Ústecké kalendárium

Ústecké kalendárium – duben 2011

3. dubna 1911 se v Ústí nad Orlicí narodil pedagog a entomolog Oldřich MAREK.
Obecnou a měšťanskou školu absolvoval v Dolní Čermné. V roce 1931 odmaturoval na reálce v České Třebové a posléze odešel učit na Slovensko. Působil např. v Trnavě, Stakčíně, Smolníku. Zkoušku učitelské způsobilosti pro obecné školy složil v Prešově. Po rozpadu Československa v roce 1938 byl nucen Slovensko opustit a vrátil se do Čech. V letech 1938 – 1945 učil postupně ve Slatině v okrese Moravská Třebová, v Liticích nad Orlicí a v Dolní Čermné. V roce 1941 složil v Hradci Králové zkoušku učitelské způsobilosti II. stupně pro výuku předmětů matematiky, fyziky, chemie a přírodopisu. Po absolvování základní vojenské služby nastoupil 12. listopadu 1945 na měšťanskou školu v Žamberku, kde vyučoval až do roku 1971, kdy odešel do důchodu. Oldřich Marek patřil mezi významné československé entomology. Členem Československé společnosti entomologické byl již od roku 1940. Věnoval se broukům a svá studia zaměřil zejména na čeleď Nitidulidae, tj. Lesknákovití (pozn. brouci menší než 5 mm, kteří se živí např. vytékající šťávou stromů, pylem, ale také larvami kůrovců jako Lesklec tenký a nebo Blýskáček řepkový) z palearktické oblasti a Jižní Ameriky. Nezapomínal, ale ani na ostatní druhy. Své výzkumy prováděl v oblasti Orlických hor a Podorlicka. Podrobně zpracoval např. broučí faunu žamberského parku. Oldřicha Marka však provázela také mezinárodní pověst. Určoval a zpracovával velké sbírky brouků čeledi Nitidulidae ze zásilek nejen jednotlivých sběratelů, ale také institucí, muzeí a univerzit z Jižní Ameriky (Venezuela, Brazílie, Argentina a Equador). Vedle výzkumu entomofauny byla velkým přínosem Oldřicha Marka také jeho pedagogická práce. Od poloviny padesátých let vedl entomologickou sekci při Krajském domu pionýrů v Hradci Králové, později entomologický zájmový útvar při Okresním domu pionýrů a mládeže v Ústí nad Orlicí. Oldřich Marek závěry své vědecké práce publikoval téměř pravidelně. Jeho první odborný text vyšel v časopise Věda přírodní, ročník 1943/1944. Naopak, mezi jeho poslední publikace pak patří příspěvek „Malinovníkovití a lesknáčkovití brouci“. Tento vyšel v roce 1977 jako kapitola v publikaci „Příroda Orlických hor a Podorlicka“. Oldřich Marek zemřel v Žamberku 26. prosince 1986.
Foto: in.Vlastivědný sborník. Ústí nad Orlicí 2001. s. 18.


