Společnost První Litomyšlská stavební a.s. již převzala staveniště v Klácelově ulici, uklidila celou parcelu, byly zahájeny první stavební práce. Bude to největší investice města v letošním a příštím roce, dotovaná z regionálního operačního programu zaměřeného na infrastrukturu cestovního ruchu.
V listopadu 2010 obdrželo Město Česká Třebová vyrozumění o schválení dotace. Celkové náklady na projekt byly rozpočteny na 48,198 mil. Kc. Přiznaná dotace činí 29,378 mil. Kč,
samotné město se na projektu bude podílet částkou 18, 820 mil. Kč.
Výsledkem bude rekonstrukce domu čp. 11 a jeho dostavba,  využije se také zahrada, ve které vznikne venkovní expozice jako zajímavě řešený prostor v těsné návaznosti na městskou památkovou zónu. Dostavba bude obsahovat také víceúčelový přednáškový sál a badatelnu, kde vznikne důstojný prostor pro zasedání zastupitelstva města a jiné významné akce města. (K využití  nových expozic muzea  připravím podrobnější článek.) Zahájená stavební akce přinese nejen novou výstavnou budovu, ale zanikne dosud velmi problematický a neuklizený prostor  přímo v centru pod radnicí, využívaný dosud jen jako prostor pro WC při Týdnu sportu. Konečně bude pro muzeum využit dům čp. 11, který se začal pro tento účel připravovat již v roce 1987, pro záchranu tehdejšího Gzílova domu  využil svůj patent  Ing. Josef Poštulka, který  pracoval v Projektovém ústavu kultury v Bratislavě a chtěl také nějakým způsobem přispět svou pomocí svému rodnému městu.  Stavbu se však nepodařilo dovést do konce v dostatečné kvalitě, stavbu prováděla tehdejší "Drobná provozovna MěstNV", stavební dozor měl Ing. Urban ze Státního statku (pozdější podnikatel v oboru letectví v Libchavách). V tehdejší době byl velký problém se stavebními kapacitami, právě v České Třebové byla situace v této oblasti velmi kritická. Narychlo provedená "kolaudace" v roce 1989 se nepodařila, byla nakonec i zrušena. Restituční zákon  přinesl letité spory o majetek, soudní tahanice trvaly v devadesátých letech několik roků. Nakonec vše dobře dopadlo, dům čp. 11 se stal majetkem města a na přelomu století se jeho rekonstrukce  na expozice muzea dokonce dostala do schváleného městského rozpočtu. Ani to však neznamenalo zahájení stavebních prací. V tomto roce 2001 se rušily okresní úřady a nám (po rozsáhlé petiční akci) na ministerstvu vnitra přiklepli do České Třebové sídlo tzv. pověřeného úřadu, tzv. "malého okresu". Proto bylo třeba rozšířit radnici  pro nové odbory a úředníky, byla na to státní dotace. Řešilo se to narychlo přes prázdniny a padla volba na dostavbu proluky v Klácelově ulici. Původní záměr muzea se přes předtím v zastupitelstvu msta schválenou koncepci rozvoje muzea díky této zprávě nerealizoval. Projekt se ve spolupráci s městským architektem Jiřím Janderou předělal na stavbu druhé budovy  MěÚ, kde měly být také kanceláře Úřadu práce, pro muzeum  pak měly zůstat  jen podkrovní prostory, spojené se sousedním domem čp. 11.  Město tak mělo mít kanceláře svého úřadu pěkně pohromadě, pouze "přes ulici" .. Připomeňme  ještě to, že v této době probíhala velká rekonstrukce budovy radnice, budovalo se nové patro v půdních prostorách, výtah a kompletní rekonstrukcí prošla i stará radnice čp. 77. V té době končil v čele města Jiří Pásek a po volbách přišlo nové vedení v čele se starostou Jaroslavem Zedníkem.  Ten nebyl záměrem stavby této nové budovy radnice nadšen (měla stát tehdy cca 17 milionů, ale zřejmě více) a proto hned po nástupu na radnici tento záměr zrušil, pro nové kanceláře rozšířeného Městského úřadu byly nově vytipovány a upraveny prostory v bývalém ředitelství TEZY v Habrmanově ulici (za které dodnes platí město teze nájem ročně 220 tis. Kč)  a pro odbor dopravy pak opuštěná budova prodeje vozů v bývalém autoservisu Hác, i když ji ovšem město muselo nejdříve koupit a potom poměrně nákladně upravit.
