-
110 let od
narození a 80 let od úmrtí Viléma BRÁZDY (11.6. 1901 – 28.6. 1931),
sochaře a malíře
-
 Kratičký
jeho život započal v Zábřehu na Moravě. Ve dvou letech se s rodiči
přestěhoval do České Třebové, kde jeho otec působil jako stavbyvedoucí a
později majitel vlastní firmy. Mladý Vilém začal studovat českotřebovskou
reálku, studium však neuspokojovalo jeho výtvarné sklony, proto přestoupil
na sochařskou školu v Hořicích. Po jejím absolvování pokračoval na AVU
v Praze (prof. Štursa) a na uměleckých školách ve Francii (profesoři J.
Boucher, A. Bourdelle). Když studia úspěšně dokončil, vrátil se zpět do
České Třebové k rodičům a mladé lásce, se kterou se brzy oženil. První
ateliér si zřídil v dřevěné boudě pod Habeší na Parníku, později tvořil
v nově vystavěném Brázdově domě v Litomyšlské ulici čp. 268 (rohový dům u
gymnázia poblíž světelné křižovatky). Kromě sochařiny i rád maloval. Známé
jsou jeho kolorované kresby ze staré České Třebové a okolí, z Prahy, Brna,
Lanškrouna, Třebíče a Kroměříže. Mnoho obrázků také vzniklo za jeho pobytu
v Paříži ( Paříž v noci, Montmartre, U Seiny, Arras …). Městský osvětový
sbor vydal v roce 1928 Brázdovo Album staré mizející České Třebové.
- Mladá rodina sochaře Brázdy si ve Třebové dlouho nepobyla.
S nadějí, že najde lepší životní podmínky, se přestěhovala do Prahy.
Zpočátku měla existenční potíže i zde. Aby mladý umělec svoji rodinu
hmotně zabezpečil, zabýval se kromě vlastní tvorby i hrou na housle
v biografech a prací na reklamách. Po čase se ekonomická situace zlepšila.
Měl mnoho plánů, bohužel se mu nesplnily. Zemřel nečekaně při nedělním
koupání ve Štěchovicích. Na podzim téhož roku byla v Brázdově pražském
ateliéru v paláci U Nováků instalována posmrtná umělcova výstava. K vidění
bylo 30 plastik a 75 obrazů a kolorovaných kreseb.
-
-
20 let od úmrtí
Stanislava FUKSY (12.9. 1894 – 19.6. 1991), významného činovníka v Sokole,
sběratele starých českotřebovských fotografií a pohlednic
-
 Narodil
se v rodině vrchního konduktéra státních drah Jana Fuksy v Brně. Pocházel
ze čtyř dětí. Brzy se ale rodina přestěhovala do České Třebové. Po
absolvování obecné školy a měšťanky v našem městě odejel do Vídně vyučit
se zámečníkem. S výučním listem nehledal zaměstnání, ale odešel dobrovolně
na vojnu, kde se stal zbrojířem.Tříletá vojenská služba se mu s vypuknutím
1. světové války protáhla na sedm let. Odešel bojovat do Sarajeva a Haliče,
kde prodělal tyfus. Po vyléčení bojoval na Piavě v Itálii, kde zůstal do
konce války. Když se zotavil z dvojnásobného zranění, vrátil se domů do
Třebové. Celý život pracoval v dílnách ČSD. Patřil k nejvýznamnějším
osobnostem Sokola, několik let byl i jeho náčelníkem. Zúčastnil se všech
vystoupení a sletů, v roce 1930 vedl početnou skupinu českotřebovských
Sokolů na vystoupení v Bělehradě. Hodně Třebováků ho určitě zná jako
dlouholetého promítače v kině Na Skále a později v kině Svět, kde byl také
ještě dlouho uvaděčem. Velkým jeho koníčkem bylo sbírání fotografií a
pohlednic ze staré České Třebové. Vše měl pečlivě srovnáno v několika
albumech. Jako českotřebovský patriot se do posledních dnů svého života
také zajímal o dění ve městě. Zemřel v požehnaném věku, bylo mu téměř 97
let.
