Českotřebovské kalendárium na září 2011                            
Nedožitých 95 let Karla ALIGERA (9.9. 1916 – 28.5. 1984), známého fotografa 

I když se narodil v Ústí nad Orlicí a mladých let si užíval v Dlouhé Třebové, převážnou část života prožil v České Třebové. Zde v roce 1943 získal vlastní fotoateliér v Litomyšlské ulici, který s malými přestávkami využíval do roku 1958. Od ledna 1959 nastoupil do propagačního oddělení českotřebovské Perly, kde pracoval do svého odchodu do důchodu.
Zúčastnil se s úspěchem různých výstav doma i v zahraničí, jeho fotografie se téměř s pravidelností objevovaly v týdeníku časopisu Květy, na stránkách Českotřebovského zpravodaje, v krajském deníku Pochodeň, v okresním týdeníku Jiskra Orlicka, v závodním časopise Výzva …Za fotografie do publikace Česká Třebová 1278 – 1978 byl odměněn pamětním listem s medailí od MěstNV v České Třebové u příležitosti 700. výročí města. Velice si také vážil děkovného dopisu od paní Zuzany Švabinské za kozlovské motivy, které vytvořil v jubilejním roce národního umělce Maxe Švabinského (1973). Své odborné znalosti, které získal nejen na uměleckoprůmyslové škole, ale i vyučením v oboru a léty praxe si nenechával pouze pro sebe. Jako externí učitel na tehdejší Lidové škole umění je předával malým nadšencům fotografování. Několik let také působil jako vedoucí fotokroužku při ZK ROH Primona. Zemřel po delší nemoci, pochován je v rodinném hrobě na českotřebovském hřbitově. U příležitosti jeho nedožitých pětasedmdesátých narozenin vydalo Městské muzeum v České Třebové malou monografii s názvem Karel Aliger a jeho Česká Třebová.
 
Nedožitých 80 let ing. Miloslava DLOUHÉHO, CSc. (14.9. 1931 – 16.3. 1992), bývalého ředitele kladenských oceláren, českotřebovského rodáka a patriota 

Narodil se v železničářské rodině. Základní školu a gymnázium vystudoval ve svém rodišti České Třebové a Vysokou školu báňskou (obor metalurgie, hutnictví) v Ostravě. Po úspěšném zakončení školy nastoupil do kladenských hutí. Zde prošel řadou řídících funkcí, až se nakonec stal ředitelem celých kladenských oceláren. V roce 1985 byl z funkce ředitele oceláren odvolán a jmenován generálním ředitelem státního podniku Hutnictví železa Praha. Pravděpodobně někomu překážel …
V mladých letech se v rodném městě angažoval jak ve sportu, tak na veřejnosti (atletický oddíl AFK Česká Třebová, skauting, ochotnické divadlo). Své rodné město nesmírně miloval. Přízeň dokazoval neustálou pomocí. Ať již se jednalo o výstavbu Malé scény, plaveckého bazénu, o opravu staré radnice, výpomoc místním továrnám a provozům, sportovním oddílům, dobrovolným hasičům, občanům při výstavbě rodinných domků …Stále se zajímal o dění v našem městě. Radoval se z každého úspěchu a byl nesmírně zarmoucen, když se něco nedařilo. Plánoval, co by se dalo ve Třebové vylepšit, co by ještě mohl udělat pro rozkvět města, až se sem vrátí jako důchodce. Bohužel, vše dopadlo úplně jinak…
 
225 let od narození Jana Křtitele HÝBLA (3.9. 1786 – 14.5. 1834), buditele národa, spisovatele, básníka, překladatele, redaktora a korektora českého tisku