5. dubna 1956 zemřel v Novém Městě nad Metují jeden ze zakladatelů odboru Klubu českých turistů v Ústí nad Orlicí Karel NOVÁČEK.
Karel Nováček se narodil 27. října 1874 v Kladně, kde jeho otec pracoval jako vrchní inženýr v Pražské železářské společnosti. Studoval na gymnáziu v Českách Budějovicích a potom v Praze. Už jako student psal do socialistické kladenské „Svobody“. Jako posluchač právnické fakulty se stýkal se členy Omladiny, z nichž velká část byla odsouzena k mnoha letům vězení pro své protirakouské názory. Navštěvoval přednášky profesora T. G.. Masaryka a vstoupil do jeho realistické strany a po jejím rozpuštění do sociální demokracie. V roce 1911 ho Masaryk vyzval, aby kandidoval do Zemského sněmu, ale zvolen nebyl. Po skončení studia pracoval v samosprávě okresu Velvary. Do Ústí nad Orlicí přišel v roce 1901, kdy se okresním starostou stal hodinář a zlatník Josef Jelínek. Karel Nováček byl přijat na tři roky, ale nakonec působil v Ústí dvacet sedm let. Sešli se tu tři podnikaví představitelé samosprávy, Josef Jelínek, městský starosta MUDr. František Vicena a Karel Nováček, kteří prosadili řadu změn, jimiž se z Ústí stalo průmyslové město. Vybudovaly se komunikace, vyšší školy, uskutečnila se meliorace vrchních toků a rozvinul se kulturní a společenský život. Nováček se zasloužil o stavbu nové budovy měšťanské školy (dnes Gymnáuia), Občanské záložny (dnešní Česká spořitelna), obecních domů (starý okres, dnes sídlo České polici), zřízení sociálních ústavů, o podporu menšinových škol (např. české školy v Hylvátech), hospodářské školy a o rozvoj textilní školy. Podílel se na kulturním (Okresní veřejná knihovna naučná) a spolkový život (Sokol, Klub českých turistů). Za první světové války ukrýval v Ústí část Masarykovy knihovny. V nové republice bojoval za udržení samosprávy, ale ta byla v roce 1927 postátněna, její orgány se staly součástí státní správy, okresního úřadu v Lanškroun. Nováček přešel na okresní úřad, ale už od 1. března 1928 jako vládní rada působil na Zemském úřadě. I pak pomáhal Ústí, např. při prosazení stavby silnice na Andrlův chlum. Ústečtí ho nazývali „konzulem pro Ústí“. V roce 1934 odešel jako penzista do Nového Města nad Metují, kde 5. dubna 1956 zemřel.
-JC-
Karel Nováček navštívil město Ústí nad Orlicí 3. listopadu 1946 a to u příležitosti odhalení pamětní desky věnované památce jeho jediného syna RNDr. Radima Nováčka, který byl 13. února 1942 popraven v Mauthausenu. Deska je umístěna u domu v Lázeňské ulici čp. 562, kde Karel Nováček ze svoji rodinou žil a kde se Radim narodil. Foto: AS: SODD, Nováček, K., inv.č. D5789.
10. dubna 1911 se v Ústí nad Orlicí narodil malíř, krajinář, ing. architekt Jaroslav SUCHOMEL. Narodil se v malebné ústecké chaloupce s číslem 149. V roce 1929 maturoval na reálce v České Třebové. Ve studiu pokračoval na vysoké škole architektury a pozemního stavitelství, kde krajinářství a figurální kreslení absolvoval u malíře prof. Oldřicha Blažíčka a modelování u sochaře prof. H. Folkamana. Až do odchodu do důchodu působil na Kladně. V roce 1972 se vrátil se svojí manželkou zpět do svého rodného domku a plně se věnoval svému velkému koníčku, malování. Na svůj pobyt v Ústí nad Orlicí se Jaroslav velice těšil a přál si, aby mohl společně se svým bratrem Bohumírem – profesorem kreslení - opět malovat tak, jak tomu bývalo v dětství. Přesto, že jeho bratr předčasně zemřel ještě před jeho příchodem, podařilo se mu navázat na své vzpomínky z dětství, na hodiny strávené s ústeckými malíři – amatéry O. Teklem, Jaroslavem Čadou, Františkem Štanclem, V. Kovářem a dalšími. S nimi chodil jako dvanáctiletý po sobotách a nedělích malovat a již v tomto věku vystavoval a později jako zralý malíř až do roku 1945 obesílal všechny „ústecké salóny“. V roce 1981 se u příležitosti jeho sedmdesátin uskutečnila v České Třebové výstava jeho obrazů a kreseb. V katalogu, který byl k této příležitosti vydán, Josef Šrámek hodnotil tvorbu Jaroslava Suchomela takto:
Cit. „ Je jistě škoda, že se Jaroslav Suchomel z existenčních důvodů nevěnoval malování po celý život. I když architektura rovněž skýtá možnosti uměleckého využití, přece jen mohl být plněji využit tvořivý temperament a impresivní vidění tohoto tuláka a soustavného hledače námětů a krásných koutů přírody. I tak vzniklo mnoho zajímavých prací profesionální úrovně, poznamenané pobytem v Tatrách i v cizině – Bulharsko, Jugoslávie, Francie, Belgie, Holandsko a v dalších zemích.“ Na otázku Proč maluje?, Jaroslav Suchomel odpověděl: „Proč? Protože jsem v dětství dostal náhodou do ruky skicák a štětec, a vydrželo mi do až do dneška. …Láká mě hlavně krajina Podorlicka a Orlických hor, krajina, která je epická i lyrická.“ Jaroslav Suchomel poznal, že patří tam, kde se narodil. Proto se po cestách vrátil zpět do kraje podorlické Písečné, ke svému rodnému městu a jeho krásnému okolí. Svým výtvarným dílem se zařadil mezi řadu „malířů orlického kraje“. Zúčastnil se společných výstav v Ústí nad Orlicí, Vysokém Mýtě, Králíkách, Letohradu, Hradci Králové a v Kladně. V roce 1978 uspořádal samostatnou výstavu ve svém oblíbeném malířském terénu v Písečné. Jaroslav Suchomel zemřel v Ústí nad Orlicí 30. ledna 1989 a je pochován na ústeckém hřbitově.
Foto: soukromá sbírka