Proluka v Klácelově ulici  zůstala pak až do letošního roku dalších deset let prázdná. V té době jsme ovšem nic nevěděli o možnostech dotací z fondů EU.  Problém městského muzea se v této době neřešil, záměry města byly vedeny jiným směrem (připomeňme Skiareál Peklák, zimní stadion I. a II. etapa, příprava sportovního komplexu Skalka, rekonstrukce Malé scény a hlavně dopravní terminál na tehdejším Bezručově náměstí ... ).  Potom se připravovala  studie na rozšíření Kulturního centra na bývalém "Hrdličáku", kde měly být všechny kulturní instituce města "pěkně pohromadě". Akci pomohli projektovat italští architekti. O budově čp. 11 vytipované pro městské muzeum se  neuvažovalo, i když kulturní komise se problémem městského muzea nikdy nepřestala zabývat. Odpovědí na dotazy bylo většinou krčení ramen, budova se nabízela pro různé účely, např. italským podnikatelům v době, kdy k nám mířila firma OMV Ventura. Větší šance se dávaly komplexnímu kulturnímu projektu na Hrdličáku. Ten se však ukázal jako neúnosně finančně náročný (částku přesně nikdo nikdy nevyčíslil, podle objemu zastavěného prostoru by mělo jít až  o cca 150 mil. Kč.) a pro jeho financování nebylo ani možné využít žádné fondy EU, v té době již byly z velké části využity. Naopak ve prospěch rekonstrukce a dostavby  muzea v Klácelově ulici se nabízelo využití Regionálního operačního programu pro infrastrukturu cestovního ruchu, kde ještě bylo v roce 2008 dostatek prostředků a financování akce by vycházelo poměrně velmi dobře: dofinancování ze strany města vycházelo na max. 25 procent částky. Pro přijetí této myšlenky bylo třeba hodně udělat. Pomohl zejména  hejtman Pardubického kraje Radko Martínek a zastupitel Martin Netolický. Dokázali obrátit záměr vedení města, budova, pro kterou dosud město nemělo využití, se najednou dostala do centra pozornosti a a započala příprava projektu. To bylo v roce 2009. Připravený projekt  pak postoupil do stadia schvalování  a přes některé problémy se dostal mezi "vyvolené",  75% dotace na tuto investici byla schválena.  Byla totiž velká konkurence. Projekt českotřebovského muzea byl v bodovacím systému výběrové komise ohodnocen tak, že byl posledním  doporučeným projektem (tzv. nad čarou), kterým byly přiděleny prostředky z příslušného ROP. Velký význam pro to, že to dobře dopadlo měl  i výborně zvolený námět muzejní expozice "Do České Třebové po kolejích, po silnici, vzduchem i po vodě", který dobře využívá toho, co v České Třebové můžeme pro cestovní ruch nabídnout:  tradiční železnici a její bohatou historii, vývoj vozítka Velorex, práce a odkaz českotřebovského sochaře a vynálezce Františka Formánka a nakonec i  budoucnost, tedy projekt vodního kanálu Dunaj - Odra - Labe...
Loni na podzim v roce 2010 pak již hejtman Pardubického kraje Radko Martínek předal na naší radnici představitelům města  symbolický šek na téměř 30 milionů korun pro tuto investiční akci. Letos bylo provedeno výběrové řízení na dodavatele stavby, stavba byla zahájena.  Dokončení akce je plánováno do závěru příštího roku 2012.  Končí to tedy happyendem, jako v pohádce. Vyplatiilo se počkat, za dlouhé čekání dostaneme odměnu ve formě velké evropské dotace a vzniku městského muzea se slušným zázemím. Muzeum patří do památkové zóny města, má mít svou vlastní důstojnou kamennou budovu. Jiné řešení, kde by muzeum bylo jen součástí nějakého komplexu by  identitu potlačilo, mohly by být i problémy se zabezpečením expozic. Jsme  ale  teprve na začátku stavby, ale současně na konci neuvěřitelně dlouhé anabáze, putování za stálou expozicí našeho městského muzea. Pokud všechno dobře dopadne, tak nové muzeum bude dokončeno právě 40 let po uzavření předcházející stálé expozice, která byla od padesátých let  ve staré radnici.  Po jejím dokončení bude mít českotřebovské muzeum nejen prostorný a dobře organizovaný depozitář v bývalé štábní budově v bývalých kasárnách v Borku, ale také zajímavou a přitažlivou  stálou expozici v centru města.                                                                                                                                                                   Milan Mikolecký
 
Kulturní komise při prohlídce domu čp. 11 určeného pro Městské muzeum v listopadu 2005