Narodil se v České Třebové. Jeho kolébka stávala v dřevěné roubence čp. 97 pod kostelem sv. Jakuba. Janovi rodiče, Josef a Alžběta Hýblovi zde provozovali krupařský obchod. Malý Jan v Litomyšli navštěvoval normální školu a v letech 1798 až 1803 pětitřídní gymnázium. Po těchto studiích odešel do Prahy, kde studoval na univerzitě filozofii (1803 až 1805) a následně techniku. Studia zakrátko zanechal a stal se spisovatelem z povolání. Redigoval noviny, časopisy, kalendáře. Vlastní spisovatelská tvorba a překladatelství jej nemohly uživit, musel pracovat i jako korektor a jazykový upravovatel cizích textů. Mnoho také vykonal pro divadlo. Již jako student hrával divadlo ve svém rodišti a později se stal horlivým ctitelem Thalie v Praze. Upravoval a překládal divadelní hry, napsal významný odborný spisek Historie českého divadla od počátku až do nynějších časů (1816).
V Praze žil v chudičkém příbytku v Bartolomějské ulici na Starém Městě. A třebaže se domu, kde bydlel říkalo „ U zlatého slunce“, nikdy sluneční paprsky do úzké uličky nepronikly. Zemřel tělesně vyčerpán úmornou prací i nezdravým způsobem života. Pochován je na Olšanských hřbitovech. Jméno Jana Hýbla nezůstalo v České Třebové zapomenuto. Je po něm pojmenována ulice, při které stávala jeho rodná chaloupka a také místní divadelní spolek. Jana Hýbla také připomíná pamětní deska na rohovém domě čp. 97 (dnes prodejna a opravna kol), zhotovená místním akademickým sochařem Františkem Formánkem.
 
70 let od úmrtí Františka Václava KREJČÍHO (4.10. 1867 – 30.9. 1941), literárního, divadelního a hudebního kritika, spisovatele, překladatele a významného politika 

Podle MUDr. Laška „ Největší Třebovan“ se narodil v domě čp. 11 v dnešní Klácelově ulici. V té době zde byla škola a jeho otec tu nejen učil, ale i s rodinou bydlel. Prostředí, ve kterém vyrůstal, pravděpodobně zapřičinilo Františkův odchod na učitelský ústav do Hradce Králové. Studia úspěšně ukončil v roce 1886. Tehdy se vrátil jako učitel zpět do svého rodiště. V roce 1895, po neshodách s nadřízenými, odešel do Prahy. Z počátku se jen velice těžko s rodinou probíjel. Krátce byl redaktorem Českých novin, přispíval do Naší doby a kulturně politické revue Rozhledy. Teprve roku 1897 pevně zakotvil v sociálně demokratickém deníku Právo lidu, kde vedl více než 30 let rubriku Literatura a umění. Patřil mezi přední představitele sociálně demokratické strany, která ho pověřovala politickými i reprezentativními úkoly. Např. v roce 1919 vedl poselství prezidenta Masaryka k československým legiím na Sibiř. Od roku 1920 byl senátorem Národního shromáždění.
F.V. Krejčí vystupoval jako literární, divadelní i hudební kritik, psal romány i dramata, překládal z němčiny, francouzštiny a švédštiny. Jeho hlavní význam však spočívá v literární kritice. Zvláště v 90. letech byl spolu s F.X. Šaldou nejvýznamnějším představitelem mladé kritiky, která radikálně obrodila české kritické myšlení odvážnou revizí předcházejících názorů filozofických, uměleckých a sociálních. Z období vytváření československé státnosti patří  ke Krejčího zásluhám jeho podpis na známém Manifestu spisovatelů z května 1917, jímž se čeští spisovatelé přihlásili k protirakouskému odboji a k aktivní účasti na veřejném životě. F.V. Krejčí zemřel v Praze, pochován je podle vlastního přání na hřbitově v České Třebové. Velkým propagátorem odkazu  F.V. Krejčího je PhDr. Antonín Januška z Horní Police u České Lípy, který se zasloužil o instalaci pamětní desky na rodném domě spisovatele čp. 11. v Klácelově ulici, nyní upravovaném na městské muzeum. Několikrát také prostřednictvím petičního výboru Parlamentu navrhl spisovatele na udělení státního vyznamenání In memoriam za jeho podíl na vyvedení československých legií z Ruska přes Vladivostok do své vlasti.  O životě a díle F.V. Krejčího napsal také Antonín Januška řadu  fundovaných článků a dvě publikace, k 130. výročí spisovatelova narození uspořádal v Památníku národního písemnictví n Strahově odborný seminář.
 
