-
 Dvojí výročí –
125 let od narození a 50 let od úmrtí ing. Jaroslava HUBÁLKA (26.3. 1886 –
28.8. 1961), lesního rady, básníka a spisovatele, přispivatele do časopisu
Od Trstenické stezky
- Patřil k nejoblíbenějším a nejvýznamnějším spisovatelům s mysliveckou
tématikou. Už ve studentských letech psal do Loveckého obzoru, Lesní
stráže a České myslivosti. Je autorem řady knih o přírodě a zvířatech,
přispíval do časopisu Od Trstenické stezky, napsal jednu divadelní hru.
- Narodil se v Dolní Dobrouči v rodině učitele a známého spisovatele
Karla Hubálka. Mladá léta prožil v České Třebové, studentská léta v Písku
na revírnické škole a vyšším lesnickém ústavu. Po vojenské službě působil
v Ostrově, Bítově na Moravě, Corštejně na Dyji, ale i v Polsku a v bývalém
carském Rusku. V letech 1935 až 1943 žil v Bystrém u Poličky, za 2.
světové války v Lomnici nad Lužnicí na Třeboňsku. Po válce se usadil v Lanškrouně.
Pracoval zde ve funkci přednosty správy státních lesů. V roce 1948 odešel
do důchodu. Zemřel v Novém Jičíně a je pochován na městském hřbitově v Lanškrouně.
-
-
65 let RNDr. Vladimíra KORMOUTA
– narozeného 28.3. 1946
-
 Narodil se v Ostravě. Základní a
Střední všeobecně vzdělávací školu absolvoval v České Třebové. Po
ukončení základní vojenské služby byl přijat na Farmaceutickou fakultu
UK v Bratislavě. Po studiu nastoupil do lékárny. Později zastával funkci
ředitele lékárenské služby. Po roce 1989 přijal místo ve zdravotní pojišťovně. Ačkoliv žije v Praze, stále se vrací do města svého
mládí – České Třebové. Toto město považuje za své rodné město. Jeho celoživotním koníčkem je hlavně
výtvarná činnost a hudba. Nezaměnitelné obrázky Vladimíra Kormouta jsme
měli možnost poznat na několika výstavách a také na barevných
obálkách Českotřebovského zpravodaje. Výběr kreseb
s českotřebovskou tématikou vydalo Městské muzeum
v České Třebové pod názvem "Vzpomínky na rodné
město". Jeho obrazy rovněž s českotřebovskou tématikou lze najít také na
internetu na webových stránkách
www.platyz.cz/cz/umelci.php
-
-
Jiří Pištora -
80 let (* 7.3. 1931)
-
 Jiří
Pištora oslaví 7. března t.r. 80 let. Pochází z Dobrušky, ale jeho celý
svůj profesionální život je spojen s Českou Třebovou a také se zdejším
Městským muzeem. Jiřího Pištoru do České Třebové přivedla železnice, jako
mnoho dalších, ale učarovalo ho navíc samotné město s jeho historií a jeho
krásné okolí. Každý kdo chodil na jeho přednášky s diapozitivy,
tolikrát předvedenými na veřejných besedách, tak mě dá za pravdu, s jakým
zápalem dovedl jejich autor vyprávět o každém domě a každém plácku ať na
starém Trávníku nebo vlastně kdekoliv jinde. Nebylo tedy velkým
překvapením, když se Jiří Pištora ujal v osmdesátých letech vedení našeho
městského muzea, aby ho doslova vydupal ze země, doslova zachránil před
zkázou a pozvedl na dnešní úroveň. Není skutečně jeho vinou, že
ještě dnes muzeum nemá důstojné výstavní prostory, i když se již vše v
dobré obrátilo a již letos lze očekávat rázné zlepšení. O to víc se mohl
soustředit na precizní budování depozitáře a bohatou publikační
činnost. Další láskou Jiřího Pištory bylo je a stále bude esperanto. Je
vlastně jedním ze zakladatelů zdejšího esperantského kroužku AMIKECO a
stále se podílí na jeho úspěšné činnosti, kterou se naše město tak výborně
prezentuje snad na celém světě. Podařilo se mu práci v muzeu a
esperanto vhodně propojit - jeho přičiněním byla pro Českou Třebovou
a její muzeum získána unikátní knihovna Českého esperantského svazu,
základ budoucího esperantského muzea, které bohužel nakonec díky určité
neprůbojnost a neodvaze jeho následovníků (prý pro Třebováky zejména dříve
běžné vlastnosti) vzniklo v nedalekých Svitavách. To, že v centru
jeho pozornosti bylo město Česká Třebová a jeho další osud, dokázal i tím,
že dvakrát stál jako tajemník města na zdejší radnici. Poprvé v
osmašedesátém a podruhé po revoluci v roce 1990. Dokázal v mnoha případech
odložit své osobní pohodlí a vyměnil klid, který by si jiný už dávno
udělil, za své trvalé působení ve prospěch celého našeho města a jeho
odkazu pro příští generace. Ne náhodou byl Jiří Pištora mezi osobnostmi,
nominovanými na "Kohouta 2000". Cenu nakonec nezískal ale za
celoživotní působení ve prospěch města Česká Třebová by mu slušela
"alespoň" Cena starosty města právě letos, kdy se dožívá osmdesátin. Za
celou jeho práci pro naše město je třeba vyslovit Jiřímu Pištorovi upřímné
poděkování a popřát mu do dalších let mnoho zdraví, sil a chuti do další
práce, která bude určitě potřeba.
