Nádraží UnO na pokračování

Nádraží UnO na pokračování
Při přípravě článku o lehárně v Lípovci mě v tomtéž čísle ústeckých Letopisů (s odstupem času) zaujal zajímavý opis z dokumentu, který byl dle tehdejších zvyklostí vložen do báně kostelní věže na paměť budoucím: „Tyto pamětní spisy byly opsány a originály vloženy do zvláštní skřinky z měděnného plechu, doloženy tímto spisem, jenž pro památku budoucím dle usnesení schůze městské rady v Ústí nad Orlicí ze dne 2. června 1931 má illustrovati nynější stav a poměry ve městě, skřínka neprodyšně zaletována a vložena opět do báně.“ Z něho si dovoluji opsat doslovně následující (včetně zvýraznění):

V otázce nádražní doznali jsme pro město jisté zhoršení, bez naší vinny.
V Ústí nad Orlicí totiž stávají dosud dvě nádraží, jedno zvané Ústí n. Orl. město, aneb locco, aneb staré nádraží, druhé Ústí nad Orlicí transito neb nové nádraží aneb prostě Ústí nad Orlicí. Staré nádraží vystavěno r. 1845 a nové roku 1873 při stavbě severozápadní dráhy spojky z Kyšperka do Ústí nad Orlicí. Tento stav dvou nádraží datuje se od r. 1866 kdy Rakousko přinuceno mírovými podmínkami vítězným Pruskem zříditi trať z Mezilesí do Ústí nad Orlicí a zaústilo ji nikoliv do nádraží stávajícího ve městě nýbrž do nádraží nově vybudovaného na sousedním katastru Kerhartickém a to pro neshody dřívějšího řiditelství severozápadní dráhy s c.k. státní dráhou. Udržování dvou nádraží v takové blízkosti vedlo československou železniční správu k úspornému rozhodnutí, vybudovati jednotné nádraží a to nikoliv ve městě, nýbrž v místech nového nádraží které jest více od města vzdáleno a to z důvodu menšího investičního nákladu. Správa města podnikla všecky možné kroky, intervenováno několikráte u ministerstva železnic, u řiditelství, u celé řady poslanců a význačných činitelů železniční správy i přímo u ministerského předsedy Udržala (1929-32) byla deputace města, však vše bylo marné, docílena sice jednotlivá zlepšení, avšak jednotné nádraží staví se již touto dobou u Kerhartic. Dráha z Ústí nad Orlicí do Hlinska, jejiž postavení též vítězní prušáci v roce 1866 v jejich strategickém zájmu diktovali a sice v celkové trati od pruských hranic u Dolní Lipky ku linií železnice pružskobrněnské v Ústí nad Orlicí a odtud přes Litomyšl ku linií železnice pardubickoněmeckobrodské připojením na Hlinsko se odkládalo ač koncese ku stavbě udělena, v Litomyšli zřízeno stavební oddělení které zhotovilo projekt, v tracované trati zahájeno vykupování pozemků, náklad rozpočten byl na čtyři a půl milionu zlatých rak.(ouského) č.(ísla) kterýžto obnos opatřen již byl veřejnou vypůjčkou se konečně neuskutečnilo prý z toho důvodu velkých technických překážek a nerentability této drahé linky. Složený obnos čtyřiapůlmilionu zlatých rak. č. použit byl na zakoupení podílu vídeňské spojovací dráhy. Tím doznala uskutečnění postavení tratě pouze prvá část do Ústí nad Orlicí.
Roku 1918 vypracovala tehdejší rakouská železniční správa projekt tratě nové dopravy: Ústí nad Orlicí - Dolní Dobrouč - Horní Dobrouč - Ostrov - Lanškroun - Žichlinek kde připojení k Olomouci, s přeložením uzlu drah z České Třebové do Ústí n. Orl. jež mělo své důvody vyhnutí se oznámení svážlivému místu u Rudoltic a trvalý pohyb země v těchto místech - se neuskutečnil - z té příčiny, že po převratu nové československé ministerstvo železnic tento projekt odložilo. Bylo to vyjádření Národní rady české a Národní jednoty severočeské vydané na popud města České Třebové a jenž znělo: Realizováním tohoto projektu utrpěly by silně národní zájmy české a získaly zájmy německé, dále Česká Třebová přestala by býti důležitým uzlem železničním a stala by se pouhou stanicí průjezdovou. Získalo by ovšem město Ústí n. Orl. kde by bylo nutno vybudovati velké nádraží seřadní se všemi důsledky. V tomto směru musí ustoupit lokální zájmy města Ústí nad Orlicí neboť zisk tohoto města by nevyvážel nebezpečí spojení nacionálně ekspransivních [sic!] německých ostrovů. Nato městská rada na popud okresního výboru se usnesla ve své schůzi ze dne 15. října 1918 žádných dalších intervencí v tom směrů nepodnikati z důvodů politických a národních přesto, že lanškrounský projekt skýtá městu Ústí nad Orlicí hlavně pro budoucnost nepopíratelně velké výhody.
(Ex: Pamětní spisy Ústí nad Orlicí /opis/, in: Nové letopisy města Ústí nad Orlicí a jeho okolí č. 2/2004, str. 10-16, jm. 11/12)
*
Strohou mluvu spisu si porovnejme se srozumitelnou řečí dobových reálií, na jejichž počátku je nevraživost a neústupnost konkurence.
Netřeba zastírat, že rozhodnutí o umístění nádraží předcházely vleklé spory, samozřejmá byla snaha o spojení kyšperské tratě s již stojícím (starým) nádražím. To by si však vyžádalo složité terénní úpravy a mosty přes Orlici i Třebovku, jejichž soutok byl tehdy na opačné straně dráhy. Navíc umístění ústeckého nádraží na vysokém náspu by jen stěží umožnilo jeho další rozšíření.
V Ústí nad Orlicí tedy bylo třeba vybudovat nádraží nové, které mělo být pod Kubincovým kopcem. Jeho stavbě muselo ustoupit pět chalup, zbořených společně s hospodou „U tří kaprů“, a také strážní domek, postavený nad hlubokým zářezem olomoucké dráhy. A právě sem byla umístěna společná nádražní budova. Měla z jedné strany dvě koleje patřící společnosti Rakouské severozápadní dráhy (ÖNWB) a z druhé kolejiště státní dráhy, Rakousko-uherské společnosti státní dráhy (StEG), jejichž propojení bylo pouze na pražském zhlaví. Aby bylo dostatečné místo pro zaústění tratě od Kyšperka, musely tu koleje pražské dráhy ustoupit směrem k řece, a proto zde vznikl dvojitý oblouk, dodnes působící neřešitelné potíže. Současně s novým nádražím byla z města postavena silnice s mostem přes Orlici (poutač je na konci vpravo) pro snadnější přístup k němu. Dodejme, že první vlak z Ústí nad Orlicí zastavil v Kyšperku až 5. října 1874.
Nové nádraží však leželo na katastru obce Kerhartice. Jelikož obě tratě si byly konkurenčními železnicemi, chtěla nová stanice podchytit ústecký průmysl i obchod, a proto dráha souhlasila s návrhem města, že ponese úřední název „Ústí nad Orlicí“ (na výřezu z dobové pohlednice). Rovněž obec Kerhartice souhlasila s „přikatastrováním“ nové stanice k městu Ústí. Ovšem převedením nákladní dopravy na nové nádraží ztratilo na důležitosti nádraží původní ve městě, změněné svým významem v pouhou zastávku (třebas rychlíků) a nákladiště.