-
Nedožitých 95
let Karla ALIGERA (9.9. 1916 – 28.5. 1984), známého fotografa
-
 I
když se narodil v Ústí nad Orlicí a mladých let si užíval v Dlouhé
Třebové, převážnou část života prožil v České Třebové. Zde v roce 1943
získal vlastní fotoateliér v Litomyšlské ulici, který s malými přestávkami
využíval do roku 1958. Od ledna 1959 nastoupil do propagačního oddělení
českotřebovské Perly, kde pracoval do svého odchodu do důchodu.
- Zúčastnil se s úspěchem různých výstav doma i v zahraničí, jeho
fotografie se téměř s pravidelností objevovaly v týdeníku časopisu Květy,
na stránkách Českotřebovského zpravodaje, v krajském deníku Pochodeň,
v okresním týdeníku Jiskra Orlicka, v závodním časopise Výzva …Za
fotografie do publikace Česká Třebová 1278 – 1978 byl odměněn pamětním
listem s medailí od MěstNV v České Třebové u příležitosti 700. výročí
města. Velice si také vážil děkovného dopisu od paní Zuzany Švabinské za
kozlovské motivy, které vytvořil v jubilejním roce národního umělce Maxe
Švabinského (1973). Své odborné znalosti, které získal nejen na
uměleckoprůmyslové škole, ale i vyučením v oboru a léty praxe si
nenechával pouze pro sebe. Jako externí učitel na tehdejší Lidové škole
umění je předával malým nadšencům fotografování. Několik let také působil
jako vedoucí fotokroužku při ZK ROH Primona. Zemřel po delší nemoci,
pochován je v rodinném hrobě na českotřebovském hřbitově. U příležitosti
jeho nedožitých pětasedmdesátých narozenin vydalo Městské muzeum v České
Třebové malou monografii s názvem Karel Aliger a jeho Česká Třebová.
-
-
Nedožitých 80
let ing. Miloslava DLOUHÉHO, CSc. (14.9. 1931 – 16.3. 1992), bývalého
ředitele kladenských oceláren, českotřebovského rodáka a patriota
-
 Narodil
se v železničářské rodině. Základní školu a gymnázium vystudoval ve svém
rodišti České Třebové a Vysokou školu báňskou (obor metalurgie, hutnictví)
v Ostravě. Po úspěšném zakončení školy nastoupil do kladenských hutí. Zde
prošel řadou řídících funkcí, až se nakonec stal ředitelem celých
kladenských oceláren. V roce 1985 byl z funkce ředitele oceláren odvolán a
jmenován generálním ředitelem státního podniku Hutnictví železa Praha.
Pravděpodobně někomu překážel …
- V mladých letech se v rodném městě angažoval jak ve sportu, tak na
veřejnosti (atletický oddíl AFK Česká Třebová, skauting, ochotnické
divadlo). Své rodné město nesmírně miloval. Přízeň dokazoval neustálou
pomocí. Ať již se jednalo o výstavbu Malé scény, plaveckého bazénu, o
opravu staré radnice, výpomoc místním továrnám a provozům, sportovním
oddílům, dobrovolným hasičům, občanům při výstavbě rodinných domků …Stále
se zajímal o dění v našem městě. Radoval se z každého úspěchu a byl
nesmírně zarmoucen, když se něco nedařilo. Plánoval, co by se dalo ve
Třebové vylepšit, co by ještě mohl udělat pro rozkvět města, až se sem
vrátí jako důchodce. Bohužel, vše dopadlo úplně jinak…
-
-
225 let od
narození Jana Křtitele HÝBLA (3.9. 1786 – 14.5. 1834), buditele národa,
spisovatele, básníka, překladatele, redaktora a korektora českého tisku
-
 Narodil
se v České Třebové. Jeho kolébka stávala v dřevěné roubence čp. 97 pod
kostelem sv. Jakuba. Janovi rodiče, Josef a Alžběta Hýblovi zde
provozovali krupařský obchod. Malý Jan v Litomyšli navštěvoval normální
školu a v letech 1798 až 1803 pětitřídní gymnázium. Po těchto studiích
odešel do Prahy, kde studoval na univerzitě filozofii (1803 až 1805) a
následně techniku. Studia zakrátko zanechal a stal se spisovatelem
z povolání. Redigoval noviny, časopisy, kalendáře. Vlastní spisovatelská
tvorba a překladatelství jej nemohly uživit, musel pracovat i jako
korektor a jazykový upravovatel cizích textů. Mnoho také vykonal pro
divadlo. Již jako student hrával divadlo ve svém rodišti a později se stal
horlivým ctitelem Thalie v Praze. Upravoval a překládal divadelní hry,
napsal významný odborný spisek Historie českého divadla od počátku až do
nynějších časů (1816).