20 dubna 1966 zemřel v Ústí nad Orlicí živnostník, politický vězeň Václav BÍBUS.
Ze vzpomínek jeho syna Josefa Bíbuse: „Otec byl ve svém rodném městě osobou nesmírně populární. Před druhou světovou válkou byl okrskovým náčelníkem Orla, působil jako herec i režisér místního ochotnického divadla, zpíval v Cecilské hudební jednotě, to mu ostatně vydrželo, kromě doby, kdy byl ve vězení, až do smrti. Opomenout nelze ani jeho funkci ve fotbalovém klubu SK Ústí nad Orlicí. Na konci války se stal členem Revolučního národního výboru v Ústí nad Orlicí, pak členem Zemského národního výboru v Praze. Ve volbách v roce 1946 kandidoval za Československou stranu lidovou, jejíhož městského i okresního výboru byl předsedou. To vše je třeba předeslat, protože otec po únoru 1948 opustil všechny funkce v lidové straně. Jeho živnost také postupně přešla do komunálu a otec se živil manuálně. V roce 1953 byl povolán na mimořádné vojenské cvičení do PTP. 27. října 1954 byl zatčen a odvezen do vyšetřovací vazby v Pardubicích. Byl obviněn z ukrývání vysílačky a pistole. Odsouzen byl tehdejším Krajským soudem v Pardubicích 25. ledna 1955 z velezrady a to na 12 let odnětí svobody, propadnutí celého mění, ztráty čestných práv občanských a propadnutí věci. Trest si odpykával na Mírově. V roce 1960 byl propuštěn na amnestii. Vrátil se zpět do Ústí nad Orlicí. Rehabilitován byl Krajským soudem v Hradci Králové 23. listopadu 1990. Václav Bíbus se narodil v Ústí nad Orlicí 10. dubna 1899.
Foto: MM ÚO, fond fotografií, inv.č. F6707.

29. dubna 1886 se ve Vlašimi narodil český architekt, projektant a urbanista Kamil ROŠKOT.
Kamil Roškot vystudoval Gymnázium v Praze na Křemencově ulici. Ve studiu pak pokračoval na Německé vysoké škole technické v Praze. Tam studoval stavitelství. Zároveň s tímto externě architekturu na Českém vysokém učení technickém v Praze. Po ukončení těchto studií zahájil také studia filozofie a dějin umění na pražské Univerzitě Karlově a kresby u prof. Maxe Švabinského na Akademii výtvarných umění v Praze. První světovou válku prožil ve válečných službách v rakousko-uherské armádě na srbské a ruské frontě. Po válce, ve věku fyzické a duševní zralosti, se na AVU vrátil a začal studovat architekturu u profesora Jana Kotěry. Bohaté životní zkušenosti a krásná spolupráce s milovaným učitelem urychlila jeho cestu k vlastnímu názoru a k osobité koncepci. Jeho tvorba se vyvíjela bez výkyvů a s charakteristickou osobitostí. Mezi jeho první díla patří návrh na budovu Státní galerie v Praze, projekt na pražskou Úrazovou pojišťovnu a na Palác Společnosti národů v Ženevě. Na přelomu dvacátých a třicátých let vytvořil návrhy na budovu parlamentu na Letné a Ministerstva veřejných prací v Petrské čtvrti, kterými se snažil řešit zásadní pražské urbanistické problémy. V roce 1927 získal zlatou medaili veletrhů v Miláně za stavbu československého pavilónu. Roku 1928 se stal zakládajícím členem a předsedou Asociace akademických architektů. Podle jeho návrhu byla v letech 1933 - 34 provedena úprava královské hrobky v kryptě katedrály sv. Víta. Vrcholem jeho díla byly realizace dvou projektů, a to: budova divadla v Ústí nad Orlicí a československý pavilon na světové výstavě v New Yorku. Oba návrhy mu zajistily ve vývoji české moderní architektury provždy vynikající postavení. 5. července 1935 se Kamil Roškot zúčastnil slavnostního položení základního kamene budovy divadla v Ústí nad Orlicí. V roce 1939 se oženil s akademickou malířkou Helenou Broftovou-Piťhovou. V závěru druhé světové války byly chvíle radosti z blížící se svobody vystřídány obavami o zdraví a předtuchou blížící se smrti. Architekt pochyboval, že se dočká uskutečnění plánovaných velkých staveb. Kamil Roškot zemřel 12. července 1945 v Paříži. V roce 1947 mu byla udělena státní cena in memoriam za celoživotní architektonické dílo. Ústecká veřejnost měla možnost se seznámit s jeho dílem v roce 1981, kdy JZK ROH ve spolupráci s Národním technickým muzeem v Praze připravil v interiéru budovy ústeckého divadla výstavu z jeho tvorby. Rozhodnutím Městské rady ze dne 15. března 1994 bylo toto divadlo po něm pojmenováno. Foto: Černý, Fr. M. – Šlapeta,Vl.: Kamil Roškot 1886 – 1945. frontispis.

Jitka Melšová, knihovnice Městského muzea