Ústecké kalendárium – červen 2011                                     

1. června 1846 se v Rychnově nad Kněžnou narodil básník a první ústecký muzejník František EGERLE.Krátce po narození se se svými rodiči přestěhoval do Ústí nad Orlicí, kde se jeho otec stal valchařským mistrem v ústecké cechovní valše počestného soukenického cechu. V Ústí začal navštěvovat obecnou školu, kterou však dokončil až v Táboře, kde si jeho otec pronajal valchu. V Táboře nastoupil i na reálku. Vyšší reálku navštěvoval potom v Písku. Počátkem šedesátých let se Egerlovi přestěhovali do Pekla u Vamberka a odtud zpět do Ústí nad Orlicí. Po ukončení píseckých studií odešel František na vídeňskou techniku, kde studoval chemii. Pokračoval na brněnské technice, kterou ukončil v roce 1867. Věnoval se cukrovarnictví a to nejprve jako adjunkt, později jako ředitel cukrovaru a nakonec jako inspektor technické finanční kontroly. V tomto oboru se mu podařilo patentovat difuzní nůž a počítadlo (pojistná zámyčka). Oba vynálezy mu vynesly poměrně slušný kapitál, který mu dovolil koupit si v Ústí nad Orlicí domek, kde ubytoval své staré rodiče. Jednalo se o malou chaloupku čp. 376, kterou nechal přebudovat. Přízemí nastavil o patro, přistavěl věž a altán. Na památku nechal nad vchodem do budovy zazdít dvě ozubená kola z valchovního stroje ústecké valchy, která kdysi jeho otec koupil. Kolem budovy nechal umístit kamenné ozdobné práce z bývalé zahrady doktora Korába, tzv. „Korábovky“. Po obdržení hostinské koncese přeměnil v roce 1883 František Egerle tento dům na hostinec se jménem „U zeleného kříže“. Tento název se však mezi obyvateli neujal. Ústečtí soukeníci a tkalci jej nepojmenovali jinak než „Na Pindulce“. Pravděpodobně jim připomínal stejnojmenný hostinec v Brně - Líšňi, kde přespávali při svých cestách na brněnské trhy.  Nový hostinec byl hojně navštěvován.  Při pěkném počasí hosté využívali dobře udržovanou zahradu. Altán byl dostaveníčkem hlavně místního studentstva, které jej nazývalo „Klec“. V zájmu klidu rodičů však mladý Egerle hostinec zrušil a dům sloužil jen k obytným účelů. (pozn. dnes je v budově správa ústecké městské knihovny). František Egerle byl v Ústí nad Orlicí prvním člověkem, který probudil k životu myšlenku muzejnictví a sběratelství, určené pro potěšení druhých. Jeho velkou vášní byly zbraně. Sbírku vystavil a otevřel veřejnosti ve věži svého ústeckého domu. Později ji věnoval ústeckému muzeu, stejně jako své rukopisy. Na návrh muzejní komise z 10. listopadu 1922 byl František Egerle jmenován městskou radou zakládajícím členem Městské muzea v Ústí nad Orlicí.  (Pozn. Po zrušení Městského muzea v Ústí nad Orlicí v roce 1966 přešla většina Egerleho sbírek do fondů jiných muzeí.) Bezesporu zajímavá je jeho literární tvorba. V roce 1911 dokončil svůj  „Pokus etymologického řešení jmen měst, osad, samot, hradů, tvrzí, vrchů, lesů, dolů, řek, potoků , a.j.“.  Podnětné informace zachytil v „Etymologickém průvodci poříčím Orlice a Třebovky“. Významu jmen a pojmenování v okolí Ústí nad Orlicí věnoval Egerle na odpočinku většinu svého času. Etymologická vysvětlení byla mnohdy nedílnou součástí jeho básní a názvů, která se v nich vyskytovala.  František Egerle se pokusil i o napsání divadelních her. K tomu ho bezesporu inspirovali ústečtí ochotníci a studentská divadelní představení, kterých se ve svém mládí i sám aktivně účastnil. V lednu 1868 hráli ústečtí ochotníci jeho žertovnou hru se zpěvy a hudbou, která nese tři názvy (každé jednání má samostatný název): „Seznámení v Hilvátech. Unešení z Klopot. Zasnoubení v Ousti v Lázních“.  Svůj hudební talent použil při záznamech dobových písní a kupletů v malé sbírce. Nechybí v ní ani kdysi populární ústecká „Vstupní píseň Kristiana, botomazače“ či píseň „Za časů starých dvougrošáků“, která se zpívala na jevišti v Ústí nad Orlicí v roce 1867. František si zapisoval kdejaké informace, které si přečetl a slyšel. Námětů pro básně a veršovánky proto neubývalo. Neustálé veršování zcela jistě pomohlo Egerlemu udržovat si i ve vysokém věku duševní svěžest. Básně se zachovaly ve dvou i třech opisech. První variantu upravil a přepsal do podoby jakéhosi čistopisu. Po shromáždění většího počtu vytvořil nový opis, a to včetně ilustrací. Pro jeho veršovánky neexistovalo žádné omezení, námětem se stávalo téměř vše. Nejednu věnoval cukrovarům a lidem v nich. Keťasům věnoval dokonce celou sbírku s názvem „Poválečné veršovánky“. V postavách se objevují nejen pohádkové a bájné bytosti, ale i historické a politické postavy, které jsou pojmenovány vlastním jménem i obecným. Stejně jako jiní lidé, i on se snažil hledat smysl života, snil o lepším životě a lepších vztazích. Nejvíce básní napsal v Ústí nad Orlicí.  Ve sbírkách dnešního ústeckého muzea je uloženo např. patnáct rukopisů jeho veršovánek, Poznámka k životopisu Hynka Viceny (vzpomínka na setkání s hercem Hynkem  Vicenou v Táboře), kresba s označením Idealní pohled na hrazené šosovní město Ústí nad Orlicí nebo Zářez ostrohu vybudovaný v letech 1844 – 45 v místech dnešního nového nádraží.  Inspektor technické finanční kontroly v.v. František Egerle zemřel v Ústí nad Orlicí 8. února 1933  a je pochován na ústeckém hřbitově.  Foto in. Dušek, Radim. František Egerle a české cukrovarnictví. Ústí n. O., Oftis 2003, s. [3].

