Cesta za úspěchem volejbalového týmu na Světové univerziádě v Číně  
 Úvodem bych rád upozornil, že tento článek se nesoustředí pouze a jen na strohý výčet faktů a událostí, které se staly na Světové univerziádě v Číně. Skrze tento článek lze nahlédnout pod pokličku volejbalového týmu České republiky, kde dostanete plnou porci zážitků z rozličných oblastí, hlavně těch volejbalových. Budeme se snažit zachytit zejména jakýsi kolektivní duch celého týmu a jeho vývoj při cestě za úspěchem na této proslulé mezinárodní akci.
Příběh našeho týmu začíná na ruzyňském letišti v sobotu 6.8.2011 ve čtyři hodiny odpoledne. Celá výprava sladěna ve stejnokroji, obtěžkána zavazadly s průměrnou hmotností o mnoho menší než je povolená hranice (každý přece počítá s nákupy). Vládne vcelku pozitivní nálada, i když slabší povahy se lehce obávají dlouhého letu, který má trvat přes 20 hodin včetně mezipřistání v Dubaji a v Bangkoku. Konečnou destinací pro přílet je Hong Kong, odkud nás autobusy převezou přes hranice do Shenzhenu v Číně. Na úvod je nezbytné představit všechny účastníky zájezdu, neboť následné příběhy se budou odvíjet právě z jejich činů a skutků, ať už na hřišti, nebo mimo něj.
Začněme od kapitána Jakuba “Ryby” Rybníčka, též zvaného “srdcař”. Tento odborník přes čaje, křížovky, pivo, horniny a minerály, je pomyslným základním stavebním kamenem celého týmu. Jeho zkušenosti ze zahraničních lig jsou na hřišti k nezaplacení, stejně jako jeho šikovná pravačka, která nad sítí přivádí nejednoho blokaře k šílenství. Dále je tu nahravač Zdeněk “Handa” Haník, kouzelník z Ostravy, pro účely turnaje také “jazzman”. Kreativita tohoto volejbalového virtuóza nezná mezí. Z blokařů zde máme Vladimíra “Ládíka” Sobotku, jinak také “ajťák”, což je expert přes počítače, elektroniku a smečování do basketbalového koše, dále pak Michala “Čechyho” Čechmánka, důvěrně přezdívaného “modýlek”, jenž svým přirozeným charismem pravidelně zláká pozornost ženské části publika a svým výkonem pak i tu mužskou. Výčet blokařů zakončuje Marek “Mára” Beer, alias “jeřáb”. Obrovitý, sympatický volejbalista pravidelně zesměšňuje soupeřovy smečaře přídělem bloků na jejich vrub. Až z Francie se k nám připojil Tomáš “Jumbo” Jambor, neboli “všudybyl”, šikovný a hbitý nahravač, jenž spotřebuje na každý trénink minimálně 3-4 trička vlivem výměny tepla s okolním prostředím. Na liberu nám hraje Jan “Jéňa” Václavík, aneb “Frodo”, motorová myš týmu, vysavač, pracant a hecíř předvádějící famózní obranné zákroky. Univerzál Jan “Krbič” Krba, jinak též “joker”, dává své univerziádní přezdvívce rozhodně za dost. Neustálým vymýšlením gagů a šprýmů podněcuje tváře spoluhráčů k úsměvu a vytváří tak v kolektivu velmi dobrou náladu. Jeho tvrdá levačka pak čechrá soupeřovy končetiny a nervy. Konečně se dostáváme i ke smečařům: Milan “Moňas” Moník, jinak také “módní policie”, svalnatý sympaťák, na hřišti k nezaplacení, maestro přes hudbu, rytmus a tanec. Jan “Kulíšek” Kuliha, jinak i “lazar”. Mladý, talentovaný volejbalista s obrovským potenciálem, hodný kluk a dobrák “od kosti”. Dominik “Domino” Fořt, také i “Cicero”, přemýšlivý, odvážný hráč se smyslem pro kolektivní výkon. No a pak je tu i moje maličkost, Martin “Bémík” Böhm, neboli “šmelař”. U kormidla je pak trio Luboš Vašina, hlavní trenér, velký stratég a motivator, jenž doslova s otcovskou péčí opět sestavil vyvážený a kompaktní tým, Aleš Hrab, asistent trenéra, hlavní organizátor, přísný leč spravedlivý člověk pln odhodlání k propagaci a prosazení našeho sportu na mezinárodní scéně, a konečně i náš fyzioterapeut Milan Slavík, který kromě fyzického zdraví pozorně stráží i naší psychickou pohodu. Tito tři dávají našemu snažení směr a korigují intenzitu (jsme přece jen veselá bandička, která občas nutně potřebuje uslyšet “šlehnutí biče” nad hlavami).
