Českotřebovský deník 201

Českotřebovský deník 201/2011 (28.7.)


OREDO potvrzuje zrušení městské dopravy v České Třebové
Odpověď na připomínku Zdenka Jindry poslalo OREDO. Z odpovědi ovšem vyplývá, že připomínce OREDO vůbec nerozumí nebo jinak řečeno: "jeden o voze a druhý o koze". Připomínky byly v tom smyslu, že řada spojů tzv. Městské dopravy ze sídliště Lhotka přes terminál do Rybníka nemohou nahradit dvě linky UO - Terminál se zajížďkou na Lhotku a linka Terminál - Rybník - Lanškroun. Prostě proto, že tam je dostatek lidí, kteří chtějí jet přímým spojem a nechtějí přestupovat. Druhý důvod je ten, že cestujících ze sídliště Lhotka je hlavně ráno tolik, že naplní celý autobus. Tuto skutečnost OREDO vůbec nebere na vědomí, neboť se jim to nehodí do krámu. Oni chtějí taktovou dopravu a plně využívání autobusů na lince UO - ČT. Ze Lhotky cestuje přímo do Rybníka ráno až 25 malých dětí do mateřské školy s doprovodem učitelky. To mají se nyní nacpat do již plného autobusu z Ústí a na terminálu přestupovat, třeba ráno v zimě a dešti jen proto, že si to OREDO přeje a není schopno zajistit přímý spoj?
To nemohou alespoň takto ráno vést ze sídliště Lhotka některé spoje navíc přes Terminál a potom na Rybník a dále na Lanškroun? Tím by přibyly další spoje začínající na sídlišti a pomohly by přece převážet ranní frekvenci, která se do z Ústí n. O. vedených autobusů prostě nevejde? Nyní odjíždí ve stejných nebo podobných časech (ve školním roce) ze Lhotky třeba i dva autobusy za sebou, viz jízdní řád stávající linky městské dopravy:

Dosud tedy jezdí ráno do 8 hodin v pracovní dny ze Lhotky šest spojů, které na sídlišti začínají a místo toho (viz další text) nabízí OREDO 4 spoje, které již přijedou na sídliště zaplněné. Je to opravdu zlepšení?

Odpověď společnosti OREDO:

Dobrý den, děkuji za Vaši připomínku. Linka 700946 již skutečně nebude vedena, dojde k rozlomení vozebního ramene.

Frekvence Česká Třebová – Rybník bude přepravena linkou do Lanškrouna, cestující na sídliště Lhotka využijí linky do Ústí nad Orlicí.

Konkrétně pro Váš dotaz bude nově možno cestovat v X v těchto časech (Česká Třebová,,sídl.Lhotka - Česká Třebová,,Terminál J.Pernera, s možností minutových posunů):

05:10

06:10

07:10

07:40

…

zpět pak v

14:08

14:38

15:08

16:38

…

Návrhy jízdních řádů budou v horizontu dvou týdnů zveřejněny na webových stránkách organizátora – www.oredo.cz

Neformální setkání s úspěšnou cyklistikou Monikou Simonovou na českotřebovské radnici

O úspěších Moniky Simonové píšeme často a rádi. zaznamenali jsme tedy i její poslední dva úspěchy z mistrovských závodů v Itálii. Po návratu domů dne 27. 07. 2011 Monika Simonová přijala pozvání na českotřebovskou radnici, poprvé v roli vicemistryně světa a mistryně Evropy v cyklistice amatérů. Monika se podělila s přítomnými o své zážitky ze závodů v Itálii, kde získala 2. místo na světovém šampionátu amatérských cyklistů v časovce a také 1. místo o týden později v závodě mistrovství Evropy amatérů. Závod světového šampionátu se uskutečnil ve dvou kategoriích – Ženy A (ženy do 40 let) a Ženy B (ženy nad 40 let). Kategorie A, které se Monika účastnila, se jela prakticky na rovině, takže rozhodujícím faktorem úspěchu byla rychlost a neztratit kontakt se špicí závodu. To se Monice podařilo a rychlejší byla pouze Italka Alexia Bertocco. O týden později v závodu mistrovství Evropy amatérů Monika Alexii prohru vrátila, zvítězila o dvě vteřiny a stala se tak mistryní Evropy. Rodačka z České Třebové se věnuje cyklistice závodně teprve třetí sezónu a její výsledky jsou za tak krátkou dobu obdivuhodné. Začínala cykloturistikou, kdy se svým přítelem kromě jiných míst projela na kolech Alpy a také uskutečnili na kolech výlet do Agrate Brianza. Vzhledem k tomu, že odmalička měla ke sportu vždy blízko (hrála volejbal), zkusila na radu Milana Dostála, otce známého českotřebovského cyklisty Jana Dostála. účast na amatérských závodech. A výsledky se dostavily – vrcholem je již zmiňované druhé místo na mistrovství světa.

V současné době Monika dělí svůj čas pouze mezi cyklistiku a práci v lese (věnuje se s přítelem pěstební činnosti), což není vůbec jednoduché, ale fyzicky i časově velmi náročné. Cyklistická sezóna začíná na jaře soustředěním na jihu Evropy a končí v říjnu. V průběhu sezóny následují amatérské závody po celé České republice, případně pokud to finance dovolí i v Evropě. V zimě Monika udržuje kondici cvičením v posilovně, hraním volejbalu, případně i na běžkách.

Na dotaz, jak často trénuje, odpověděla, že každý den přibližně 2,5 hodiny, pouze jeden den v týdnu má volno. V sobotu a v neděli jezdí po závodech. Jejím trenérem je bývalý československý závodník František Trkal, její přítel Pavel jí zajišťuje technické zázemí.

