-
Tříkrálová sbírka pomáhá
- Bernhard Brantzen, ředitel Diecézní charity Magdeburg, Konference
„Chudoba – záležitost nás všech“ Hradec Králové, 20.10.2010:
- „Chudoba je relativní pojem – neboť životní situace se utváří
odlišně v Magdeburku, Hradci Králové nebo Kalkatě. Zpravidla ale vede ke
stejnému výsledku: vyčlenění, neúčasti, stagnujícímu rozvoji osobnosti a
rezignaci
- Absolutní chudoba je u nás například: když vezou dítě v kočárku,
který byl pořízen na dluh; když dítě nemůže jít na narozeninovou oslavu
kamaráda, protože nemá 6 euro na dárek, který by s sebou přineslo, když
se dítě nemůže přihlásit do hudebky nebo do kroužku plavání, protože nemá
na zaplacení…
- Kdykoli mluvím o tématu chudoby, cítím, jak velmi se mě dotýká, že
v tak bohaté zemi jako je Německo, je takováto chudoba možná. I u nás se
stále zvětšuje propast mezi chudými a bohatými. Asi 10 % obyvatelstva
vlastní zhruba 90 % Němci vlastněného majetku, a víc jak 90 % obyvatel si
musí rozdělit zbytek.“
- Charitní organizace obecně se snaží různými způsoby podporovat
potřebné. Ať je to formou zdravotní péče o nemocné, poskytováním přístřeší
a zázemí seniorům, lidem bez domova nebo osamělým matkám s dětmi, náplní
volného času pro rodiče s dětmi nebo teenagery, občanským poradenstvím
atd. Jedním z (omezených) způsobů je i přímá finanční pomoc, která k
lidem v nouzi putuje z prostředků, vybraných v Tříkrálové sbírce.
- Nabízíme vám jeden z příběhů této pomoci:
- Většinový povrchní pohled na životní okolnosti paní P. z Vysokomýtska
může být takový, že si za vše může sama. Faktem, který potvrzuje i praxe
občanských poraden, ale je, že do její situace se může dostat každý z nás.
- Celá věc začala nedoplatkem plynu ve výši 126,- Kč. Protože Paní P. o
něm nevěděla, dluh lety narostl až na 15.000,- Kč, a na její byt byla
proto uvalena exekuce. Ačkoliv paní P. byla v té době bez prostředků,
protože musela po smrti otce vyplatit své sourozence, sehnala u známých
peníze, a dluh zaplatila. Zanedlouho ale přišel další účet na 15.000,- Kč
jako odměna exekutorovi. Na to už peníze neměla. V důsledku snižování
stavu přišla ona i její přítel o zaměstnání. Bydlela se třemi dětmi a
přítelem v bytě, který se mezitím prodal, oba byli bez práce, bez peněz a
s ohromnou nejistotou, co bude dál - zítra, za hodinu. Sama o tom říká: „Když
jsem se vracela domů, měla jsem strach, že budou vybourané dveře, že
skončíme na ulici, sebrali mi nábytek, televizi, odpojili topení, teplá
voda netekla… Asi půl roku jsme žili jen ze sociálních dávek 5.000,- na
měsíc pro 5člennou rodinu. Na sociálce se mě pořád ptali, jak chci svou
situaci řešit, ale já nevěděla, jak… nic se nedařilo. Docházely mi síly a
nad vodou mě držely jen děti a pocit povinnosti je vychovat. Nevěděla
jsem, co si počít. Zajímala jsem se i o pobyt v azylovém domě, ale to by
bylo jen na tři měsíce a neřešilo by to naši situaci. Potřebovala jsem
s dětmi někde zakotvit, odrazit se ode dna a začít znova…“ Paní P. i
v té nejhorší době měla ale jedno bohatství – svoji kamarádku. „Stále
mi dodávala sil, pomáhala mi psychicky i finančně a oslovila Charitu, zda
by nám mohla pomoci,“ vypráví paní P. a pokračuje: „Brzy k nám
přijeli dva sociální pracovníci z Oblastní charity Ústí nad Orlicí,
setkali jsme se tak s Charitou poprvé.“
- Sociální pracovnice Charity popisuje: „Paní P. je velká bojovnice,
je zvyklá řešit si své věci sama. Ačkoliv byla s celou rodinou v opravdu
těžké situaci, říkala, že jsou na tom lidi hůř než ona a jestli si vůbec
naši pomoc zaslouží. Čím více nás však zasvěcovala do své situace, tím
bylo jasnější, že jsme na správném místě. Společně jsme přemýšleli, jak
co nejúčinněji pomoct. Bylo jasné, že se musí vystěhovat z dosavadního
bytu. Jelikož ale běžná praxe při pronajímání bytu v dnešního době je
složení zálohy v podobě nájmu na tři měsíce, (což v této situaci bylo pro
paní P. naprosto nereálné), rozhodli jsme se poskytnout jí příspěvek ve
výši zálohy na byt, který si paní P. musela najít tak, aby nadále byla
schopna platit nájem z příjmů, které v té době měla.“
- Díky podpoře, kterou Oblastní charita Ústí nad Orlicí poskytla
z Tříkrálové sbírky 2011, tak paní P. brzy sehnala byt a zanedlouho i
práci. V době naší návštěvy se dokonce dozvěděla, že práci našel i její
přítel. Ode dna se opravdu odrazila. „Moc děkuji Charitě za pomoc, a
hlavně své kamarádce – bez bych nevěděla kudy kam,“ dodává paní P.
- Co k tomu dodat? Z celého příběhu vysvítají přinejmenším dvě věci:
Že každý člověk může projít obdobím materiální chudoby. A že má-li
spřízněnou duši a dobré vztahy, vlastně nikdy úplně chudý není…
I.Marková
-
|