To by bylo k prezentaci našeho týmu. Nyní už se nacházíme v letadle na dlouhé cestě za kvalitním sportovním výkonem a potažmo i výsledkem.  Po dvou mezipřistáních v Dubaji a Bankoku, které jsme si povětšinou zpříjemnili pobytem v kantýně, se konečně dostáváme do velkolepého Hong Kongu, kde se pomalu rozkoukáváme a masírujeme oteklé končetiny po cestě. Do Shenzhenu už to byla slabá dvouhodinovka, což bylo vzhledem k předchozímu maratonu zanedbatelné. Příjezd do vesnice se neobejde bez důkladných kontrol při vstupu. Čínani nás zběsile objíždějí detektory kovu a alkoholu. Nic. Konečně jsme vpuštěni do vesnice, kde vzápětí usínáme spánkem spravedlivých…Druhý den ráno obletujeme vesnici, obdivujeme širokou škálu mořských “oblud” v místní jídelně, nutno přiznat i pokukujeme tu a tam po ostatních národech, zejména po ženském osazenstvu, ktéréžto následně podrobujeme drobnohledu. Prvních několik dní nám nedělá dobře všudypřítomná vlhkost a vysoká teplota, což se potvrzeno i počtem propocených triček za den. Zaujalo nás také množství bizardních povolání, které se v Číně vyskytují. Zavedli jsme si proto seznam TOP 5 profesí v Číně. Tato povolání jsou navíc často vlivem velkého počtu obyvatel zdvojena či ztrojena. Těmto lidem říkáme “stíny”. Jsou to Číňani, kteří pouze kopírují pohyby a gesta svých originálů, avšak bez mluveného slova. V našem seznamu dominuje zírač na prázdnou halu, dopravní kužel, hlídač stromu, stín držiče výtahu a třeba stín stína nosiče výstražné tabule, kterou se nikdo neřídí, apod. V týmu se také postupně vytvářejí společné, zdánlivě nenápadné rituálky, jako například popíjení vítězného ledového čaje, nebo třeba volba vítězné písně včetně obřadního tance.
Následujících několik dní jsme se potřebovali dostat do tempa a herní pohody, proto nám trenér naordinoval kromě tréninků i dva přípravné zápasy: se Švédy a s Kanadou. Kanada měla být první. Na minulé univerziádě to byl prakticky její národní tým a hráli velice dobře, proto jsme s napětím očekávali, jaká monstra vstoupí do haly. Vyrovnanému klání nescházelo drama ani náboj a nakonec se český výběr raduje z prvního vítězství v poměru 4:1 na sety. Druhým oříškem v cestě byly “blonďáci” ze Švédska, vysocí a hezcí. Bohužel pro ně jsme si na nich smlsnuli 4:1 a Krbič poslední tvrdou smečí na soupeřovu polovinu se slovy “Papej, papej !” ukončil klání.
Před vylíčením naší cesty skrze základní skupinu nutno ještě vysvětlit několik pojmů a  skutečností:
Za prvé: ve volejbale znamená slovo “josá” něco jako “ano”. Tento výraz se používá při úspěšném úderu na soupeřovu polovinu. Existují dále různé modifikace tohoto slova, např. “jos”, “asá”, “jasá” a podobně.
Za druhé: Kolektiv mladých volejbalistů, asi stejně jako každý sportovní kolektiv na zemi, má své specifické narážky, vtípky, gagy a hlášky. Tyto události nelze racionálně smýšlejícímu člověku stojícímu mimo tento kolektiv jakkoliv rozumně vysvětlit. Paradoxně ale tyto zdánlivě nesmyslné řeči vytvářejí jakousi duši kolektivu, zejména na krátkodobých akcích jako je i Světová univerziáda.