V dotazech došlo i na výši finančních odměn za umístění, na což Monika s úsměvem odpověděla, že se pohybují řádově ve stovkách korun a s jinými sportovními odvětvími se nedají srovnat. Úsměv též vyvolala otázka, jak je to se životosprávou a zda dodržuje zdravý životní styl. Stručnou odpovědí byla věta: „Knedlíkům s meruňkami určitě neodolám!“ Na závěr milého setkání se Monika pochlubila modrým cyklistickým dresem, který dostala za výhru na mistrovství Evropy a stříbrnou medailí z mistrovství světa.

MS v silničním závodě se konalo 18. 7. na 9 km okruhu ve Veroně, závod ME v časovce se pak konal sobotu 23. července 2011 vyhrála Mistrovství Evropy amatérů v časovce nedaleko města Ferrara. Období mezi oběma závody strávila Monika Simonová se svým přítelem Pavlem Veithem u našich přátel v partnerském městě Agrate Brianza, kteří jí velmi ochotně poskytli zázemí, neboť denně musela tvrdě trénovat. Zde je třeba vyzdvihnout péči pana Alfreda Bosisia a paní Patrizie Beretty, kteří o Moniku a jejího přítele Pavla pečovali „jako o vlastní”. V rámci svého pobytu v Agrate Brianza byli také tito dva mladí Českotřebováci přijati starostou města panem Ezio Colombem. Navzdory tomu, že se mladý pár domlouval především anglicky, netajil se v průběhu návštěvy na radnici tím, že by rád nastartoval studium italštiny, aby mohl co nejlépe oplatit pohostinnost agrátským přátelům. Město Česká Třebová podpořilo start Moniky Simonové na Mistrovství světa a Evropy částkou 25 tisíc Kč. Miroslava Kejvalová

Zvláštní jev na nádraží v Ústí nad Orlicí komplikuje cestujícím přístup na nádraží.

Dále popsanou skutečnost potvrzuje spousta lidí. Vlaky od České Třebové, které ústeckým nádražím jen projíždějí, včetně Pendolina, jsou převáděny na letohradské nástupiště. To znamená, že velmi často stažené závory zamezují dobrému přístupu na nádraží. Otázkou je, proč se tak děje:

1) Nějaký technický problém, nebo údržba. (Na nádraží jsem ale není vidět žádné dělníky.)

2) Odlehčení kerhartickému přejezdu.

3) Vydírání veřejnosti Českými drahami.

Přístup na nádraží, pokud člověk spěchá na vlak a závory jsou na nekonečnou dobu dole, lidi musí pěkně štvát. Musím potvrdit, že je to skutečně velmi nepříjemné.

Bacrie umí i v angličtině

V posledním červencovém týdnu navštívila skupina chlapců z Kozlova s 2 přáteli z USA pravěkou osadu Křivolík v lesích u potoka nad Českou Třebovou. Setkali se s partou nadšených mladých lidí, kteří zde vytvořili a nadále budují a rozšiřují autentickou osadu lidí z doby lovců mamutů. Ochotně předvedli obydlí našich dávných předků, ukázali hliniště na výrobu nádobí i jeho vypalování, práci se dřevem bez jediného hřebíku, způsob pěstování domácích zvířat i pohřebiště obyvatel osady. Děkujeme za poutavý výklad, který zvládli i v angličtině, a za možnost přiblížit se k tajemství pravěkých lidí uprostřed divoké přírody.

Nové nádraží Ústí nad Orlicí – další tunelování státního rozpočtu,

To je název nového 18 minut dlouhého dokumentu který je od 13. července k mání na serveru youtube.com. Po dvou týdnech od uveřejnění je zatím zřejmá jediná věc: osmnáctiminutové video zaujalo. Jen za první týden se dočkalo přibližně tří tisíc zhlédnutí, na konci července atakuje čtyřtisícovou hranici. Názory na obsah snímku se však, stejně jako v případě samotné kauzy nádraží podle názoru zveřejněného v Orlickém deníku různí. Video, jež vznikalo přibližně dva měsíce v „dílně“ Jana a Jindřicha Fialových, vzniklo na popud občanského sdružení v čele s Martinem Kadrmanem. Poukazuje mimo jiné na nehospodárné chování Správy železniční a dopravní cesty. Leitmotivem celého snímku je srovnání situace starého ústeckého nádraží s podobnou výpravní budovou ve Všetatech. Tu se za necelých jedenáct milionů korun podařilo opravit a nadále slouží svému účelu. „Naproti tomu v Ústí se hovoří o 74 milionech. Zatímco ve Všetatech dál může výpravní budova sloužit svému účelu, v Ústí to nejde. A nikdo neřekl proč,“ zlobí se předseda sdružení Nádraží nedáme! Zároveň odmítá, že by byl snímek tendenční, přestože se v něm nevyskytuje názor oponentů s řad SŽDC nebo Českých drah. „Není to laciná agitace. Zaznamenali jsme reakce lidí ve Všetatech". Film má mnoho různých ohlasů, zájem projevili skuteční odborníci , těch se se Orlický deník jaksi nezeptal. Zato jsou uváděny názory lidí, ze kterých není ani patrné, že film shlédli. Potom se mísí názory na osud budovy s názory na film, který upozorňuje na plýtvání. Jako by snad tím chtěli říci, že plýtvání nevadí, když se tak děje doma v Ústí nad Orlicí? Ohlasy jsou přitom k dispozici volně na webové stránce např. společnosti ASKORD, Nádraží nedáme.