CHODNÍK, NEBO JEZDNÍK?                                            
Chodník…. Již jeho název naznačuje, že je určen k chůzi, tedy chodcům. Je příjemné jít po chodníku, spěchat za určitým cílem, nebo jen se tak procházet, vnímat ruch města, potkávat známé, pozdravit se s nimi, popovídat si a přitom mít pocit bezpečí. Jsem přece na místě určeném mně – chodci a nemůže mě tudíž zde nic ohrozit. Bývávalo!
V poslední době se mi již několikrát stalo, že se proti mně najednou vyřítil cyklista a to vždy v situaci nejméně očekávané. Vlastně naprosto neočekávané, neboť kdo by čekal rozjetého cyklistu na chodníku, když tento je určen chodcům. Ano, pochopila bych, kdyby dotyčný kolo vedl, to se dá tolerovat, ale tolerovat zběsilou jízdu na kole na tomto místě, to by se nemělo. Musím ještě podotknout, že vždy se jednalo o výrostky  tak zhruba mezi 12 až 20 lety, nikdy to nebylo děvče a vše se vždy odehrálo v lokalitě blízko světelné křižovatky, kde bydlím, a tudíž se nejčastěji pohybuji. Nikdy se mi nic nestalo (zatím), vždy jsme se stačili navzájem vyhnout. Ale co když se pirát chodníků srazí s nějakým starým, méně pohyblivým člověkem? Bude potom on, (nebo případně jeho rodiče) ochoten platit zraněnému člověku náklady na třeba i dlouhé léčení? Obávám se, že ne.
Protože jsem se s rozjetým cyklistou na chodníku setkala, jak jsem již psala, vícekrát, a nestalo se to jenom mně, zašla jsem včera na oddělení městské policie se zeptat, zda jízda na kole po chodníku není třeba povolená nějakým novým zákonem, nebo vyhláškou. Těch je u nás z vyšších míst produkováno tolik, že je člověk nestačí sledovat. Jízda na kole po chodníku povolena není a naopak je trestána (pokud je pachatel přistižen) pokutou ( 2 000 Kč). Dojde-li ke zranění, následuje trest, jako by se incident stal na silnici. Ulevilo se mi, ale jen do chvíle, než jsem si uvědomila, jak jsme my, chodci, bezbranní. Co je nám platné, že za námi stojí zákon, když v případě srážky a našeho zranění budeme pravděpodobně ležet na chodníku (tedy alespoň my, starší) a než se sebereme, pokud se nám to vůbec podaří, cyklista (který je mladý, pohyblivý, obratný a tudíž s menší pravděpodobností zraněný) naskočí na kolo a ujede. Určitě nebude čekat na naše probrání z mrákot, aby nám v pravou chvíli ukázal svůj občanský průkaz.
Chápu, že strážníci nemohou být všude a pokud je cyklisté kaskadéři uvidí, jistě před nimi nebudou po chodníku jezdit, ale co s tím budeme dělat? Navrhuji tedy, aby se chodníky přejmenovaly na jezdníky a my, chodci, abychom se přesunuli na střechy budov k chodníku přilehlým.                                                                                                                                             Iva Stolínová
                                               

Poznámka: Za zvláště nebezpečné místo, bohatě využívané cyklisty je označován mnoha tudy procházejícími chodci právě nově vyzdobený podchod pod železniční tratí u Červeňáku. Je zde sice  umístěna dopravní značka "Zákaz vjezdu cyklistů", ale ve spoustě případů nedodržována, i když se zde jedná o místo opravdu nebezpečné, s velkým sklonem a pravoúhlou zatáčkou. Stálo by za to se na tuto lokalitu více zaměřit. Stačilo by zde umístit třeba jen na týden nějakou kameru se záznamem. Další týden může být zase někde jinde (třeba  u trvale rostoucí černé skládky nad (bývalým) letním kinem).