Ze vzpomínek  družičky   Na většině kulturních  a společenských akcí, pořádaných v našem městě můžeme spatřit starší drobnou a usměvavou dámu. Je jí paní Anastázie Pelclová, rozená Jindrová, řadě občanům našeho města velice známá. Paní Pelclová,  pocházející z třebovské katolické rodiny, se od dětských let na přání rodičů jako družička pilně účastnila všech církevních slavností a průvodů, v našem městě tehdy pořádaných. Její dětskou tvář můžeme také spatřit na řadě fotografií, pocházejících z té doby. A jak se malá „Stázi“ stala družičkou, na to dodnes a s láskou ráda vzpomíná. Stázi, tehdy Jindrová, se narodila  28. března 1924 v rodině  Cyrilla Jindry, topiče stabilních kotlů na dráze a jeho manželky Marie, jako nejmladší ze čtyř dětí.  Pan Jindra v církevních průvodech nosil spolu s panem Venclem z Jelenice prapor Sdružení lidových železničářů.    Manželé Jindrovi se  přátelili se železničářem Františkem Endlem a jeho manželkou Marií, žijícími v obecních domech na Farářství, později v prvním poschodí Preislerova domu čp. 3 v Klácelově ulici. Pan Endl  se v pozdějších letech stal kostelníkem ve zdejším chrámu sv. Jakuba. Paní Endlová bývala zase duší všech církevních slavností ve městě. Mezi její povinnosti patřil také výběr vhodných družiček. A slovo dalo slovo a paní Jindrová zařídila, že její dcera  Stázi se stala jednou z nich. Endlovi  také byli třem nejstarším Jindrovým dětem kmotry při  biřmování. Stázi Jindrová se stala družičkou ve svých čtyřech letech  a bývala jí až do začátku druhé světové války, kdy byly průvody a slavnosti zakázány. Tradiční akcí, které se  jako družička účastnila, byl svátek Božího těla. V každém rohu náměstí byl postaven oltář. Z kostela vyšel průvod, který se u každého z nich zastavil a probíhaly zde modlitby. Hlavní družička nesla polštářek  s trnovou korunou a hřeby. Z něho vedly čtyři stuhy a ty nesly čtyři malé družičky. Jiná velká družička nesla druhý polštářek se zlatým  křížem  a od něho vedly opět čtyři stuhy pro další čtyři malé družičky. Několik dalších průvod následovalo a nesly palmové listy.  Družičky se účastnily také pohřbů. V průvodu vždy kráčela jedna starší družička (obvykle dívka zemřelého chlapce) a jedna velká oděná v bílém. Při pohřbu mladé dívky kráčela v černém po boku chlapce zemřelé. V průvodu bylo možné spatřit také několik menších družiček, vždy dle přání rodiny. Z dalších akcí, kterých se Stázi Jindrová účastnila, uveďme např. oslavu 50. výročí kněžství děkana P.  Františka Bílka, slavnost k 25. výročí hudební činnosti kapelníka,  hudebního skladatele a ředitele  kůru Františka Preislera  u jeho domu čp. 3 v Klácelově ulici  (spolu s Bohuškou Říhovou),  svěcení zvonů 4. září 1932 (spolu s Jaruškou Laškovou, dcerou pekaře, stály obě dívky na voze vedle zvonů), na svátek Vzkříšení o Velikonocích. Připomeňme ještě, že  Stázi Jindrová jako členka místní jednoty Orla, cvičila na Orelském sletu v Lublani v roce 1938 či hrála v různých divadelních představeních, pořádaných touto jednotou na jevišti Lidového domu. Ze všech jmenujme např.  Kája Mařík, Lesní víla, Z našich mlýnů, Bernadetta (o zjevení P. Marie). Kulturnímu a společenskému životu zůstala Anastázie věrná i po svatbě s panem Rudolfem Pelclem, vyučeným řezníkem. Ten v poválečném období působil při svém zaměstnání na dráze  jako kulisář v Národním domě. Do povědomí dětí se zapsal jako častý představitel Kašpárka v dětských hrách. Paní Pelclová do roku 1969 působila jako nápověda divadelního souboru Hýbl. V budově Národního domu Pelclovi také bydleli. Společenskému životu České Třebové je paní Pelclová věrna dodnes. Vernisáže výstav, koncerty a divadla, jak čas a zdraví dovolí, velice ráda navštěvuje.                                                                                                                                  Martin Šebela