---

Bylo – nebylo. Vlastně je. Za sedmero kolejí a vlakových souprav, za sedmero vydlážděných chodníčků a frekventovaných křižovatek, sedmero zahrádek a barevných paneláků, leží zámek se sedmero komnatami. Hihi, vítejte ve městě Česká Třebová a zámek patří na panství Mateřské školy Habrmanova.

Zde nesídlí zlé čarodějnice, ale vládnou tam usměvavé a hodné královny, kterým jejich princezny a princové říkají „paní učitelko“. Ony jsou také tak trochu kouzelnice, protože se denně snaží vykouzlit v dětských tvářích radost a pohodu a také rozsvítit v jejich očích světýlka zájmu o poznávání světa i sebe sama.

Na rozdíl od skutečných kouzelníků k tomu ale nepotřebují čarodějné formulky, ani kouzelnou hůlku. Jejich kouzlo spočívá v originálních nápadech a hrách, které svým malým princátkům a princezničkám nabízejí každý den po celý školní rok. Pojďme se teď spolu ohlédnout zpátky a podívat se alespoň na některé.

 

V zimě obzvláště potřebujeme mít dobrou náladu a takový nezbedný čert ji dokáže probudit (ale asi jenom u hodných dětí). Ten, který na chvíli vyletěl z pekla a spolu s andělem a Mikulášem byl v naší školce, rozhodně vyčarovat dobrou náladu uměl.

Nejen pohádkové bytosti dostaly příležitost k reji a rejdům v průběhu našeho karnevalu. Byť to byly jenom masky, na dětech působily kouzelně. Princové, princezny, čarodějnice a hrdinové z pohádek pro děti i dospělé se vesele vlnili v rytmu hudby. I tak se kouzlí dobrá nálada a očarovávají se dětské duše.

Kouzelné vzpomínky na dětství se dají vyvolat i jinými zážitky. Víte jak se plazí plazi ? Plazivě a tiše. Doplazili se i k nám do školky a tito mazlíci čarodějů byli představeni dětem, aby v nich nevyvolávali hrůzu a odpor, ale  aby se ukázali jako živí tvorové, kteří taky mají vlastní místo v přírodě. Děti zjistily že hadi vůbec nejsou slizcí, ale krásně hladcí a mohly si vyzkoušet, že jejich kůže je příjemná na omak.

V pohádkách patří hadi k domácím mazlíčkům některých čarodějnic. Ty se s nimi nebo s kočkami, kocoury či sovami slétají na své sabaty. Ten náš, školkový, se bez nich obešel a místo toho se tam kouzlila dobrá (ovšem málokdy správná) výslovnost slůvek českého jazyka. Nevěřili byste, jak čarokrásně zní, když princ nebo princezna řekne: „Čáry, máry, pod kočáry !“ nebo „Na klavír hrála Klára Králová.“ Taková kouzla se dějí jen v komnatě, která se nazývá logopedická třída.

Naše princezny a princové přišli navštívit i místní knihovnu, kde hledali kouzelnické knihy. Tam děti zjistily, že všechny knihy mají své kouzlo. Když se do nich děti začtou, tak začne působit magická síla, která jim nedovolí odtrhnout od knih oči, dokud ji nedočtou nebo z ní nezjistí vše, co chtěly vědět.

Díky oddílu floorbalu dostali naši stateční rytíři příležitost zápasit s ovládáním svého pohybového aparátu na zimním stadionu. S bojovým nasazením běhali mezi překážkami a za míčkem, obratně manipulovali s hokejkou a přitom neublížili jak sobě, tak i ostatním. Chvála pohybu, toho není nikdy příliš a naše princátka jej vždy s chutí přivítají. Po mohutném výdeji energie zbývalo uspokojit vyschlá hrdla, otřít pot z čela a hladoví jak vlci šupajdit zpátky do zámku na polední hostinu. Toho dne jsme si všichni přidali.

 

 

Prostřednictvím pozorování  šikovných rukou kouzelníků Jiříčka a Mirečka jsme se prokouzlili k závěru školního roku. Jiříček zvládá kouzla s hůlkou i bez a Mireček umí vyčarovat čisté melodie, když hraje na svou kytaru a zpívá písně známé či neznámé, které lahodí nejedněm uším. Školička kouzel naše princezny a prince zavedla do světa zábavy, magie, napětí i vzrušení.

 

Naše královny „paní učitelky“ se, se závěrem školního roku, zas a znovu nechávají okouzlovat pocitem, že z naší mateřské školy odcházejí do prvních tříd slušné, milé a zvídavé děti, které jsou připraveny nechat se i nadále okouzlovat magickými silami výchovy a vzdělávání. Tak tedy: „Hodně štěstí, milé děti“ a vy ostatní dospělí – držte se, ať se podaří všechno, jak má být.