50 let od úmrtí Viléma KYRALA (16.8. 1909 – 26.9. 1961), hudebního skladatele, pedagoga a dirigenta významných orchestrů

Narodil se na Parníku u České Třebové v rodině malého živnostníka. Právě tento důvod mu v pozdějších letech dělal problémy, dokonce musel předčasně z armády … Hudební základy ve hře na housle získal od otce – kapelníka, klavíru se učil u místní učitelky hudby Valerie Seidlové. Později se ještě hudebně vzdělával na hudební škole v Pardubicích (1924 až 1928) a na pražské konzervatoři (1928 až 1931), kde navštěvoval varhanní, kompoziční i dirigentské oddělení a také třídu houslí prof. Rudolfa Reissiga. V roce 1938 vykonal státní zkoušky z dirigování orchestru a sborového zpěvu.
Načerpané zkušenosti předával jako učitel hudební výchovy na reálném gymnáziu v České Třebové, byl i městským kapelníkem, dirigentem Orchestrálního sdružení a sbormistrem českotřebovského pěveckého spolku Bendl. Po ukončení druhé světové války přešel do Prahy. Byl zde postupně referentem kulturního oddělení ÚRO, kapelníkem pražské posádky, redaktorem a dirigentem Československého rozhlasu. Později odešel do Kraslic, kde odborně instruoval velký dechový orchestr, složený z učňů závodu AMATI. Zanedbatelná není ani jeho činnost skladatelská. Napsal řadu estrádních a tanečních skladeb pro dechový orchestr. Ve své době velmi populárních. Připomeňme si alespoň pochod Strahov 1948, Brigádnickou polku, mazurku Pro Mařenku, valčík Pohádka jara a suitu Z rodného kraje. Dnes nám jméno Viléma Kyrala v České Třebové připomíná jedna z parnických ulic a také pamětní deska na domě, kde prožil velkou část života.
 
160 let od návštěvy Boženy Němcové s dětmi v lázních Hory u České Třebové 

Návštěva se uskutečnila od 4. září 1851 na pozvání Františka Matouše Klácela. Bezprostřední pocity z této návštěvy vylíčila Božena Němcová v dopise Žofii Rottové: „ Věru zde okřeje člověk. Pomyslete si, co já tu všecko mám. Hory, lesy, rozkošné vyhlídky, vodu jako krystal (zázračnou ještě k tomu), lázně, samotu, dobrý chléb s chutným máslem a tvarohem, spravedlivou smetanu, pečeně každý den a víno. Po jídle čte se v lese výborná nějaká kniha, neboť i o nevšední bibliotéku postaráno. A k tomu ke všemu přítele zábavného (F.M.K., poznámka autora), který mne nenudí ani zamilovaným žvástáním, aniž by učenost suchou přede mnou vykládal. Děti se velmi dobře baví. Chodí to po lese celý den, chytají pstruhy, Karel motýly, salamandři a ještěrky, Jarouš pase kozy hospodského a Dora přismrduje všem i také s nimi kuželky koulí …“. Po známých událostech spojených s návštěvou dr. Helceleta (20. září) šťastný pobyt Boženě Němcové na Horách končí.
Pobytem Boženy Němcové na Horách se zabývala v literárních dílech různých žánrů řada spisovatelů. Tato událost se také stala námětem Zedínkovy českotřebovské dvouaktové opery Obrázky z Hor, která měla svou premiéru 20. června 1959 v České Třebové. Památný pobyt Boženy Němcové na Horách připomíná rovněž pamětní deska na zdi hostince. Byla odhalena 10. července 1932 u příležitosti výstavy o Boženě Němcové v litomyšlském zámku. Na její instalaci a odhalení spolupracovaly městské rady Litomyšle a České Třebové. Slavnostními řečníky zde byli českotřebovský starosta Josef Dytrt, litomyšlský starosta MUDr. František Lašek a litomyšlský rodák prof. Zdeněk Nejedlý.
                                                                                                                                                                           Jan Skalický