Za třetí: Imhotep je egyptský kněží za faraona Tutanchamona spousty let před kristem (alespoň si to myslím). Uměl si získat své příznivce příslibem moci, slávy a uvedl své následovníky do stavu hypnózy. Ti ho pak slepě následovali a podrobovali se jeho příkazům za neustálého opakování slov: “Imhotep, Imhotep !”
Za čtvrté: Sousloví “Papej, papej !” vyjadřuje v podstatě oslavu úspěšného bodu se zdůrazněním potupy soupeře.
Za páté: Máme velmi složitý a promyšlený pokřik, kterým se snažíme zastrašit soupeře před zápasem nebo v timeoutu a zároveň se skrze tento pokřik snažíme načerpat kolektivní a individuální sebevědomí na další úspěšné výměny a celkový úspěch naší společné mise. Tento pokřik nás provází skrze celý turnaj a zní: “ÁÁÁBŮŮŮ !!!”.
To by bylo jen k základnímu pojmosloví. Je nutné mít alespoň elementární znalost těchto pojmů, jinak by si čtenář mohl myslet, že jsme spíše než studenti vysokých škol utečenci odněkud z blázince.
 
Základní skupina
 
            Na první ostrý zápas ve skupině jsme vyfasovali ropné magnáty ze Spojených Arabských Emirátů. Výprasku Arabové vzdorovali vždy jen úvodních pár balonů v setu, pak už jim nepomohla ani luxusní auta značky Bentley a Porsche zaparkovaná před halou. Ačkoliv náš předvedený výkon nebyl zdaleka ideální, úvodní krok jsme ve skupině zvládli úspěšně 3:0.
            Jako druzí soupeři se nám postavili opálení sympaťáci z Mexika. Vlivem mírné nadváhy soupeřova nahravače se nám dobře smečovalo z hlavního kůlu, avšak jejich ostatní hráči byli skokansky velmi dobře vybavení a tak jsme poslední set zachránili v koncovce 30:28 a zvítězili jsme opět 3:0.
            Třetím soupeřem byli Spojené Státy Americké. Dovolím si tvrdit, že tento zápas splňoval i kritéria přísného diváka a zaujal všechny nejen v hale, ale i u televizních obrazovek na programu Eurosport 2. Drama až do tiebreaku, každý set o dva body v koncovce, strhující výměny, tvrdé údery, razantní servisy, mazané nahrávky, vysoké bloky, zkrátka vše, co má správný kvalitní výkon dvou vyrovnaných soupeřů obsahovat. Náš tým se vydal ze všech sil a v tiebreaku jsme zvítězili 3:2. Neuvěřitelný výkon předvedl zejména kapitán Ryba a nahravač Handa. S pokřikem “asá”, jenž zněl při odjezdu z haly celým autobusem, jsme se loučili s Američany a jejich vysokým sebevědomím. Mám-li z celého zápasu vypíchnout momentku, vybavuji si, jak Moňas chytrým úderem v tiebreaku za vypjatého stavu vytloukl soupeřovy bloky a na naší lavičce se rozhořely emoce, hráči vyhazovali láhve od pití do vzduchu, napodobovali způsob vytlučení bloku a rozhazovali oblečení po hale až je musel pomezní rozhodčí okřiknout. Byli jsme v tu chvíli dozajista za blázny, ale za blázny, kteří jdou krok za krokem vstříc vítězství.
            Čtvrtým soupeřem bylo překvapivě silné Thajsko. V tomto zápase se nám poprvé zjevil Imhotep. Tento vtípek, jenž postupně vzniknul v šatně, hned vysvětlím. Po zápase s USA jsme byli se silami na dně a hned druhý den nás čekalo Thajsko, pak další den zase Turecko. Proti Thajsku jsme začali neštastně, soupeř nás přehrával. První set jsme však jako zázrakem otočili a vyhráli v poměru 25:22. Sled snad pěti náhodných balonů rozhodnul o našem vítězství v první sadě. Od té doby jsme začali kolektivně “vzívat” Imhotepa, který nám měl přinést další štěstí do vypjatých koncových bodů a stavů. Tento náš “na hlavu postavený nesmysl” měl prazvláštní funkci na naše unavené organismy, jakýsi pocit kolektivní sounáležitosti a společného ducha týmu. Jako bychom jeden druhému říkali “pojď, my víme, že už nemůžeš, odevzdej všechnu sílu, kterou máš, kolektivu a společně dokážeme zvítězit”. A taky že ano. Thajci jeli do vesnice s prázdnou a my oslavovali vítězství 3:1. Hurá. A osmička je jistá. Teď ještě znemožnit kousavé Turky, abychom šli do čtvrtfinále z prvního místa a vyhnuli se tak favorizovaným Rusům.        
