Ústecké kalendárium – únor 2011                                          

  1. února 1956 se v Ústí nad Orlicí narodil český politik, zemědělský inženýr Josef LUX.

Dětství prožil se svými rodiči a dvěma bratry v obci Nekoř. Vystudoval Střední zemědělsko-technickou školu v Lanškrouně a Vysokou zemědělskou školu v Brně. Během vysokoškolských studií se oženil a s manželkou Věrou měl šest dětí. Po studiích pracoval jako zootechnik a vedoucí drůbežárny v JZD Zálší.   V roce 1990 byl kooptován do Federálního shromáždění a na podzim téhož roku byl zvolen předsedou Československé strany lidové. Ta se pod jeho vedením postupně transformovala v demokratickou stranu evropského typu a v roce 1992 splynula s Křesťanskou a demokratickou unií a vznikla jako nový subjekt pod názvem Křesťanská a demokratická unie – Československá strana lidová (KDU-ČSL). Po volbách v roce 1992 se stal ministrem zemědělství a místopředsedou vlády. Tyto funkce zastával i po volbách roku 1996. V roce 1998, kdy se nepodařilo sestavit koalici ČSSD, KDU-ČSL a US odešla KDU-ČSL do opozice a Josef Lux se stal předsedou jejího poslaneckého klubu. 24. září téhož roku oznámil na tiskové konferenci, že mu byla zjištěna leukémie. Aby se mohl naplno věnovat boji s nemocí, vzdal se všech politických funkcí, ponechal si pouze poslanecký mandát. 24. září 1999 se v americkém Seattlu podrobil úspěšné transplantaci kostní dřeně. 21. listopadu 1999 však podlehl vážným komplikacím, které po operaci nastaly.  Josef  Lux je pochován na hřbitově v obci Hemže u Chocně.

 

 12. února 1926 zemřel v Praze malíř, dramatik a pedagog, ústecký rodák František SYCHRA.

František Sychra studoval reálku v Litomyšli a malířskou akademii v Praze. Působil jako profesor kreslení v Kolíně, Kutné Hoře, na Smíchově a od roku 1894 na Státní reálce v Karlíně.  Malované krajiny s názvem „Pastviska u Kolína“ a „ Kerhartické údolí u Ústí nad Orlicí“ vystavoval v Praze v Krasoumné jednotě pro Čechy a v Umělecké besedě. František Sychra je autorem veselohry o jednom dějství „První bouřka“ a veselohry o čtyřech dějstvích „Mravní výchova“. Ta byla poprvé provedena 19. srpna 1901 v Národním divadle v Praze. Ve sbírkách Městského muzea je mimo jeho divadelní hry uložen i separát jeho příspěvku v Třicáté první roč. zprávy čes. vyš. reál. Karlín 1904 – 1905 s názvem „O výchově ke kráse a umění“. Najdete zde i knihu „Ilias“ od Homéra v originále, kterou podle přípisu používal jako školní četbu. Jeho výtvarné dílo zastoupeno není. Domníváme se pouze, že je autorem kresby Panorama s rozhledny u Ústí nad Orlicí z roku 1913. Originál je uložen ve sbírkách muzea. Barevnou kopii si můžete prohlédnout na chatě Hvězda na Andrlově chlumu.  František Sychra se narodil v Ústí nad Orlicí 19. ledna 1863.

 

 

15. února 1981 se v Ústí nad Orlicí narodil hudebník, výkonný pianista František ŠPINDLER (též. SPINDLER) František se narodil v rodině učitele, výborného muzikanta a hudebního skladatele Františka Špindlera st. Vrozené hudební nadání umožnilo Františkovi to, že ač studoval učitelský ústav sebevzděláním vyspět nejen na velmi jemného, nejvýše zručného výkonného umělce, ale také na dirigenta a hudebního skladatele. Již ve svých jednadvaceti letech doprovázel na piano devatenáctiletého Jaroslava Kociana. Nejprve na řadě koncertů po anglických městech, potom v New Yorku a následně křížem krážem po USA a Kanadě. Turné trvalo od října 1902 až do dubna 1903. Za zajímavost lze považovat fakt, že celou trasu tohoto turné absolvovali bez jediného notového záznamu. Oba se totiž spoléhali na svojí fenomenální paměť. Jaroslav Kociana na to vzpomíná těmito slovy. „ Tatínek mi měl dát tenkrát pár pohlavků, protože Špindler byl těžce nemocný, a kdyby se mu něco přihodilo, nevím, jak by to bylo dopadlo.“ Vlastní zážitky a dojmy Františka Špindlera na cestu do Ameriky vycházely v roce 1918 na pokračování v ústeckých Nezávislých listech pod názvem „Vzpomínky na Kocianovo tournée 1902/1903“. František Špindler byl civilním povoláním c. k. berním úředníkem a žil v dnešní Havlíčkové ulici čp. 610. Celý svůj život však zasvětil hudbě. Od roku 1912 až do své předčasné smrti působil jako sbormistr zpěváckého spolku Lukes.  V roce 1902 byl jmenován čestným členem Cecilské hudební jednoty v Ústí nad Orlicí. Je autorem řady hudebních děl, z nichž k nejzdařilejším patří pohádková opereta „Amorův žert“. Tu složil na slova Hany Luttnové- Ptáčkové. Opereta byla poprvé veřejně provedena divadelním souborem Vicena  v dubnu 1920. Ve sbírkách Městského muzea je uloženo několik rukopisů Špinlerových hudebních děl, včetně výše uvedeného „Amorova žertu“. František Špindler zemřel v Ústí nad Orlicí 16. ledna 1922 a byl pochován na ústeckém hřbitově. Jeho jménem byla pojmenovaná jedna z ústeckých ulic.