Milan Mikolecký
-
- Jiří
Pištora - celoživotní esperantista Píšeme-li o
jeho životním jubileu, nemůžeme vynechat jeho působení ve zdejším
esperantském kroužku Amikeco - Přátelství. K esperantu se Jiří Pištora
dostal již jako mladý na kurzu v Nymburce v roce 1947. To jej pak chytlo
na celý život. Není proto divu, že v roce 1960 se stal jedním ze
zakladatelů esperantského kroužku ZK železničářů spolu s dalšími
Jindřichem Štanclem a Františkem Jindrou. Je spoluzakladatelem sekce
železničářů - esperantistů (byla založena ne náhodou v České Třebové v
roce 1965), později se stal i členem mezinárodního výboru železničářů -
esperantistů. Ve zdejším kroužku působil jako učitel esperanta pro
začátečníky a pokročilé, ale také jako vedoucí písemných kurzů s desítkami
zájemců z celé republiky, byl několik let předsedou esperantského kroužku
a byl jmenován jeho čestným členem. Jeho působení zanechalo stopy do
dneška. Jiří Pištora několik let psal kroniku esperantského kroužku. Po
vystřídání několika kronikářů úspěšně pokračuje v psaní čtvrté knihy
kronikyZdena Novotná.V kronikách je nespočet dokumentů o nejrůznějších
setkáních, zájezdech na kongresy a další esperantské akce. "Za zlatou
dobu esperanta v České Třebové považuji sedmdesátá léta", říká Jiří
Pištora. "V roce 1970 jsme po řadě úspěšných akcí a setkání s
esperantisty z okolních měst přemýšleli, čím ještě dále obohatit naši
činnost, podal jsem návrh na uspořádání plesu. Bylo to ovšem dost pro
kroužek se dvěma desítkami členů dost odvážné rozhodnutí. Podařilo se nám
přesvědčit hudbu pod vedením p.Jana Škeříka v tom smyslu, že v případě,
když proděláme, nebudou na nás svůj honorář požadovat. Po úspěšném plese
hudebníci dostali honorář i večeři a tak se stal esperantský ples na 35
let pevnou součástí plesového kalendáře. A někdy byly dokonce plesy dva,
vždy nekuřácké," dodává Jiří Pištora.
- Tím ovšem působení Jiřího Pištory v esperantském hnutí zdaleka
nekončí. Je dopisovatelem do našich i zahraničních esperantských
časopisů, inicioval vydání propagačních brožur a pohlednic s tématikou
města Česká Třebová v esperantu, pořádal v cizině přednášky v esperantu o
našem městě, okolí a celé naší vlasti (což bylo kladně hodnoceno i v
zahraničním tisku). Spoluzakládal pravidelná setkání esperantistů z
okolních měst, např. z Lanškrouna, Svitav, Poličky, Litomyšle či Žamberka,
díky jeho působení přijala do České Třebové spousta vzácných návštěv. Ve
spolupráci s Českým esperantským svazem pak v letech 1992 - 93 založil
esperantské oddělení Městského muzea, jediné u nás, a tím vytvořil šanci k
tomu, aby se Česká Třebová stala i do budoucna základnou esperantského
hnutí v České republice. Velmi ho mrzí, že tuto práci se nepodařilo zcela
dovést do úspěšného konce, i když esperantská sbírka v našem muzeu
zůstává. I dnes Jiří Pištora pilně sleduje esperantské hnutí
u nás i v cizině, byl jmenován čestným členem Českého esperantského svazu,
se kterým několik let úzce spolupracuje.