            Poslední zápas ve skupině: Turci. Zde v Číně se jim až tak úplně nedařilo, ale na náš tým se dobře připravili. Po prvních dvaceti minutách vedla turecká horda 1:0 na sety a i ve druhém setu jsme dlouho prohrávali. Po vydatné porci zápasů jsme sotva stáli na nohou. Trenér nás burcoval a my se pomalu dostávali do zápasu. Opět jsme požádali Imhotepa o pomoc. Tentokrát se výrazně zasloužil o naše vítězství v tiebreaku 3:2. Večer jsme mu také poděkovali a obětovali třetinku piva na jeho oltář (což v podstatě znamená, že jsme to pivo slavnostně vylili na trávník ke stromu).
            Může se zdát, že celá naše doposud úspěšná mise se nese v odlehčeném a uvolněném duchu a není to ani daleko od pravdy. Nicméně jen skrze tuto lehkost a uvolněnost jsme schopni předvádět kvalitní sportovní výkony na hranici svých možností a vítězit s lepšími soupeři. Nyní nás ve čtvrtfinále čeká silná Ukrajina, tak nám držte palce a pěsti, ať se protlačíme do boje o medaile.
                                                                                                  Martin Böhm
Tiskový mluvčí a právní poradce volejbalového týmu
Statistické informace o družstvu:
V základním papírovém výběru hráčů pro nominaci na univerziádu bylo 52. Na první soustředění bylo pozváno 16 hráčů.
Družstvo mělo před odletem tři soustředění (Nymburk a 2x Svitavy) a dva přípravné turnaje v antukové lize.
Na turnaji v Pecce se umístilo družstvo na pátém místě a zajistilo si bodově účast na finálovém turnaji v Českých  Budějovicích.                                                                                                                                             Na Finálovém turnaji M-ČR ve volejbale na antuce skončil akademický výběr ba 2. místě. Družstvo odehrálo celkem 11 zápasů na antuce.
Jediný přípravný zápas odehrálo družstvo na posledním soustředění ve Svitavách s extraligovým Brnem, kde vyhrálo 4:1.
Po příletu do dějiště mistrovství byli odehrány dva přípravné zápasy, a to s družstvem Kanady (2. místo na univerziádě v Bangkoku) naším vítězstvím 4:1 a Švedsekem v poměru 4:0.
 
Zápasy základní skupiny:
CZE – Spojené Arabské Emiráty   3:0    (25:19, 25:18, 25:20)  čas: 72 minut                                         
papírově nejslabší tým skupiny
CZE – Mexiko   3:0    (25:19, 25:18, 32:30)   čas: 88 minut                                                                                     
soupeř výborných kvalit vysocí a skákavý hráči
CZE – USA    3:2    (25:23, 25:23, 23:25, 25:27, 15:13)   čas: 122 minut                                                  
favorit nejenom naší skupiny, ale i celé soutěže, vynikající televizní utkání
CZE – Thajsko    3:1    (25:22, 23:25, 25:20, 25:20)   čas: 99 minut                                                                          
největší překvapení turnaje, skokansky a technicky velice vybavení volejbalisté
CZE – Turecko    3:2    (22:25, 25:18, 23:25, 25:15, 15:11)   čas: 114 minut                                                     
vítěz univerziády z Bangkoku nepotvrdil své ambice na letošní univerziádě
Na 26. Letní světové univerziádě v Čínské Shenzhenu se účastní téměř 13.000 účastníku ze 152 zemí. Česká výprava je historicky nejpočetnější se 181 účastníky v 16 druzích sportu.
                                                                                                  Lubomír Vašina
                                                                                                                                        Hlavní trenér družstva