Společnost První
Litomyšlská stavební a.s. již převzala staveniště v Klácelově ulici,
uklidila celou parcelu, byly zahájeny první stavební práce. Bude to
největší investice města v letošním a příštím roce, dotovaná z
regionálního operačního programu zaměřeného na infrastrukturu
cestovního ruchu.
V listopadu 2010 obdrželo Město
Česká
Třebová
vyrozumění
o schválení dotace. Celkové náklady na projekt byly rozpočteny
na 48,198 mil. Kc.
Přiznaná
dotace činí
29,378 mil. Kč,
samotné město
se na projektu bude podílet částkou
18, 820 mil. Kč.
Výsledkem bude rekonstrukce domu čp. 11 a jeho
dostavba, využije se také zahrada, ve které vznikne venkovní expozice
jako zajímavě řešený prostor v těsné návaznosti na městskou
památkovou zónu. Dostavba bude obsahovat také víceúčelový přednáškový
sál a badatelnu, kde vznikne důstojný prostor pro zasedání
zastupitelstva města a jiné významné akce města. (K využití nových
expozic muzea připravím podrobnější článek.) Zahájená stavební
akce přinese nejen novou výstavnou budovu, ale zanikne dosud velmi
problematický a neuklizený prostor přímo v centru pod radnicí,
využívaný dosud jen jako prostor pro WC při Týdnu sportu. Konečně bude
pro muzeum využit dům čp. 11, který se začal pro tento účel
připravovat již v roce 1987, pro záchranu tehdejšího Gzílova domu
využil svůj patent Ing. Josef Poštulka, který pracoval v
Projektovém ústavu kultury v Bratislavě a chtěl také nějakým způsobem
přispět svou pomocí svému rodnému městu. Stavbu se však
nepodařilo dovést do konce v dostatečné kvalitě, stavbu prováděla
tehdejší "Drobná provozovna MěstNV", stavební dozor měl Ing. Urban ze
Státního statku (pozdější podnikatel v oboru letectví v Libchavách). V
tehdejší době byl velký problém se stavebními kapacitami, právě v
České Třebové byla situace v této oblasti velmi kritická. Narychlo
provedená "kolaudace" v roce 1989 se nepodařila,
byla nakonec i zrušena. Restituční zákon přinesl letité spory o
majetek, soudní tahanice trvaly v devadesátých letech několik roků. Nakonec vše dobře dopadlo,
dům čp. 11 se stal majetkem města a na přelomu století se jeho rekonstrukce
na expozice muzea dokonce dostala do schváleného městského rozpočtu. Ani to však
neznamenalo zahájení stavebních prací. V tomto roce 2001 se rušily
okresní úřady a nám (po rozsáhlé petiční akci) na ministerstvu vnitra
přiklepli do České Třebové sídlo tzv. pověřeného úřadu, tzv. "malého
okresu". Proto bylo třeba rozšířit radnici pro nové odbory a
úředníky, byla na to státní dotace. Řešilo se to narychlo přes
prázdniny a padla volba na dostavbu proluky v Klácelově ulici. Původní
záměr muzea se přes předtím v zastupitelstvu msta schválenou koncepci
rozvoje muzea díky této zprávě nerealizoval. Projekt se ve
spolupráci s městským architektem Jiřím Janderou předělal na stavbu
druhé budovy MěÚ, kde měly být také kanceláře Úřadu práce, pro
muzeum pak měly zůstat jen podkrovní prostory, spojené se sousedním domem čp. 11. Město tak mělo mít
kanceláře svého úřadu pěkně pohromadě, pouze "přes ulici" .. Připomeňme
ještě to, že v této době probíhala velká rekonstrukce budovy radnice,
budovalo se nové patro v půdních prostorách, výtah a kompletní
rekonstrukcí prošla i stará radnice čp. 77. V té době končil v čele
města Jiří Pásek a po volbách přišlo nové vedení v čele se starostou
Jaroslavem Zedníkem. Ten nebyl záměrem stavby této nové budovy
radnice nadšen (měla stát tehdy cca 17 milionů, ale zřejmě více) a proto hned po
nástupu na radnici tento záměr zrušil, pro nové kanceláře rozšířeného
Městského úřadu byly nově vytipovány a upraveny prostory v bývalém
ředitelství TEZY v Habrmanově ulici (za které dodnes platí město teze
nájem ročně 220 tis. Kč) a pro odbor dopravy pak opuštěná budova
prodeje vozů v bývalém autoservisu Hác, i když ji ovšem město muselo
nejdříve koupit a potom poměrně nákladně upravit.
