Českotřebovské kalendárium na červenec 2011                    
15 let od úmrtí Miroslava KAPINOSE (22.9. 1928 – 21.7. 1996 ), muzikanta tělem i duší a českotřebovského patriota

Jeho rodný domek čp. 242 najdeme pod Starým náměstím, hned u mostu přes Třebovku. Donedávna zde byla prodejna HOBBY BAZAR. Měl ještě jednoho sourozence, staršího bratra. Podle kamaráda Zdeňka Vaňouse měl Miroslav Kapinos krome rodiny  tři lásky: Železnici, hudbu a dobré jídlo. Byl zaměstnán v železničních dílnách a také v lokomotivním depu, kde pracoval jako strojvedoucí a později coby jejich školitel. Ve volném čase se plně věnoval hudbě. Protože ovládal hru na celou řadu dechových i strunných nástrojů, byl vyhledávaným muzikantem. Hrával v železničářské dechovce pod vedením dnes legendárního Čendy Urbánka, v symfonickém orchestru Smetana a také v celé řadě tanečních orchestrů. Nespokojil se s tím, co uměl. Nějaký čas dojížděl pro cenné praktické rady k významnému učiteli hudby do Brna. A ani na teoretické vědomosti nezapomínal. Průběžně si je doplňoval a složil i potřebné zkoušky pro samostatné vedení hudebního souboru. V posledních měsících života byl vážnou nemocí upoután na lůžku. Kamarády a známé, kteří jej přicházeli navštívit, poznával jen podle hlasu. Když zemřel, bylo mu bez dvou měsíců 68 let.
 
20 let od úmrtí Karla TOMŠE mladšího (28.12. 1912 – 2.7. 1991), všestranně nadaného umělce 

Narodil se v pekárně u Vavřínů v Bezděkově jako prvorozený syn dekoračního malíře, později vlakvedoucího ČSD, Karla Tomše staršího. A této českotřebovské čtvrti zůstal věrný po celý život. Od malička chtěl být akademickým malířem. Protože na vyšší vzdělání nebyly finanční prostředky, alespoň se vyučil malířem dekorací v nedalekých Svitavách. Poučením pro něho bylo i jeho přátelství s několika akademickými malíři, společné úvahy o krajinářství a také tvorba v jejich blízkosti. Po vyučení odešel k táborskému dekorativnímu malíři Touškovi a pak ještě k malíři Petraňkovi do Prahy, kde působil do povinného nástupu na vojenskou službu. Z těchto ateliérů i jeho přičiněním odcházely do celé republiky nástěnné reklamy a divadelní kulisy. Po návratu z vojny nebylo pro něho v jeho oboru místo. Nezbývalo, než nastoupit do zaměstnání k ČSD. Prošel tzv. vrchní stavbou, topírnou, byl malířem písma, věnoval se drážní propagaci. V roce 1959 nastoupil do funkce vedoucího ZK železničářů, kde pracoval až do odchodu na zasloužený odpočinek.
     Základem jeho malířské tvorby je reálná kresba dokumentárního významu, zachycující mizející krásu nejen České Třebové a jejího okolí, ale i vzdálených míst. Víme, že maloval v jižních a středních Čechách, v hlavním městě Praze, kam jezdil za dcerou, na milované Vysočině, východním Slovensku a také v Jugoslávii a bývalém Sovětském svazu (Jalta, Krym). Znali jsme jej nejen jako malíře, ale i sochaře, zpěváka, herce i režiséra. Ať to bylo dramatické či výtvarné umění, vše dělal na vysoké, až profesionální úrovni. Přestože toho uměl hodně, zdobila jej skromnost. Miloval rodné město, přírodu (patřil k nejstarším místním trampům), život, měl přátelský vztah ke všem lidem. Až jeho nečekaný odchod před dvaceti lety zarmoutil všechny, kteří jej znali.
                                                                                                                                                                            Jan Skalický