- Přejeme Jiřímu Pištorovi k jeho významnému jubileu především hodně
zdraví, hodně nadšení a entuziasmu do další práce jak v našem esperantském
kroužku, tak i v rámci celostátního a mezinárodního esperantského hnutí.
Členové esperantského kroužku AMIKECO
-
-
Dvojí výročí –
115 let od narození a 20 let od úmrtí středoškolského pedagoga a archiváře
Václava PLACHTA (9.8. 1896 – 26.3. 1991)
-
 Narodil se v Děčíně nad Labem. Gymnázium studoval v Klatovech a
v Praze, kde maturoval v roce 1915. Ve studiu pokračoval na filozofické a
přírodovědecké fakultě UK v Praze (aprobace dějepis – zeměpis). Působil na
gymnáziích v Litomyšli, Českém Těšíně, Jablunkově, Hodoníně a od roku 1939
v České Třebové. Koncem války ještě učil v Českém Brodě. Po válce se
vrátil do České Třebové, kde byl 13. srpna 1945 jmenován ředitelem
gymnázia. Funkci vykonával do roku 1950. V té době byl radou KNV
v Pardubicích „ přidělen k výkonu práce“ na Střední průmyslovou školu
železniční v České Třebové, kde učil až do roku 1958.
- Profesor Placht ve funkci archiváře vykonal pro historii České Třebové
velký kus práce. Postupně evidoval a zpřístupňoval nejstarší část
dochovaných písemností. V té době byly v archivu uloženy vedle vlastního
městského fondu archiválie osvětových spolků, cechů, škol a soukromníků.
Archiv také doplňoval písemnostmi ze skartací, sběrem plakátů a fotografií
pro tzv. sbírku soudobé dokumentace. Vše vykonával mimo své zaměstnání ve
škole. Zbytek života trávil v Plzni a Praze. Ani v důchodu nezahálel. Stal
se kazatelem církve českobratrské, získal i doktorát theologie.
-
-
100 let od
narození Miloslava ŠTUSÁKA (14.3. 1911 – 27.2. 1943), letce hrdiny
-
 Narodil se v českotřebovské čtvrti U kostelíčka v rodině železničního
zaměstnance. Po základní škole odešel v roce 1927 do Bratislavy na státní
školu pro výchovu učitelů. Jako absolvent školy působil na různých
slovenských školách. V roce 1936 nastoupil vojenskou službu. V tomto
období absolvoval Letecké učiliště v Prostějově a obdržel hodnost
poručíka. V civilu se opět věnoval pedagogické činnosti. Učil ve Zvolenu a
potom v Bratislavě. Když došlo k rozbití republiky, odešel přes Maďarsko,
Jugoslávii, Turecko, Sýrii a Alžír do Francie. Po vojenské přísaze, kterou
složil v československém vojenském táboře v Agde jej převeleli k 1.
letecké skupině pod velením štkp. Schejbala. Zde se přecvičoval na
francouzskou leteckou techniku ( letouny MS – 230 a MS – 406) až do
kapitulace Francie. V polovině roku 1940 odjel anglickou lodí z přístavu
v Bardeaux do Anglie. Zde vystřídal řadu vojenských základen, až byl
převelen k 313. československé stíhací peruti RAF. Jejím úkolem byla
bojová činnost, která spočívala v hlídkování nad konvoji v Kanále,
doprovod bombardérů nad územím nepřítele a hlídkování nad Anglií. V osudný
den 27. února 1943 doprovázela jeho 313. peruť anglické bombardéry
k německé námořní základně v Brestu. Na zpáteční cestě byly letouny
napadeny německými stíhači. Stroj Miloslava Štusáka byl těžce poškozen.
Když posádka opouštěla letadlo, mělo výšku asi 100 m. Než se M. Štusákovi
otevřel padák, zabil se prudkým nárazem o vodní hladinu. Jeho tělo nebylo
nikdy nalezeno.
-
Jan Skalický
|