- V Praze žil v chudičkém příbytku v Bartolomějské ulici na Starém
Městě. A třebaže se domu, kde bydlel říkalo „ U zlatého slunce“, nikdy
sluneční paprsky do úzké uličky nepronikly. Zemřel tělesně vyčerpán
úmornou prací i nezdravým způsobem života. Pochován je na Olšanských
hřbitovech. Jméno Jana Hýbla nezůstalo v České Třebové zapomenuto. Je po
něm pojmenována ulice, při které stávala jeho rodná chaloupka a také
místní divadelní spolek. Jana Hýbla také připomíná pamětní deska na
rohovém domě čp. 97 (dnes prodejna a opravna kol), zhotovená místním
akademickým sochařem Františkem Formánkem.
-
-
70 let od úmrtí
Františka Václava KREJČÍHO (4.10. 1867 – 30.9. 1941), literárního,
divadelního a hudebního kritika, spisovatele, překladatele a významného
politika
-
 Podle
MUDr. Laška „ Největší Třebovan“ se narodil v domě čp. 11 v dnešní
Klácelově ulici. V té době zde byla škola a jeho otec tu nejen učil, ale i
s rodinou bydlel. Prostředí, ve kterém vyrůstal, pravděpodobně zapřičinilo
Františkův odchod na učitelský ústav do Hradce Králové. Studia úspěšně
ukončil v roce 1886. Tehdy se vrátil jako učitel zpět do svého rodiště.
V roce 1895, po neshodách s nadřízenými, odešel do Prahy. Z počátku se jen
velice těžko s rodinou probíjel. Krátce byl redaktorem Českých novin,
přispíval do Naší doby a kulturně politické revue Rozhledy. Teprve roku
1897 pevně zakotvil v sociálně demokratickém deníku Právo lidu, kde vedl
více než 30 let rubriku Literatura a umění. Patřil mezi přední
představitele sociálně demokratické strany, která ho pověřovala
politickými i reprezentativními úkoly. Např. v roce 1919 vedl poselství
prezidenta Masaryka k československým legiím na Sibiř. Od roku 1920 byl
senátorem Národního shromáždění.
- F.V. Krejčí vystupoval jako literární, divadelní i hudební kritik,
psal romány i dramata, překládal z němčiny, francouzštiny a švédštiny.
Jeho hlavní význam však spočívá v literární kritice. Zvláště v 90. letech
byl spolu s F.X. Šaldou nejvýznamnějším představitelem mladé kritiky,
která radikálně obrodila české kritické myšlení odvážnou revizí
předcházejících názorů filozofických, uměleckých a sociálních. Z období
vytváření československé státnosti patří ke Krejčího zásluhám jeho podpis
na známém Manifestu spisovatelů z května 1917, jímž se čeští spisovatelé
přihlásili k protirakouskému odboji a k aktivní účasti na veřejném životě.
F.V. Krejčí zemřel v Praze, pochován je podle vlastního přání na hřbitově
v České Třebové. Velkým propagátorem odkazu F.V. Krejčího je
PhDr. Antonín Januška z Horní Police u České Lípy, který se zasloužil o
instalaci pamětní desky na rodném domě spisovatele čp. 11. v Klácelově
ulici, nyní upravovaném na městské muzeum. Několikrát také prostřednictvím
petičního výboru Parlamentu navrhl spisovatele na udělení státního
vyznamenání In memoriam za jeho podíl na vyvedení československých legií z
Ruska přes Vladivostok do své vlasti. O životě a díle F.V. Krejčího
napsal také Antonín Januška řadu fundovaných článků a dvě publikace,
k 130. výročí spisovatelova narození uspořádal v Památníku národního
písemnictví n Strahově odborný seminář.