 1. června 1981 zemřel malíř – krajinář, dlouholetý člen divadelního souboru Vicena a pracovník Jednotného závodního klubu ROH Karel KINDL.

Ústecká veřejnost zná Karla Kindla především jako malíře – krajináře. Jeho půvabné obrázky z okolí Ústí nad Orlicí zdobí nejednu domácnost našeho města. Méně se však ví, že jeho jméno je spojováno především s ústeckým divadlem a divadelním souborem Vicena. Již v roce 1926 jako člen souboru poprvé vystoupil na jevišti a to hned ve dvou drobných rolích Koptovy hry „Revoluce“. Od té doby se návštěvníci divadelních představení setkávali s Karlem Kindlem poměrně často. Byly to sice většinou menší role, ale jak vydává svědectví kronika souboru, bylo jich na padesát, poslední v roce 1952. Karel Kindl se nejprve po boku svého otce, později samostatně věnoval realizaci divadelní scény. Jako jevištní mistr působil nepřetržitých pětačtyřicet let. Za tuto dobu vytvořil na desítky výprav k divadelním představením ochotnického souboru Vicena. „Svému“ jevišti a ústecké kultuře zůstal věrný až do konce svého života. Karel Kindl patřil i mezi aktivní členy ústeckého Klubu českých turistů.  Ve sbírkách městského muzea je uloženo několik jeho obrazů a kreseb, na kterých je, způsobem jemu vlastním, zachycena typická česká krajina.  Karel Kindl se narodil 14. června 1906. Foto: in Danihelovský, E. V.: Ústí nad Orlicí staví svojí chatu. Ústí nad Orlicí, Klub českých turistů 1946. s. XI.)  

13. června 1886 se v Kostelci nad Orlicí narodil hudební pedagog a skladatel Antonín MALÁTEK.V letech 1903 - 1907 vystudoval varhanní oddělení na pražské konzervatoři. Finanční důvody ho přivedly do různých salónních orchestrů, s nimiž postupně navštívil Berlín, Varšavu, Petrohrad a Bukurešť. Teprve po vzniku Československé republiky nastoupil místo učitele na hudební škole v Kostelci nad Orlicí, kde učil až do roku 1931, kdy přešel jako učitel hudby do Ústí nad Orlicí. V našem městě působil také jako sbormistr zpěváckého sdružení "Lukes", místodirigent Orchestrálního sdružení a varhaník v Cecilské hudební jednotě. V roce 1939 nastoupil místo učitele klavíru na nově otevřené hudební škole v Ústí nad Orlicí. Antonín Malátek je také autorem příležitostných skladeb pro klavír, chrámových písní a melodramat. Ve sbírkách Městského muzea v Ústí nad Orlicí je uložen rukopis jeho skladby pro ženský sbor s doprovodem smyčcového orchestru s názvem Bílý Topol.              Antonín Malátek zemřel 5. srpna 1960 a je pochován na ústeckém hřbitově. Foto: MM ÚO; fond fotografie, inv. č. F 5675

  22. června 1976 zemřel v Čerčanech malíř, grafik a pedagog Václav SKÁLA.

Václav Skála se narodil 22. června 1900 v Hlinsku v Čechách. V letech 1915 - 1924 studoval u prof. Hofbauera a Kysely na umělecko-průmyslové škole v Praze.  V roce 1932 nastoupil jako učitel kreslení na Střední průmyslovou školu textilní v Ústí nad Orlicí. Tam vyučoval až do roku 1950. Následně pracoval jako návrhář a propagační pracovník v podniku Perla v Ústí nad Orlicí. Maloval podobizny, figurální a dekorativní obrazy a krajiny. V grafice užíval především dřevorytů a linorytů. Motivy čerpal nejenom z rodného Hlinska, ale i z Ústí nad Orlicí. Řada jeho obrazů pochází také z jeho studijní cesty na Slovensko.  Václav Skála se aktivně zapojil do činnosti odboru Klubu českých turistů v Ústí nad Orlicí.  Na propagaci klubu i města Ústí nad Orlicí přispíval především svým výtvarným uměním. Např. jeho perokresba Janderovy chaty na Andrlově chlumu po rozšíření tvořila od roku 1942 součást záhlaví časopisu "Z Ústí n. Orlicí a z hor Orlických ". Tuto kresbu vydal ústecký Klub českých turistů i jako dopisnici.  Foto: in Danihelovský, E. V.: Ústí nad Orlicí staví svojí chatu. Ústí nad Orlicí, Klub českých turistů 1946. s. X.    

 Jitka Melšová, knihovnice Městského muzea