Jabkance se pekly U Tygra, ale také jinde
Sobota  17. listopadu 2012 se nesla v České Třebové ve znamení slavné Jabkancové pouti, pořádané po pět desítek let v nejstarší městské čtvrt u Kostelíčka. Stejně jako v roce minulém, tak i letos rozhodli se upéct jabkance pro své přátelé a návštěvníky i provozovatelé kavárničky U Tygra . Jak sdělil Jan Jasanský, použito bylo 50 kg brambor, 10 kg tvarohu, 3O ks vajec, 5 kg cukru a 2,5 kg másla. Oproti hlavnímu výrobci jabkanců, Spolku od sv. Kateřiny, množství zcela malé, ale pro návštěvníky kavárny, kterých zde bylo stále dost, jistě stačilo. Na výzvu veřejnosti z loňského roku byly vyrobeny také Jabkance s jablečnými povidly (použity 3 kg) a s mákem (použit 1 kg). I ty chutnaly.
Kromě spolkové chalupy u Kostelíčka a výše uvedené kavárničky se peklo také v českotřebovských domácnostech. Stejně tak, jako jsme byli zvyklí od mala docházet  s kastrůlky ke svým babičkám pro sladkou pochoutku, tak i dnešní babičky svým rodinám ochotně a rády pečou. Sám jsem viděl při sobotní cestě městem, jak se jabkance na táccích zabalené v alobalu nakládají do auta, či uložené v plastových krabičkách, které dnes nahradily babiččiny kastrůlky, nesou od maminky či tchýně hrdě k domovu.
Recept na jabkance, který je samozřejmě třebovskou specialitou, není dnes žádným tajemstvím. Ač se dlouho na veřejnosti  v tištěné podobě neobjevoval, byl před řadou let zveřejněn v českotřebovské „kuchařce“, vydané roku 1997 zdejším městským muzeem  pod názvem „Pohled do kuchyně minulých časů“. Recept byl tehdy poskytnut paní Janou Křížkovou, rozenou Nerudovou z Litomyšlské ulice, manželkou populárního hostinského z Hor, Felixe Křížka. Od té doby byl předpis několikrát zveřejněn samotnými členkami Spolku od sv. Kateřiny v médiích – tisku, rozhlasu i televizi. Díky tomu se na Jabkancové pouti tradičně objevují návštěvníci z Brna, Ostravy, Pardubic, Prahy i dalších měst. A nedávno jsem se dozvěděl od své velmi dobré známé, že jabkance se pečou také na Choceňsku. Konkrétně v nedalekém Dobříkově, vesničce, která se může pochlubit krásným dřevěným podkarpatským kostelíkem. Známá totiž po několik let pracovala v České Třebové, kde se s jabkanci setkala. A tak mi jednou sdělila „U nás pečeme také jabkance, jako ve Třebové.  Sice s povidly, ale jinak stejné jako ve Třebové“.
To dokládá věhlas naší českotřebovské pochoutky.                                                                                               Martin Šebela