Alena, tehdy Kšírová, se narodila dne 27. listopadu 1924 pod krovem stařičké chalupy čp. 109, která stávala v Litomyšlské ulici, v těsném sousedství restaurace Beseda. Chalupa byla maminčiným rodným stavením. Herecký talent malé Alence přinesly asi pomyslné sudičky. Pocházela totiž ze známého hereckého rodu. Na výběr jména novorozenému děvčátku, tehdy ne moc rozšířenému, jak zaznamenal její otec, mělo vliv také divadlo. Inspirací byla známá hra Noc na Karlštejně. Alenina  maminka Josefa Kšírová, rozená Černá, dcera vlakvedoucího státních drah,  byla od mládí členkou DS Hýbl. Poprvé stála na jevišti ve věku šestnácti v roce 1914 ve hře F. X. Svobody „Čekanky“. Za svůj život odehrála desítky významných rolí. A tak není divu, že právě zde poznala svého budoucího manžela, pana  Karla Kšíra, úředníka dráhy, který se však původně v Brně vyučil obchodním příručím. Karel Kšír, kterého k divadlu přivedl jeho otec strojvůdce František Kšír, působil v divadelním souboru Hýbl jako jednatel, navrhoval divadelní scény, byl hercem i režisérem. Karlova maminka Ludmila, rozená Hubálková z Dlouhé Třebové, byla sestrou zdejších učitelů, ředitelů dívčí  školy a kulturních pracovníků, bratří J. B. a K. O. Hubálkových. Divadelní známost obou mladých lidí, Alenčiných rodičů, skončila dne 29. 12. 1923 svatbou. Divadlu se věnovala také sestra paní Kšírové, Anna Černá, mezi přáteli nazývaná prostě Anda. Pracovala jako účetní v drážním konzumu na Starém náměstí a byla kromě DS Hýbl také členkou Bendla, Sokola a KČST. A tak prostředí v němž Alenka vyrůstala a společnost lidí, jimiž byla obklopena, měly nepochybně vliv na její pozdější ochotnickou činnost.

 

 

V roce 1941 Alena přerušila studium zdejšího gymnázia a byla přijata ke studiu  na obchodní škole ve Vysokém Mýtě. Vzhledem k  ročníku narození jí hrozilo totální nasazení v  Německu. Díky iniciativě  svého dlouholetého přítele, ing. Josefa Mačáta, zaměstnaného ve zdejších železničních dílnách, byla v roce 1943 přijata do služeb tehdejších ČMD, nejprve jako dělnice, později do účtárny správy dílen. Aby mohla svoji práci i nadále vykonávat  i v  poválečném období, musela dokončit studium obchodní akademie. Na deset let byla poté přidělena do jiné drážní služebny, odkud se na konec na vyžádání svého dřívějšího zaměstnavatele vrátila zpět do dílenské účtárny. Zde setrvala až do odchodu do důchodu.

Dne 20. července 1968 se Alena Kšírová po dlouholeté známosti provdala za vzpomenutého ing. Josefa Mačáta, tehdy úředníka na Ministerstvu dopravy v Praze, českotřebovského rodáka. Po dobu 27 let ing. Mačát vyučoval v Praze na Vysoké škole dopravní. Po jejím přeložení do Žiliny působil i zde. Stal se uznávaným železničním odborníkem. Po svatbě manželé Mačátovi  žili každý u své maminky. Důvod byl prostý. Společně zakoupili dům  poblíž škol na Farářství. Ten však byl plný nájemníků. A tak trvalo majitelům dlouhých 15 let, než se podařilo jeden z bytů uvolnit a společně se do něho nastěhovat. Dne 21. února 1986 Alena Mačátová ovdověla. Po celá léta vzorně pečovala o svůj dům a především přilehlou zahradu, která bývala její chloubou. Jejímu zvelebování věnovala téměř veškerý volný čas.

Paní Alena Mačátová se živě zajímala o kulturní dění ve Třebové, účastnila se řady koncertů, divadel, výstav a obdobných akcí. Během let vytvořila na zdejších divadelních prknech řadu nezapomenutelných rolí. V některých hrách vystoupila i spolu se svojí maminkou. Připomeňme např. Dr. aneb rozum se neprodává,  Zkrocení zlé ženy, Don Carlos, Veselé paničky Windsdorské, Sklenice vody, Paní  ministrová, Jitřní paní, Helenka je ráda aneb Slaměný klobouk nebo hru Maloměstské klepny, uváděnou ještě v tzv. „divadle v přírodě“ poblíž kozlovské Serpentiny.   Na svoji někdejší hereckou kolegyni a jevištní partnerku v roce 2011 zavzpomínal ing. Ota Dobrovský: „Na paní Alenku Kšírovou-Mačátovou by daleko případněji mohli zavzpomínat mnozí, kteří s ní hráli častěji než já. Možná první setkání s ní bylo v padesátých letech, kdy se v přírodním divadle, v Unzeitigově zátiší, hrály ‚Maloměstské klepny’.    Dodnes si pamatuji to neuvěřitelné množství diváků, sedících většinou na zemi, protože lavice nestačily.  Zářily tehdy českotřebovské ochotnické Hvězdy – Karel Tomeš (mj. též autor výpravy), paní Marie Blodíková, ing. Karel Skřivánek, kapelník orchestru, jeho manželka Jindra, a jak jinak – maloměstská dáma Alena Kšírová. Výborný komik Mirek Stejskal a další také nemohli chybět.   Alenka byla vždycky za dámu, ale myslím, že byla spíš veseloherní typ.  Ve hře ‚Veselé paničky Windsorské’ vždy rozesmála publikum, když celou svojí bytostí zasedla a ukryla Falstaffa (v podání Adolfa Kučery) v proutěném koši se špinavým prádlem tak důkladně, že nemohl ani dýchat, natož se hýbat, když ho do nohy ‚chytla’ křeč. Diváci se smáli, Alenka byla v sedmém nebi, a pan Kučera to, naštěstí, přežil.  Vzpomínek je hodně, žel, ubývá těch, kteří je ještě mohou sdílet.   A tak milé paní Aleně Mačátové děkuji, že mi bylo dopřáno být ‚u toho’.“

V listopadu 2010 byla Alena Mačátová v rámci výstavy pořádané ve zdejším KC ke 130. výročí trvání DS Hýbl pozvána mezi své herecké kolegy. Bohužel, zdravotní stav již nedovoloval se oslav zúčastnit. Poslala tedy omluvný dopis s poděkováním. Alena Mačátová zemřela  dne 1. února 2011.

                                                                                                                                                                   Martin Šebela

 

         A. Mačátová (vlevo) ve hře   Helenka je ráda aneb Slaměný klobouk . Vpravo maminka Josefa Kšírová

                                                            Ve hře Dr. aneb rozum s neprodává (1954)

 

 

                                            Ve hře Jitřní paní (1964) -  A. Mačátová uprostřed skupiny

 

 

              Ze hry Maloměstské klepny (1954)