-
Své
profesní období jste prožil v Perle/Primoně, nedávno byly budovy srovnány
se zemí. Jak vnímáte1 konec textilu ve Třebové?
- Konec Primony jsem prožil s určitou nostalgií pracoval jsem zde celý
svůj aktivní život od školy až do odchodu do důchodu. Bohužel, konec
textilu ve Třebové se netýká jen Primony. Textilní výroba až na výjimky
skončila v celé republice, potíže mají i renomované firmy v Itálii,
Německu nebo ve Španělsku. Tlak asijských zemí na evropský textil je
velký, především v oblasti oděvního sektoru. Některé asijské firmy již umí
vyrobit kvalitní textil na dokonalé úrovni. Jsou zde postaveny nové
moderní továrny s vynikající technikou a technologií. K tomu navíc ještě s
levnou pracovní silou. Primona v posledních letech technicky i
technologicky zastarala a tak velké konkurenční tlaky by již "neustála".
Nepomohla by již ani obrovská investice do modernizace továrny. Využití
budov, které byly zbourány,by bylo problematické. Škoda je
železobetonové budovy u silnice. Po adaptaci mohla být využita k různým
účelům. Po vybourání dřevěných příček na každém poschodí zde mohly
vzniknout velké prostorné sály s různým využitím. Mám na mysli na příklad
- fit - centrum, bowlingový sál, přednáškový sál, vytvoření dětského světa
s možností rázných her a aktivit (nové je v současné době v Brně)
případně velký depozit muzea. Otázka zní - kde najít vhodného investora.
-
- Pomáhal jisté zachraňovat zbytky archivu
vzorků. Jak vlastně zdejší mimořádný archiv skončil a co se podařilo
zachránit?
- Z archivu firmy H.P.S. a Primony se podařilo zachránit jen torzo
vzorků.V době stěhování Primony do Letohradu jsem již nepracoval a tudíž
jsem neměl žádnou možnost zasáhnout při jeho likvidaci. Archiv knih byl
světovým unikátem (alespoň, dle vyjádření zahraničních zákazníků Primony).
Obsahoval 360 obrovských knih o rozměru cca 80 x 60 cm. Do knih byly
zalepovány všechny vyrobené vzorky firmou H.P.S., dále Textilní Tvorby
Praha, Perly, Primony, exklusivní vzorky dle přání zákazníků a světový
archiv módních, prognóz od roku 1986.Do továrny v České Třebové byl na
začátku války převezen z Vídně. Paradoxem je, že byl v době války ukryt
v továrně a zachráněn před německými okupanty, ale před novodobými
"zlatokopy" se jej zachránit nepodařilo.
- Knihy byly při stěhování Primony odvezeny do Letohradu a kompletně
prodány italské firmě Cottonificia Albini. Podařilo se zachránit pouze
jednu knihu,která byla předána do Městského muzea. Následně již ze z
poloviny zbourané budovy u silnice díky panu Šebelovi a ředitelce muzea
paní Voleské jsme společně zachraňovali v alespoň malý zbytek archivních
vzorků. Vše ostatní co zbývala je vyvezeno nenávratně někam na vyvážku.
-
- Sport máte v krvi i ve své rodině,
sledujete sportovní dění ve městě. Mají to dnešní sportovci těžší nebo
lehčí než jste to měli ve svých letech vy?
- V některých odvětvích sportu je v současnosti mnoho peněz které
čistotu sportu kazí. Kopaná, lední hokej, košíková, tenis a další
atraktivní sporty to jsou dnes divadla za velké peníze, ale také
lukrativní zaměstnání. Samozřejmě, příprava na vrchol stojí mnoho úsilí,
často mnoho peněz zvláště u odvětví, které potřebuje nákladná
technické vybavení (viz třeba lyžování - trénink v horách, tenis -
drahé trenéry, krasobruslení atd.) Dnešní vrcholový sport, pokud
se umí, je dobrý byznys, kterému se ještě říká sport. Je tomu tak
již i v lehké atletice. V době mého závodění jsme byli čistí amatéři.
Určitou odměnou byly cesty do zahraničí.Na příklad, po skončení
aktivního závodění jsem byl trenérem reprezentantů chodců bez nároků na
odměnu. Je ale třeba poznamenat, že v době totality byl sport také
politickou prestiží mezi státy socialistického, tábora a mezi státy tak
zvaně "kapitalistickými". (což přetrvává v dnešním Rusku). Z toho důvodu
byl sport výrazně podporován státem. Bylo více tréninkových středisek
mládeže, učilišť se zaměřením na sport, financování sportu nebylo
soustředěno do jednotlivých svazů jako nyní, representanti, kteří nebyli
soustředěni do armádního střediska, byli zařazeni do oblastních
vrcholových středisek. V současné době je znáno, že náš stát nepatří
právě mezi země, které bohatě dotují sport a podporují růst nových
sportovních nadějí. Není třeba rozvádět, co se děje kolem SAZKY z které
má být u nás sport dotován.
- Takže - v mnoha případech to dnešní sportovci mají těžší než jsme
měli my.
-
- Když byste dnes znovu začínal, který sport
byste si vybral (a který určitě nevybral)?
- Kdybych dnes znovu začal sportovat, určitě bych si vybral lehkou
atletiku pro její čistotu v soupeření a opět bych rád běhal, protože
jako běžec jsem začínal. Zvláště běh v přírodě, pocit volnosti,
překonáváni sebe sama - to člověka naplňuje. K závodní chůzi jsem se
dostal náhodou, před chůzí jsem běhal střední a dlouhé tratě. Cesta do
reprezentace mě stála mnoho úsilí a času. V zimě jsem miloval běh na
lyžích a také jsem řadu let v této disciplině závodil.
Určitě bych si nikdy nevybral box neboť
"umlátit" soupeře abych mohl zvednout ruce nad hlavu opojen vítězstvím -
to nikdy.
-
- Co nejvíce závidíte dnešní mladé sportující
generaci?
- Dnešní Mladé sportující generaci nic nezávidím. Bohužel jsme
sportovali v jiné době, ve skromnějších, podmínkách, zvláště pokud jde o
technické vybavení. Vývoj se nedá zastavit, narodili jsme se bohužel o
něco "dříve".Jedině u mé discipliny - závodní chůze se moc nezměnilo.
Silnice a kilometry jsou stejné, dráhy jsou tartanové, tretry
kvalitnější, ale cesta k úspěchu je stále zdlouhavá, stále bolí, stále
vyžaduje mnoho úsilí, vytrvalosti a sebezapření. Cesta k úspěchu přes
anabolika a jiné podpůrné prostředky je velkým podvodem a jistě nikoho
nemůže vnitřně těšit.
Oldřich Stránský
-
|