-
Nedožitých 75
let prof. Hany HABRMANOVÉ – FOJTOVÉ (19.1. 1937 – 11.6. 2004), dlouholeté
členky pedagogického sboru českotřebovského gymnázia
-
-
 Narodila
se v Praze. Výpravčí a dispečer ČSD, známý loutkář a betlemář Václav Fojt
byl jejím otcem. V České Třebové absolvovala Jedenáctiletou střední školu
(maturovala v roce 1955) a v Praze Vysokou školu pedagogickou s aprobací
dějepis, čeština. Aprobaci si ještě později rozšířila dálkovým studiem
španělštiny na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci.
- Na českotřebovském gymnáziu působila více než 40 let a patřila
k nejuznávanějším a nejoblíbenějším učitelům této školy. Na školu (tehdy
se jmenovala Střední všeobecně vzdělávací škola) přišla v září 1963 a
působila zde téměř do posledních hodin svého života. Jejím oblíbeným
předmětem byl dějepis, ale měla ráda i další předměty, které učila. Ať to
byla čeština, španělština, latina nebo hudební výchova. Hudba, jako
celoživotní koníček ji doprovázela celým životem. Pravidelně navštěvovala
koncerty vážné hudby, byla členkou pěveckého sboru Bendl, vedla pěvecký
sbor gymnázia, hrou na klavír doprovázela divadelní hry českotřebovských
loutkářů, dlouhá léta hrála na harmonium při bohoslužbách Církve
československé husitské.
-
-
130 let od
narození Rudolfa VEJRYCHA mladšího (18.1. 1882 – 18.2. 1939), akademického
malíře a výtvarného pedagoga
-
 Jeho
matkou byla literárně nadaná Josefa Vejrychová. Otec Rudolf pracoval jako
vozmistr Společnosti rakousko – uherské státní dráhy. Zprvu se rodina
často stěhovala z jedné železniční stanice na další, jak byl otec
překládán. Na jedné ze štací, v Podmoklech nad Labem, se také Rudolf
mladší narodil. Měl ještě dva starší sourozence. Nejstarší Karel byl
uznávaným pianistou a pedagogem, sestra Ela byla první ženou Maxe
Švabinského. Ten také přivedl mladého Rudolfa k malování. Když otec
povýšil, mohla se rodina trvale usadit v Praze.
- Po ukončení nižšího gymnázia v pražské Truhlářské ulici, odešel mladý
Rudolf na Uměleckoprůmyslovou školu, kterou nedokončil. Ze třetího ročníku
přestoupil do speciálky M. Pirnera na Akademii výtvarných umění.
- Byl mistrem barev a světla. Maloval krajiny, zátiší, portréty, městské
veduty a interiéry. Práce vystavované od roku 1905 na výstavách Krasoumné
jednoty v Rudolfinu vynesly autorovi Hlávkovo stipendium na pobyt
v Paříži. Poučení francouzskou malbou je ale patrné až v pozdějším období
jeho tvorby. Nějakou dobu pracoval jako výtvarný redaktor časopisu Topičův
sborník, v roce 1918 se stal členem SVU Mánes a také převzal po zesnulém
malíři Karlu Raškovi ateliér v Mánesově ulici čp. 30 i se soukromou
kreslířskou a malířskou školou. Jeho náročnou průpravou zde prošli mj.
Ludmila Jiřincová, Emil Kotrba, Jan Kodet, Josef Kadeřábek, Jaroslav
Novák, bratři Wenigové a také Božena Solarová, pozdější jeho druhá
manželka.
- Ve dvacátých letech se objevují na jeho obrazech sociální motivy,
které reagují na tíživé poměry tehdejší doby. Sociální cítění ho také
přivedlo do řad tzv. Levé fronty. Mezi díla tohoto období patří např.
Chudá večeře (1928), Dřevorubec (1921), Chudý chlapec (1928), Dívka se
sněženkami (1922), Pradleny (1926).
- Na svých cestách za uměním a krásnou přírodou procestoval téměř celé
Čechy a Slovensko a byl i v řadě cizích zemí. Nejraději se ale vracel do
Kozlova, vesničky u České Třebové. Zajížděl sem od roku 1891, plných 48
let. Namaloval zde mnoho obrazů a kreseb. O místě vzniku výtvarných děl
vypovídají názvy : U nás v Kozlově, Bílý pokoj v Kozlově, Chalupa
v Kozlově …Vejrychovy malířské stopy najdeme i na kozlovské architektuře.
Na nové části Vejrychova statku provedl sgrafito Sadařící děti a podílel
se také na obraze sv. Václav na dřevěném štítě Vejrychovy chaloupky.
Zemřel nečekaně v den zahájení výstavy svých kreseb ve Feiglově galerii.
Pochován je na malém hřbitůvku v Kozlově.
-
-
Nedožitých 80
let spisovatele, prozaika a dramatika Jana ŽÁČKA (31.1. 1932 – 13.6. 2008)
-
 Nebyl
českotřebovským rodákem (narodil se v Pardubicích), ale v našem městě
prožil řadu let. Žil po boku známé taneční mistrové paní Boženy Čihákové.
Nejprve v jejím domku čp. 935 v Kozlovské ulici, později, po jeho prodeji
v činžovním domě čp. 1142 v Masarykově ulici. Zde bydlel i po jejím úmrtí.
Od mládí jej přitahovalo divadlo. Nejprve byl scénáristou a dramaturgem
v pražském divadle Rokoko. Po jeho zrušení se stal hercem, režisérem a
také autorem řady estrád a kabaretních vystoupení. V letech 1991 až 1992
přesídlil pracovně do Brna, kde se stal dramaturgem a scénáristou Divadla
u Jakuba.- Z jeho prozaické tvorby je třeba uvést novely O KNĚZI A RYCHTÁŘOVI
(jeho první knížka z roku 1978) a MYKOLOGICKÝ KROUŽEK, nebo román o Janu
Sarkandrovi A ODDĚLIL SVĚTLO OD TMY, který vyšel v roce 1995 v předvečer
svatořečení moravského kněze. O dva roky později vyšly jeho čtyři studie o
Jakubu Demlovi pod názvem DEMLOVIANA. Řadu dalších svých prací uvedl do
života pod pseudonymem Jiří Sup. Za celoživotní literární dílo převzal Jan
Žáček v roce 2007 od České biskupské konference Řád sv. Cyrila a Metoděje.
Zemřel ve věku 76 let v Olomouci, kde je také pochován.
-
-
Jan Skalický
-
-
|