Proluka v Klácelově ulici zůstala pak až do letošního
roku dalších
deset let prázdná. V té době jsme ovšem nic nevěděli o možnostech
dotací z fondů EU. Problém městského muzea se v této době
neřešil, záměry města byly vedeny jiným směrem (připomeňme Skiareál
Peklák, zimní stadion I. a II. etapa, příprava sportovního komplexu
Skalka, rekonstrukce Malé scény a hlavně dopravní terminál na
tehdejším Bezručově náměstí ... ). Potom se připravovala
studie na rozšíření Kulturního centra na bývalém "Hrdličáku", kde měly
být všechny kulturní instituce města "pěkně pohromadě". Akci pomohli
projektovat italští architekti. O budově čp. 11 vytipované pro městské
muzeum se neuvažovalo, i když kulturní komise se problémem
městského muzea nikdy nepřestala zabývat. Odpovědí na dotazy bylo
většinou krčení ramen, budova se nabízela pro různé účely, např.
italským podnikatelům v době, kdy k nám mířila firma OMV Ventura.
Větší šance se dávaly komplexnímu kulturnímu projektu na Hrdličáku.
Ten se však ukázal jako neúnosně finančně náročný (částku přesně nikdo
nikdy nevyčíslil, podle objemu zastavěného prostoru by mělo jít až
o cca 150 mil. Kč.) a pro jeho financování nebylo ani možné využít
žádné fondy EU, v té době již byly z velké části využity. Naopak ve
prospěch rekonstrukce a dostavby muzea v Klácelově ulici se
nabízelo využití Regionálního operačního programu pro infrastrukturu
cestovního ruchu, kde ještě bylo v roce 2008 dostatek prostředků a
financování akce by vycházelo poměrně velmi dobře: dofinancování ze
strany města vycházelo na max. 25 procent částky. Pro přijetí
této myšlenky bylo třeba hodně udělat. Pomohl zejména hejtman
Pardubického kraje Radko Martínek a zastupitel Martin Netolický.
Dokázali obrátit záměr vedení města, budova, pro kterou dosud město
nemělo využití, se najednou dostala do centra pozornosti a a započala
příprava projektu. To bylo v roce 2009. Připravený projekt pak
postoupil do stadia schvalování a přes některé problémy se
dostal mezi "vyvolené", 75% dotace na tuto investici byla
schválena. Byla totiž velká konkurence. Projekt českotřebovského
muzea byl v bodovacím systému výběrové komise ohodnocen tak, že byl
posledním doporučeným projektem (tzv. nad čarou), kterým byly
přiděleny prostředky z příslušného ROP. Velký význam pro to, že to
dobře dopadlo měl i výborně zvolený námět muzejní expozice "Do
České Třebové po kolejích, po silnici, vzduchem i po vodě", který
dobře využívá toho, co v České Třebové můžeme pro cestovní ruch
nabídnout: tradiční železnici a její bohatou historii, vývoj
vozítka Velorex, práce a odkaz českotřebovského sochaře a vynálezce
Františka Formánka a nakonec i budoucnost, tedy projekt vodního
kanálu Dunaj - Odra - Labe...
Loni na podzim v roce 2010 pak již hejtman Pardubického
kraje Radko Martínek předal na naší radnici představitelům města
symbolický šek na téměř 30 milionů korun pro tuto investiční akci.
Letos bylo provedeno výběrové řízení na dodavatele stavby, stavba byla
zahájena. Dokončení akce je plánováno do závěru příštího roku
2012. Končí to tedy happyendem, jako v pohádce. Vyplatiilo se
počkat, za dlouhé čekání dostaneme odměnu ve formě velké evropské
dotace a vzniku městského muzea se slušným zázemím. Muzeum patří do
památkové zóny města, má mít svou vlastní důstojnou kamennou budovu.
Jiné řešení, kde by muzeum bylo jen součástí nějakého komplexu by
identitu potlačilo, mohly by být i problémy se zabezpečením expozic. Jsme ale
teprve na začátku stavby, ale současně na konci neuvěřitelně dlouhé
anabáze, putování za stálou expozicí našeho městského muzea. Pokud
všechno dobře dopadne, tak nové muzeum bude dokončeno právě 40 let po
uzavření předcházející stálé expozice, která byla od padesátých let
ve staré radnici. Po jejím dokončení bude mít českotřebovské
muzeum nejen prostorný a dobře organizovaný depozitář v bývalé štábní
budově v bývalých kasárnách v Borku, ale také zajímavou a přitažlivou
stálou expozici v centru města.
Milan Mikolecký
Kulturní komise při prohlídce domu čp. 11 určeného pro Městské
muzeum v listopadu 2005
|