Tříkrálová sbírka pomáhá                                                      

Bernhard Brantzen,  ředitel Diecézní charity Magdeburg, Konference „Chudoba – záležitost nás všech“  Hradec Králové, 20.10.2010:
„Chudoba je relativní pojem – neboť životní situace se utváří odlišně v Magdeburku, Hradci Králové nebo Kalkatě. Zpravidla ale vede ke stejnému výsledku: vyčlenění, neúčasti, stagnujícímu rozvoji osobnosti a rezignaci
Absolutní chudoba je u nás například: když vezou dítě v kočárku, který byl pořízen na dluh; když dítě nemůže jít na narozeninovou oslavu kamaráda, protože nemá 6 euro na dárek, který by s sebou přineslo, když  se dítě nemůže přihlásit do hudebky nebo do kroužku plavání, protože nemá na zaplacení…
Kdykoli  mluvím o tématu chudoby, cítím, jak velmi se mě dotýká, že v tak bohaté zemi jako je Německo, je takováto chudoba možná. I u nás se stále zvětšuje propast mezi chudými a bohatými. Asi 10 % obyvatelstva vlastní zhruba 90 % Němci vlastněného majetku, a víc jak 90 % obyvatel si musí rozdělit zbytek.“
Charitní organizace obecně se snaží různými způsoby  podporovat potřebné. Ať je to formou zdravotní péče o nemocné, poskytováním přístřeší a zázemí  seniorům, lidem bez domova nebo osamělým matkám s dětmi, náplní volného času pro rodiče s dětmi nebo teenagery, občanským poradenstvím atd.  Jedním z (omezených) způsobů je i přímá finanční pomoc, která k lidem v nouzi putuje z prostředků, vybraných v Tříkrálové sbírce.
Nabízíme vám jeden z příběhů této pomoci:
Většinový povrchní pohled na životní okolnosti paní P. z Vysokomýtska může být takový, že si za vše může sama. Faktem, který potvrzuje i praxe občanských poraden, ale je, že do její situace se může dostat každý z nás.
Celá věc začala nedoplatkem plynu ve výši 126,- Kč. Protože Paní P. o něm nevěděla, dluh  lety narostl až na  15.000,- Kč, a na její byt byla proto uvalena exekuce. Ačkoliv paní P. byla v té době bez prostředků, protože musela po smrti otce vyplatit své sourozence, sehnala u známých peníze, a dluh zaplatila. Zanedlouho ale přišel další účet na 15.000,- Kč jako odměna exekutorovi. Na to už peníze neměla.  V důsledku snižování stavu přišla ona i její přítel o zaměstnání. Bydlela se třemi dětmi a přítelem v bytě, který se mezitím prodal, oba byli bez práce, bez peněz a s ohromnou nejistotou, co bude dál -  zítra, za hodinu. Sama o tom říká: „Když jsem se vracela domů, měla jsem strach, že budou vybourané dveře, že skončíme na ulici, sebrali mi nábytek, televizi, odpojili topení, teplá voda netekla… Asi půl roku jsme žili jen ze sociálních dávek 5.000,- na měsíc pro 5člennou rodinu.  Na sociálce se mě pořád ptali, jak chci svou situaci řešit, ale já nevěděla, jak… nic se nedařilo. Docházely mi síly a nad vodou mě držely jen děti a pocit povinnosti je vychovat. Nevěděla jsem, co si počít. Zajímala jsem se i o pobyt v azylovém domě, ale to by bylo jen na tři měsíce a neřešilo by to naši situaci. Potřebovala jsem s dětmi někde zakotvit, odrazit se ode dna a začít znova…“  Paní P. i v té nejhorší době měla ale jedno bohatství – svoji kamarádku.  „Stále  mi dodávala sil, pomáhala mi psychicky i finančně a oslovila Charitu, zda by nám mohla pomoci,“ vypráví paní P. a pokračuje: „Brzy k nám přijeli dva sociální pracovníci  z Oblastní charity Ústí nad Orlicí,  setkali jsme se tak s Charitou poprvé.“
Sociální pracovnice Charity popisuje: „Paní P. je velká bojovnice, je zvyklá řešit si své věci sama. Ačkoliv byla s celou rodinou v opravdu těžké situaci, říkala, že jsou na tom lidi hůř než ona a jestli si vůbec naši pomoc zaslouží. Čím více nás však zasvěcovala do své situace, tím bylo jasnější, že jsme  na správném místě.  Společně jsme přemýšleli, jak co nejúčinněji pomoct. Bylo jasné, že se musí vystěhovat z dosavadního bytu. Jelikož ale běžná praxe při pronajímání bytu v dnešního době je složení zálohy v podobě nájmu na tři měsíce, (což v této situaci bylo pro paní P. naprosto nereálné), rozhodli jsme se poskytnout jí příspěvek ve výši zálohy na byt, který si paní P. musela najít tak, aby nadále byla schopna platit nájem z příjmů, které v té době měla.“
Díky podpoře, kterou Oblastní charita Ústí nad Orlicí poskytla z Tříkrálové sbírky 2011, tak paní P. brzy sehnala byt a zanedlouho i práci. V době naší návštěvy se dokonce dozvěděla, že práci našel i její přítel. Ode dna se opravdu odrazila. „Moc děkuji Charitě za pomoc, a hlavně své kamarádce – bez bych nevěděla kudy kam,“ dodává paní P.
Co k tomu dodat? Z celého příběhu  vysvítají  přinejmenším dvě věci: Že každý člověk může projít obdobím materiální chudoby. A že má-li spřízněnou duši a dobré vztahy, vlastně nikdy úplně chudý není…                                                                  I.Marková