Vážená redakce.  Z Vašeho deníku jsem se dozvěděl o snaze rušit desítky vlakových spojů na  regionálních tratích v Pardubickém kraji a nahradit je autobusy. Navržené řešení má plošný charakter a to je to, s čím se nemohu smířit. Vím, že situace s financováním základní obslužnosti je složitá, ale mrzí mě, že zrovna v našem kraji se k tomu přistoupilo tak radikálně. Pochopil bych rušení nevyužitých spojů, pochopil bych odklon od taktové dopravy tam, kde neplní svůj účel, pochopil bych celkové snížení vlakových kilometrů,  ale s Vámi prezentovaným řešením se nemohu smířit. Rozhodl jsem se tedy napsat k tomu pár  řádků a protože jsem se to dozvěděl od Vás, tak píšu Vám. Domnívám se, že zde vzniká prostor pro veřejnou diskuzi obyvatel i okruhu odborníků. Vždyť investice do železniční i silniční dopravy plynou z kapes daňových poplatníků.

Důvody postupné likvidace regionální železniční dopravy spočívají údajně ve výši příspěvku, který kraje platí za ujetý kilometr. Dovolím si citovat z Vašeho článku „ Zatímco na vlaky přispívají kraje drahám více než 90 korunami za kilometr, autobusy stojí daňové poplatníky pětkrát méně.“ Nechci polemizovat o správnosti výše příspěvku na jeden vlakový km pro konkrétní trať, ale uvedené porovnání je velmi zavádějící. Viz jednoduchý příklad porovnání nákladů a příjmů- úsek tratě mezi  Dolní Lipkou a Štíty měří 26 km, vlak ujede tuto vzdálenost za 30 minut, spotřebuje při tom cca 5 l nafty. Náklady :  nafta 200 Kč +  mzda strojvedoucího (sám prodává jízdenky) cca 150 Kč/30 minut, celkem 350 Kč.  Příjmy : příspěvek 26 x 90 = 2340 Kč +  tržby. Kladné saldo přesahuje 2000 Kč, tedy zbývá dost na pokrytí ekvivalentů investic, údržby, příp. mezd ostatních zaměstnanců).

Příspěvek 90 Kč na vlakový kilometr vychází zřejmě z ceny průměrné, která obsahuje celou řadu ostatních nákladů. Kalkulační vzorce pro výpočet vlastních nákladů u silniční a železniční dopravy jsou složité. Obsahují například, kromě provozních nákladů i náklady  na stavbu a údržbu dopravní cesty. U železniční dopravy nese tyto náklady dopravce v poplatku za použití dopravní cesty. Silniční dopravce tyto náklady nezatěžují. Za ně je hradí majitel silnic, tedy  stát, kraj, či obec. Srovnávání výše příspěvku tedy není objektivní. O kolik by se asi zvedla cena za kilometr u autobusové dopravy při započítání poměrné části investičních nákladů nákladů do silniční sítě, či poměru nákladů na letní i zimní údržbu? Všichni víme, že autobus je těžké vozidlo a ničí silnice výrazně více než osobní automobil. Tyto náklady nese také daňový poplatník.

Ve vyspělých západních zemích má regionální železniční doprava značnou podporu. Do vybraných oblastí například autobusy vjet vůbec nesmí. Na některých tratích jezdí panoramatické soupravy, které umožňují cestujícím dokonalý výhled do okolí. Opravdu můžeme jenom závidět, jak tam dokáží využívat výhody železniční dopravy, která je díky nízkým jízdním odporům levnější (samozřejmě po oproštění od nákladů na dopravní cestu) a výrazně ekologičtější než doprava silniční. K tomuto poznání je však možné dospět jen při objektivním posuzování skutečných  nákladů. Kdo viděl krajinu v podhůří Alp, tak pochopí, co mám na mysli. I u nás se dalo ke sjezdovce do Mlynického Dvora zajet vlakem. Napříště to již asi nebude možné. Konstatování o „turistické perle“ Pardubického kraje, kterou představuje tato oblast, se bohužel stává pouhou proklamací.

Dalším důležitým faktorem je bezpečnost dopravy. Železniční doprava je mnohonásobně bezpečnější než doprava silniční. Opravdu je nezbytné přesměrovat frekvenci cestujících ze železnice na přetížené silnice, kde se stane každou chvíli nehoda s fatálními následky? Kolik bylo smrtelných nehod v úseku Dolní Lipka – Červená Voda v poslední době? O stavu silniční infrastruktury a přetíženosti silnic je asi zbytečné psát. Proto je jen obtížně akceptovatelné, že nechceme využívat vybudovanou a udržovanou  železniční trať, která má dostatečnou kapacitu k zajištění základní obslužnosti i zvládnutí turistických špiček. Jak dlouho bude trvat, než si opravdu začneme chránit svoje zdraví i prostředí, ve kterém existujeme?

Slavoj Halbrštát,  Ústí nad Orlicí