-
-
75 let od úmrtí
Antonína Vratislava PIŠTY (30.7. 1883 – 18.6. 1936), ředitele spořitelny a
známého českotřebovského občana
-
 Byl
v pořadí druhým ředitelem spořitelny v České Třebové. Narodil se
v Kostelci nad Orlicí, v Hradci Králové vystudoval obchodní akademii. Po
absolvování školy v roce 1901 pracoval po celý zbytek života (mimo
povinnou vojenskou službu) v bankovnictví. Působil v bankovních domech
v Českém Krumlově, Židlochovicích, Volyni, Heřmanově Městci a České
Třebové. Do našeho města přišel v roce 1910, aby zde zakotvil natrvalo. Ve
Spořitelně města České Třebové prošel řadou funkcí. Z pokladníka se během
let vypracoval až na ředitele ústavu. V České Třebové se také seznámil se
svoji nastávající, slečnou Zdeňkou Štanclovou, dcerou majitele hotelu
Štancl v Nádražní ulici (dnes prodejna nábytku). Mladí manželé bydleli
nejprve u rodičů manželky, později se ještě několikrát stěhovali, až
v roce 1935 se nastěhovali do bývalé Rybičkovy vily Zora čp. 957 na
Trávníku, kterou rodina Pištova obývala až do roku 1995. Antonín Pišta
zemřel po delší nemoci v Brně.
-
-
115 let od úmrtí
Miroslava ŠKRABALA (10.7. 1875 – 21.6. 1896), houslisty a hudebního
skladatele
-
 Byl
synem českotřebovského kantora a hudebníka Ferdinanda Škrabala. Na pražské
konzervatoři, kterou navštěvoval v letech 1888 až 1895, patřil k nejlepším
žákům profesora houslí Antonína Bennewitze. Po studiích obdržel nabídku na
místo koncertního mistra v císařských lázních Baden Badenu, mohl být
kapelníkem carské dvorní kapely v Petrohradě. Mladý umělec vše odmítl. Už
za dob svých studií byl znám z koncertních síní jako vynikající interpret
a v této tradici chtěl pokračovat. Absolvoval řadu úspěšných koncertů, na
kterých převážně propagoval českou hudbu. Odměnou mu byly děkovné dopisy a
referáty hudebních kritiků. Nebyl jen vynikajícím houslistou, ale i
skladatelem. Dochovala se tvorba písňová, melodramatická, z okruhu komorní
hudby, klavírní tria a smyčcová kvarteta, skladby pro klavír a drobnější
skladby pro housle. Mnohé z nich vysílal po letech pražský a východočeský
rozhlas. V roce 1896 byl z přepracovanosti postižen těžkým záchvatem
s následným ochrnutím levé ruky. Nepomohl ani věhlasný pražský profesor
Maixner. Jen určil nemoc – nevyléčitelný zánět mozku. Miroslav Škrabal
zemřel v kruhu svých nejbližších, v domě rodičů v České Třebové. Bylo mu
necelých 21 let.
-
-
60 let sousoší
SBRATŘENÍ v České Třebové
-
 Postavení
pomníku má svou historii, která nepřímo začala v koncentračním táboře
Buchenwaldu. Českotřebovští občané, kteří zde byli vězněni si slíbili, že
postaví důstojný pomník těm, co strasti žalářů nepřežijí. Na čem se tehdy
dohodli, to po válce splnili. Do České Třebové byl pozván znalec umění
profesor V.V. Štech, se kterým se někteří Třebováci znali z Buchenwaldu.
Profesor V.V. Štech pozvání přijal a zároveň navrhl umělce na zhotovení
díla – profesora AVU v Praze Karla Pokorného. Oba umělci přijeli v březnu
1946 do České Třebové a rozhodli se umístit sousoší na náměstí. Umělcův
návrh představoval rozkročeného sovětského vojáka, který objímal
československého železničáře. V dalším návrhu byl změněn železničář za
bojovníka, československého partyzána. Výbor pro postavení památníku návrh
jednomyslně schválil. Odlití sousoší bylo svěřeno firmě Josef Haszpra,
umělecká slévárna v Brandýse nad Labem. Podstavec k sousoší z pískovce
zhotovila firma Povltavský průmysl kamene podle návrhu profesora Smetany.
Do kamene byl vtesán nápis : 9. květen 1945. Dílo bylo slavnostně odhaleno
10. června 1951. Dnes je sousoší SBRATŘENÍ prohlášeno kulturní památkou a
nachází se na náměstí Jana Pernera před českotřebovským nádražím.
Jan Skalický
-
|