-
15 let od úmrtí
Miroslava KAPINOSE (22.9. 1928 – 21.7. 1996 ), muzikanta tělem i duší a
českotřebovského patriota
-
Jeho rodný domek čp. 242 najdeme pod Starým náměstím, hned u mostu přes
Třebovku. Donedávna zde byla prodejna HOBBY BAZAR. Měl ještě jednoho
sourozence, staršího bratra. Podle kamaráda Zdeňka Vaňouse měl Miroslav
Kapinos krome rodiny tři lásky: Železnici, hudbu a dobré jídlo. Byl
zaměstnán v železničních dílnách a také v lokomotivním depu, kde pracoval
jako strojvedoucí a později coby jejich školitel. Ve volném čase se plně
věnoval hudbě. Protože ovládal hru na celou řadu dechových i strunných
nástrojů, byl vyhledávaným muzikantem. Hrával v železničářské dechovce pod
vedením dnes legendárního Čendy Urbánka, v symfonickém orchestru Smetana a
také v celé řadě tanečních orchestrů. Nespokojil se s tím, co uměl. Nějaký
čas dojížděl pro cenné praktické rady k významnému učiteli hudby do Brna.
A ani na teoretické vědomosti nezapomínal. Průběžně si je doplňoval a
složil i potřebné zkoušky pro samostatné vedení hudebního souboru.
V posledních měsících života byl vážnou nemocí upoután na lůžku. Kamarády
a známé, kteří jej přicházeli navštívit, poznával jen podle hlasu. Když
zemřel, bylo mu bez dvou měsíců 68 let.
-
-
20 let od úmrtí
Karla TOMŠE mladšího (28.12. 1912 – 2.7. 1991), všestranně nadaného
umělce
-
Narodil
se v pekárně u Vavřínů v Bezděkově jako prvorozený syn dekoračního malíře,
později vlakvedoucího ČSD, Karla Tomše staršího. A této českotřebovské
čtvrti zůstal věrný po celý život. Od malička chtěl být akademickým
malířem. Protože na vyšší vzdělání nebyly finanční prostředky, alespoň se
vyučil malířem dekorací v nedalekých Svitavách. Poučením pro něho bylo i
jeho přátelství s několika akademickými malíři, společné úvahy o
krajinářství a také tvorba v jejich blízkosti. Po vyučení odešel
k táborskému dekorativnímu malíři Touškovi a pak ještě k malíři Petraňkovi
do Prahy, kde působil do povinného nástupu na vojenskou službu. Z těchto
ateliérů i jeho přičiněním odcházely do celé republiky nástěnné reklamy a
divadelní kulisy. Po návratu z vojny nebylo pro něho v jeho oboru místo.
Nezbývalo, než nastoupit do zaměstnání k ČSD. Prošel tzv. vrchní stavbou,
topírnou, byl malířem písma, věnoval se drážní propagaci. V roce 1959
nastoupil do funkce vedoucího ZK železničářů, kde pracoval až do odchodu
na zasloužený odpočinek.
- Základem jeho malířské tvorby je reálná kresba dokumentárního
významu, zachycující mizející krásu nejen České Třebové a jejího okolí,
ale i vzdálených míst. Víme, že maloval v jižních a středních Čechách,
v hlavním městě Praze, kam jezdil za dcerou, na milované Vysočině,
východním Slovensku a také v Jugoslávii a bývalém Sovětském svazu (Jalta,
Krym). Znali jsme jej nejen jako malíře, ale i sochaře, zpěváka, herce i
režiséra. Ať to bylo dramatické či výtvarné umění, vše dělal na vysoké, až
profesionální úrovni. Přestože toho uměl hodně, zdobila jej skromnost.
Miloval rodné město, přírodu (patřil k nejstarším místním trampům), život,
měl přátelský vztah ke všem lidem. Až jeho nečekaný odchod před dvaceti
lety zarmoutil všechny, kteří jej znali.
-
Jan Skalický
|