 

 24. února 1826 se v Ústí nad Orlicí narodil hudebník, zpěvák a ředitel kůru Václav SYCHRA.

Hře na housle se učil u Jana Stránského a zpěv studoval u Františka Hniličky. V roce 1840 byl přijat jako sopranista v augustiniánském klášteře v Brně, kde pobýval až do roku 1842. Zároveň zde vystudoval I. a II. třídu gymnázia a učil hrát se na klavír a hoboj.

Po návratu do rodného Ústí se vyučil soukeníkem a stal se soukenickým mistrem. Hudbě se však věnovat nepřestal. Vyspěl ve vynikajícího houslistu a zpěváka. Jeho předností byla dokonalé hudební paměť.  V roce 1874, kdy již pracoval jako úředník Občanské spořitelny, byl jmenován ředitelem kůru. Tohoto ředitelského místa se v roce 1891 ze zdravotních důvodů vzdal (zcela oslepl). Václav Sychra patřil mezi významné členy Cecilské hudební jednoty. Jeho synem je hudební skladatel Josef Cyril Sychra. Zemřel v Ústí nad Orlicí 23. prosince 1894.

 

 

24. února 1906 zemřel v Praze přední český buditel období národního obrození, český pěvec, ústecký rodák Jan Ludevít LUKES. Narodil se 22. listopadu 1824 v domě v dnešní Lukesově ulici čp. 313 jako syn chudého tkalce. V matrice 2067 na straně 147 je zápis, že toho dne se narodil Jan Evangelista Lukesle. Prvním Lukeslovým učitelem hudby byl František Hnilička. Ten svému žáku zprostředkoval i gymnaziální studia v Brně. Lukes zde bydlel v klášteře jako kostelní zpěváček zadarmo. Nezaviněný nezdar ve studiích, způsobený neznalostí němčiny, ústrky a protivenství německých učitelů a žáků dohnaly Jana k útěku do Vídně, kde se uchytil jako obuvnický učeň. Otec si ovšem pro něho záhy přijel a posadil jej doma za tkalcovský stav. Mladému tkalci se však začalo brzy stýskat po vzdělání. Odešel znovu do Brna, kde dokončil úspěšně studia filosofie a následně do Vídně, kde vystudoval práva. Spolu s právy studoval i zpěv a to u slavného tenoristy Bononiho a na Akademii der Tonkunst. Vedle toho studoval italštinu a herectví. Po ukončení studií se rozhodl pro uměleckou dráhu. Již první vystoupení na scéně olomoucké německé opery mu přineslo velký úspěch.  Za necelý rok byl Lukes uveden kapelníkem pražského stavovského divadla Fr. Škroupem do Prahy, kde si získal největší popularity svým "Dráteníkem". I zde se projevil jeho příslovečný výrazný národnostní postoj, který již předtím několikrát projevil, např. již tím, že si své jméno Lukesle počeštil na LUKES a křestní jméno Evangelista změnil na slovanské LUDEVÍT. Lukesův hlas nebyl příliš mohutný, ale byl měkký, poddajný, lahodně zabarvený a podmanivý zvláštní vnitřní hřejivostí.  Po třech letech opustil Lukes divadelní dráhu. V roce 1860 se oženil a začal pracovat jako sládek pivovaru u svého tchána v Praze. Láska ke zpěvu jej však neopustila, následují rok společně s K. Bendlem a F. Hellerem založil zpěvácký spolek" Pražský Hlahol" a stal se jeho sbormistrem.  Po úspěšných zájezdech především po Čechách a Moravě byl v roce 1867 angažován do Prozatímního divadla, jehož kapelníkem byl tehdy Bedřich Smetana. Ten mu hned svěřil roli Warnemana v Branibořích, titulní roli ve svém Daliboru a Jeníka v Prodané nevěstě.

V roce 1873 po odchodu na odpočinek se stal Jan Ludevít Lukes  učitelem operní školy při českém divadle, kterou založil B. Smetana. Škola měla však krátké trvání a po jejím zániku založil Lukes vlastní operní školu, ze které vyšla celá nová pěvecká generace (A. Vávra, F.Broulík, J. Reinlová aj.). Janu Ludevítu  Lukesovi se dostalo v Praze, ale i v zahraničí vysokých uznání a poct. Ani město Ústí nad Orlicí nebylo výjimkou. Jeho jménem byl pojmenován zpěvácký spolek Lukes. Ulice, ve které se narodil, nese dodnes jeho jméno. Na jeho rodný dům byla v říjnu 1949 umístěna pamětní deska. Ve sbírkách Městského muzea je mj. uložen i pohár, který obdržel 16. května 1868 po historické premiéře "Dalibora" za vytvoření titulní role. Ve sbírkách nalezneme také životopisnou knihu s názvem „Za uměním“, kterou napsal ústecký rodák F. J. Andrlík. Jan Ludevit Lukes je pochován na hřbitově v Ústí nad Orlicí.

                                                                              Jitka Melšová, knihovnice Městského muzea