Městské muzeum otevřelo své expozice veřejnosti               Fotoseriál Luboše Kozla ze soboty 20. září  2012  zaznamenává událost, na kterou jsme v České Třebové čekali 40 let od roku 1972, kdy byla  trvalá expozice městského muzea ve staré radnici uzavřena jednak pro špatný technický stav budovy a následně pro přestavbu prostor na obřadní síň města. Náhrada se hledala jen formálně, sbírky byly  "uloženy" ve vlhku, bez topení, bez elektrického světla, ve sklepích, kůlnách, v bývalé Horákově tiskárně,  asi na deseti místech a hrozilo, že muzeum v České Třebové bude definitivně zrušeno a jeho nejcennější sbírky budou rozptýleny po ostatních muzeích v okolí.  Za správu a starost o muzeum, o jeho sbírky v tak nepředstavitelných podmínkách, za pořádání osvětových přednášek a nárazových výstava dostával tehdejší správce muzea Emil Mikolecký almužnu 200 Kčs.   Navíc se hodlal pro pokročilý věk této funkce zbavit a zoufale se hledal další obětavec, který by muzeum v České Třebové zachránil. Našel se, a nebyl to vlastně ani Třebovák, ale rodák z Dobrušky, Jiří Pištora. Podařilo se mnu najít alespoň první suché prostory v bývalém správcovském bytě na radnici, dnešní služebně městské policie. Shromáždil kolem sebe partu "mladých důchodců", kteří pomáhali s restaurováním   sbírek, vlastně tak s jejich záchranou. Snažil se, ale rozhodnutí o trvalé expozici nepřicházelo, stále sbírky jen někam - pokolikáté už - stěhoval. třeba do Národního domu. Po odchodu sovětské armády se  začal tvořil nový depozitář v bývalé štábní budově v kasárnách, kde  vznikla např,. expozice betlémů, vznikla trvalá snaha o systematické obohacování sbírek, např. o esperantistickou sbírku a knihovnu apod.  Nenacházel příliš pochopení u  představitelů a zastupitelů  města, pořádal "Dny otevřených dveří", pořádal výstavy. Také Jiří Pištora zde nepracoval na celý úvazek, přesto žil pro naše muzeum a mu třeba "tam nahoru" poděkovat. Bohužel se nedožil soboty 29. září, kdy byla nově vybudovaná expozice muzea otevřena. Mezi těmi, kteří  tak pomohli českotřebovskému muzeu je tedy třeba nejen velebit zakladatele a nositele základní myšlenky - Jana Tykače, ale vedle něho určitě i Jiřího Pištoru.  Za nové muzeum je ovšem třeba poděkovat i dalším bojovníkům.  Vždy se našlo ve městě něco potřebnějšího a důležitějšího. Nakonec to lze také i pochopit, opravdu není lehké rozhodnout které položky ve městě dosáhnou na investice, nebo ještě počkají, třeba o rok. V roce 2001 to už vypadalo nadějně. Přestavba čp. 11 se již dostala i do rozpočtu města nic nemělo tomu bránit, byla schválena koncepce rozvoje městského muzea. Jenže přišlo zemětřesení v podobě potřeby vybudovat v České Třebové pověřený úřad a tedy investovat zase poněkud jinak.  Vznikl i takový paradox: nejdříve v devadesátých letech Město u soudů bojovalo o platnost darovací smlouvy na dům čp. 11 právě pro městské muzeum, aby pak označilo tento dům jako pro muzeum nevhodný. Náhradou měla být komplexní kulturní investice do přístavby Kulturního centra na Hrdličáku. Bylo by to nejen drahá investice, ale i provozně měla slučovat provoz restaurace - kavárny - městské galerie - muzea a městské knihovny s dalším tanečním sálem. Moc reálná stavba na Hrdličáku nebyla a tak se především v městské kulturní komisi stále bojovalo za regeneraci a revitalizaci domu čp. 11 pro městské muzeum, jako první etapy pro budoucí přístavbu do sousední proluky. To se psal rok 2009.  Pak se naštěstí se objevila možnost využít Regionální operační program v oblasti Infrastruktura cestovního ruchu.  Ovšem jen tehdy, budeme.li mít dobrý scénář, dobrou myšlenku na využití, lepší než městskou, tedy nadregionální.  A zde se právě současné ředitelce muzea Mgr. Janě Voleské podařil  husarský kousek díky myšlence na skloubení České Třebové jako města železnice s odkazy dalších velkých osobností města  - Františkem Formánkem a bratry Stránskými vytvořila projekt "Dopravní křižovatky", který oslovil komise  na všech úrovních  na nakonec při otevření expozic i první návštěvníky. Podařilo se nám tedy využít možnost získat evropské prostředky a vybudovat uvnitř městské památkové zóny historickou expozici, na kterou můžeme být pyšní, která nás dobře reprezentuje a která bude zdrojem poučení nejen pro nás Třebováky. (mm)