídky na předání budovy Malé scény i Národního městu, samozřejmě za peníze. Bylo kolem toho dost mrzutostí. Zjistilo se, že budova nebyla nikdy řádně zkolaudována a zapsána do katastru a tak přešla nakonec do majetku města bezúplatným převodem. Národní dům to "štěstí" neměl a tak pak ještě dlouhá léta nabízen Českými drahami  podobně jako další kulturní zařízení v dražbách a chátral, málem z něho vznikla vietnamská tržnice. Až  přece jen se štěstí usmálo a Národní dům zažil své znovuzrození díky  Bohumíru Nejedlému a jeho firmě Drumel a Co.

    Malá scéna však po převzetí městem  vůbec nebyla v nejlepší kondici. Jevištní zařízení, vyrobené na koleně, ani elektroinstalace neprošla revizemi a pak musela budova několik let čekat na rekonstrukci.  Čekalo se zbytečně dlouho, škoda, že jsme tehdy nevyužili  možnost dotace  ze státního rozpočtu, šlo o havarijní situaci a "trhání medvěda" bylo tehdy v Parlamentu každý rok, nebyli bychom bez šancí.  Jenže v té době byla pozornost města zaměřena  hlavně na zimní stadion. I tak zde byl jeden rok, navíc předvolební, ve kterém  mohla být dotace protlačena, stačilo sepsat žádost. Nestalo se, a tak jsme museli 15 milionů na přestavbu věnovat v letech 2005/6 z městského rozpočtu. 

    O návrhu se vedla poměrně bouřlivá diskuze, neboť došlo k zásahu do původní stavební koncepce, otevřel se podhled a rozšířil portál, na jevišti  lze připravit sníženou nebo zvýšenou část pro loutkáře nebo divadlo, v budově Malé scény měly podle původní studie Jiřího Jandery vzniknout i učebny ZUŠ. Nakonec došlo ke kompromisu, Malá scéna se po úpravě stala  modernější, univerzálnější  zejména pro hudební akce, kde nyní mohou vystupovat větší soubory a orchestry, zvětšila se i prostorová kapacita, akustika sálu je i nyní velmi dobrá. Právě z toho byly obavy. A co se zcela nepodařilo, bylo v dalších letech "doupraveno" dodatečnými investicemi dle požadavků ředitele Kulturního centra. Jaká je Malá scéna nyní, si můžeme vyzkoušet na pravidelných akcích. Dnešní kapacita sálu je menší, necelých 200 míst. Sedět dnes budete na sedadlech, které původně sloužily ve Východočeském divadle v Pardubicích, pouze byly nově čalounicky upraveny. Malá scéna vhodně doplňuje další možnosti pro kulturní vyžití ve městě, dobře slouží pro ZUŠ, která má svou budovu "přes ulici".  Snad ji ještě chybí nějak univerzálněji využít foyer, kde by po vybudování baru mohla vzniknout malá kavárnička a kulturní prostor by tak mohl být lépe využit, přes léto by mohl mít třeba i venkovní posezení.

    •  
    K přiloženému článku: pochází z časopisu Hlavní tah, který vydával Provozní oddíl ČD Č. Třebová, (duben 1969) -mm-
     
    Kulturní centrum s digitalizovaným kinem
    Opravdu to vypadá dobře přípravy digitalizace městského kina  v Kulturním centru je na postupu. Rada města akci projednala a doporučila zastupitelstvu tuto akci schválit a zastupitelé se sejnou na své jednání v pondělí.  To by měl být ten finální impuls. lze předpokládat, že to dopadne a výsledkem bude rychlejší uvádění filmů  hned po premiéře, nová kvalita filmových projekcí, nové možnosti včetně 3D projekce.  Součástí přestavby by měla být i výměna sedadel ve velkém sále. Nová sedadle budou již vyhovovat normám, budou o něco málo širší a tak v každé řadě bude o jedno sedadlo méně.  Celkem se tedy sníží kapacita o 18 sedadel, které bude možné doplnit  jako přístavky. Myslím že to bude stát za to, zaplatíte-li nyní již nemalé vstupné, chcete mít pohodu a pohodlí...  Na digitalizaci je zatím poskytována dotace, město o tento příspěvek samozřejmě žádá.  (mm)
     
    Italský týden v České Třebové
    15 italských studentů  si v České Třebové a na výletech, které pro ně byly připraveny moc tepla neužilo,   mnozí na to nebyli ani tak připraveni.  I to patří k e zkušenostem ve střední Evropě v polovině dubna. Na italském severu je v tuto dobu jaro v plném proudu.
     
    V Ústí nad Orlicí vrcholí o víkendu festival Jeden svět
    Hrála se opravdu zajímavá filmová představení (např.  Zachraňte Edwarse, Vše pro dobro světa a Nošovic, Krev v mobilech...) vše í v ústecké malé scéně. Festival v sobotu podvečer  doplnil další "venkovní" pořad Divadla Líšeň "Putin lyžuje" spojený s besedou Petry Procházkové. Ohlas velký, měli bychom pořad získat i do České Třebové, třeba do Javorky! V neděli festival uzavře projekce a beseda režisérky Olgy Somerové.
     
    Kuřecí roláda bez rolování 
    Ingredience 4 kuřecí prsní řízky, sůl, gyrosové koření (nebo jiné oblíbené), 200 g anglické slaniny, 1 balíček plátkového sýra, 5 vajec, 1 lžička hořčice, lžička másla, půlka červené a půlka zelené papriky
    Postup Na pánvi rozehřejeme máslo, přidáme celá vejce a mícháme, dokud se nesrazí. Osolíme a vmícháme hořčici. Necháme vychladnout. Řízky naplocho rozpůlíme, z obou stran osolíme a okořeníme. Formu na srnčí hřbet vyložíme papírem na pečení, pak několika plátky anglické slaniny, na ně plátky masa, znovu anglickou, pak plátky sýra. Vzniklou prohlubeň vyplníme smaženými vejci a na ně naskládáme proužky papriky. Přikryjeme zbylým masem a posledními plátky slaniny. Papír vyčnívající z formy přehneme na anglickou a dobře uhladíme. Vložíme do trouby vyhřáté na 200°C a pečeme asi půl hodiny. Pak papír odklopíme a dopečeme ještě asi 20 minut. Po vytažení z trouby necháme asi 10 minut odpočinout, pak vyklopíme z formy. Lépe se krájí po vychladnutí. Podávat můžeme teplé s bramborami nebo rýží, nebo studené s pečivem.