Jak
bádat s botanikou na sopečném popelu a jak se žije v horní Amazonii aneb též
Zploštělá zeměkoule a nejvyšší hora světa v Andách ?
Nejen na tato témata se hovořilo na přednášce dne 7. dubna 2011
v Ekocentru Podorlicko. RNDr. Pavel Kovář, geobotanik a
krajinný ekolog, profesor Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy
v Praze vyprávěl o zážitcích z tříletého vědeckého projektu při studiu
schopnosti tropické vegetace osidlovat sopečné substráty. Na besedě
nebyla jen botanika nebo krajinná ekologie, ale také osobní zážitky
z návštěvy různých končin této jihoamerické rovníkové země. Je těžké
přesně a bezchybně popisovat dobře promyšlenou a do detailů
propracovanou prezentaci několika slovy laika, proto jsem položil Pavlu
Kovářovi několik otázek:
 V
čem byla podstata výzkumu, který jsi se svými mladšími kolegy prováděl v
sopečné oblasti Ekvádoru? "To hlavní z ekvádorské prezentace byly
naše výzkumy na jedné "živé" sopce (Cotopaxi) a na jedné už neaktivní -
Chimborazu (ke které se váže zajímavost, že kdyby se nadmořská výška
vrcholu 6310 m měřila od středu naší na pólech zploštělé zeměkoule, byla
by to nejvyšší hora planety). U Cotopaxi bylo s výhodou, že tam
Američani mají přesně datované sopečné erupce a přitom vzniklé lahary
(pole lávy a popela), se stářím cca 500 let, 250 let a 130 let Díky
tomu jsme mohli pomocí podrobného designu zaměření zjistit složení
vegetace a porovnat je. Z toho pak odvodit rychlost zarůstání takto
extrémních stanovišť a výslednou biodiversitu. Jen poměrně malý celkový
počet rostlin z obrovského druhového bohatství And dokáže znovuosídlit –
a ještě za tak dlouhou dobu 500 let – vyvržený sopečný materiál
v nadmořských výškách kolem 4000 m. Celkové číslo bylo něco přes 100
druhů rostlin a to ještě velkou tvořily mechorosty a lišejníky,. Pro
srovnání: v areálu českotřebovského nádraží jsme kdysi zdokumentovali
kolem 500 druhů jenom cévnatých druhů rostlin. Ve vysokohorském
prostředí And na rovníku je důležitější chod počasí během denního cyklu
než během roční periody. Vystřídají se teplotní i srážkové extrémy,
takže, rostliny, chtějí-li přežít, musí vyvinout řadu přizpůsobení. Moji
tehdejší doktorandi (projekt, o němž byla řeč, je z let 1998-2001) v bádáních pokračují dodnes a
mají řadu kvalitních výsledků v oblasti moderní rostlinné systematiky a
genetiky – ten z nich, který dál působí na naší katedře botaniky, je
dnes už docentem a jezdí do více zemí Jižní Ameriky poměrně často…“
V přednášce nebyly jenom sopky. Pomineme-li hlavní město Quito,
tak jsme viděli např. další zajímavé snímky z horní Amazonie. Pamatuji
se z přednášky, že Ekvádor má ekosystémy mimořádně bohaté...
"Snažil jsem se o pestrost pohledu na Ekvádor, tj. přiblížit i další
naše zážitky jednak z prospekce jiných ekosystémů jako je tropický
deštný les, pacifické mokřadní lesy (mangrove) horské pastviny (páramos),
a jednak dobrodružné epizody ze setkání s Indiány, hlavně horskými
Kečuánci nebo s černošskou populací pocházející z dávných uprchlých
otroků (z lodí, které tu při cestě z Afriky přistávaly). Ekvádor patří
spolu s Kolumbií na světové mapě biologické rozmanitosti mezi asi 3
desítky tzv. „hot spots“, tedy horkých míst biodiversity, která je
v jednotlivých skupinách organismů enormní. Na jedné straně ještě
narůstá, protože specialisté tu objevují a popisují stále nové neznámé
druhy rostlina živočichů, na druhé straně velké plochy divoké přírody
mizí. V tom kontextu jsem jmenoval hlavní problémy, s nimiž zápasí
ochrana přírody v tropech a také příklady konkrétních rezervací (z nichž
mnohé jsou i soukromé). Zastavení ve výzkumné stanici v národním parku
Yasúní v horní Amazonii u řeky Tiputini bylo dokresleno ukázkou z
vítězného filmu posledního ročníku MFF Ekofilm v r. 2010 (Vetřelci z
Amazonie)."
"Domů" do České Třebové jsi ovšem nepřijel jen na přednášku do
Ekocentra Podorlicko.
"Ano. Měl jsem pozvání od PaeDr. Hany Grundové na českotřebovském
gymnáziu k besedě se studenty přírodovědecké orientace, kdy jsme po
poradě vybrali úvodní téma: studium vztahů mravenci-rostliny jako
zajímavý ekologický vztah, který může přírodu ovlivnit na mnoha
úrovních, v rovině mezidruhových potravních interakcí nebo i v utváření
celých krajinných výseků. V druhé části jsem se snažil doplnit informaci
studentům gymnázia o současné podobě studia na Přírodovědecké fakultě
Univerzity Karlovy a také o uplatnění absolventů. Pohostinsky jsem byl
přijat p. ředitelem gymnázia PhDr. Petrem Poldaufem v prostorách, kde
jsem před lety studoval sám a krátce jsme si popovídali o problémech jak
středoškolského, tak vysokoškolského studia. Česká Třebová byla
výchozím bodem i pro moji další sobotní cestu na Moravu na křest knihy o
přírodě a kultuře českých vesnic v rumunském Banátu, kterou jsem
brněnským kolegům recenzoval."
(Chimborazo a její erozní rýha)
(Cotopaxi)
|