-
-
50 let od úmrtí
Viléma KYRALA (16.8. 1909 – 26.9. 1961), hudebního skladatele, pedagoga a
dirigenta významných orchestrů
-
 Narodil
se na Parníku u České Třebové v rodině malého živnostníka. Právě tento
důvod mu v pozdějších letech dělal problémy, dokonce musel předčasně
z armády … Hudební základy ve hře na housle získal od otce – kapelníka,
klavíru se učil u místní učitelky hudby Valerie Seidlové. Později se ještě
hudebně vzdělával na hudební škole v Pardubicích (1924 až 1928) a na
pražské konzervatoři (1928 až 1931), kde navštěvoval varhanní, kompoziční
i dirigentské oddělení a také třídu houslí prof. Rudolfa Reissiga. V roce
1938 vykonal státní zkoušky z dirigování orchestru a sborového zpěvu.
- Načerpané zkušenosti předával jako učitel hudební výchovy na reálném
gymnáziu v České Třebové, byl i městským kapelníkem, dirigentem
Orchestrálního sdružení a sbormistrem českotřebovského pěveckého spolku
Bendl. Po ukončení druhé světové války přešel do Prahy. Byl zde postupně
referentem kulturního oddělení ÚRO, kapelníkem pražské posádky, redaktorem
a dirigentem Československého rozhlasu. Později odešel do Kraslic, kde
odborně instruoval velký dechový orchestr, složený z učňů závodu AMATI.
Zanedbatelná není ani jeho činnost skladatelská. Napsal řadu estrádních a
tanečních skladeb pro dechový orchestr. Ve své době velmi populárních.
Připomeňme si alespoň pochod Strahov 1948, Brigádnickou polku, mazurku Pro
Mařenku, valčík Pohádka jara a suitu Z rodného kraje. Dnes nám jméno
Viléma Kyrala v České Třebové připomíná jedna z parnických ulic a také
pamětní deska na domě, kde prožil velkou část života.
-
-
160 let od
návštěvy Boženy Němcové s dětmi v lázních Hory u České Třebové
-
 Návštěva
se uskutečnila od 4. září 1851 na pozvání Františka Matouše Klácela.
Bezprostřední pocity z této návštěvy vylíčila Božena Němcová v dopise
Žofii Rottové: „ Věru zde okřeje člověk. Pomyslete si, co já tu všecko
mám. Hory, lesy, rozkošné vyhlídky, vodu jako krystal (zázračnou ještě
k tomu), lázně, samotu, dobrý chléb s chutným máslem a tvarohem,
spravedlivou smetanu, pečeně každý den a víno. Po jídle čte se v lese
výborná nějaká kniha, neboť i o nevšední bibliotéku postaráno. A k tomu ke
všemu přítele zábavného (F.M.K., poznámka autora), který mne nenudí ani
zamilovaným žvástáním, aniž by učenost suchou přede mnou vykládal. Děti se
velmi dobře baví. Chodí to po lese celý den, chytají pstruhy, Karel
motýly, salamandři a ještěrky, Jarouš pase kozy hospodského a Dora
přismrduje všem i také s nimi kuželky koulí …“. Po známých událostech
spojených s návštěvou dr. Helceleta (20. září) šťastný pobyt Boženě
Němcové na Horách končí.
- Pobytem Boženy Němcové na Horách se zabývala v literárních dílech
různých žánrů řada spisovatelů. Tato událost se také stala námětem
Zedínkovy českotřebovské dvouaktové opery Obrázky z Hor, která měla svou
premiéru 20. června 1959 v České Třebové. Památný pobyt Boženy Němcové na
Horách připomíná rovněž pamětní deska na zdi hostince. Byla odhalena 10.
července 1932 u příležitosti výstavy o Boženě Němcové v litomyšlském
zámku. Na její instalaci a odhalení spolupracovaly městské rady Litomyšle
a České Třebové. Slavnostními řečníky zde byli českotřebovský starosta
Josef Dytrt, litomyšlský starosta MUDr. František Lašek a litomyšlský
rodák prof. Zdeněk Nejedlý.
-
Jan
Skalický
|