Jde o společnosti komerční, jsou tedy provozovány proto, aby vytvářely zisk, i když zajišťují některé služby vlastně pouze na objednávku města a pracují tedy "ve mzdě".  Největší společností je Eko Bi, s.r.o., které se každoročně z městského rozpočtu posílají desítky milionů korun. Rozsah činnosti je poměrně pestrý, proto je např. Eko Bi. rozdělena na několik divizí. Některé jsou vysoce ziskové (jako je skládkování), na druhé straně jsou zase divize trvale ztrátové, např. divize sportovní, která zahrnuje správu a provozování Krytého plaveckého bazénu, areálu Peklák a zimního stadionu. Zisk  či provozní ztráta jednotlivých divizí, provozních jednotek či služeb se sleduje, je jistě i součástí  ročního přehledu hospodaření, které schvaluje rada města jako valná hromada společnosti, ale nezveřejňuje se. Pro veřejnost, ale také pro finanční úřad se uvádí pouze celkový zisk či ztráta a to, jak bude s tímto ziskem (po zdanění)  naloženo. Pravidelně se můžeme dočíst, že městské společnosti jsou ziskové, účetní ztrátu jsem zaznamenal pouze jednou jedenkrát u společnosti TEZA, když prodávala zřejmě pod evidenční cenou areál bývalé kotelny v Borku zděděný po sovětské posádce společnosti Jaf Holz. Městské společnosti zisk potřebují, jinak by nemohly provádět žádnou investiční činnost. Nutné podotknout, že jejich hospodaření je od městského rozpočtu odděleno. To, že kterákoliv městská společnost hospodaří se ziskem nebo ztrátou, se v rozpočtu města nijak neprojeví.

Městské společnosti nepracují ovšem pouze pro Město, ale provádí také vlastní podnikatelskou činnost na základě vlastních  živnostenských oprávnění.  Znamená to např., že zmíněný (všeobecně známý) velký zisk divize skládkování je vytvořen nikoliv z provozu systému  likvidace a odvozu odpadu od občanů města Česká Třebová, ale převážně z komerční činnosti, která nemá s naším systémem likvidace odpadu, přijatou vyhláškou a výší poplatku nic společného. Na skládku společnosti Eko Bi tak např. vozí odpad firma Liko, a.s. prakticky z celého okresu Svitavy, odpad z dalších obcí a podnikatelských subjektů. Podobně zisk společnosti TEZA se nevytváří při správě (stále menšího) městského bytového fondu, ale při další komerční činnosti společnosti většinou v oblasti tepelného hospodářství. V případě Vodárenské společnosti to tak ale není, tam je téměř všechen zisk spojen s provozem vodovodů a kanalizací v našem městě. Tento zisk bude nyní omezen hodnotou 5%, v minulých letech byl ovšem vyšší, což se zdůvodňovalo přípravou velké investice do čistírny odpadních vod. Ovlivňoval cenu vodného a stočného. Kdyby tedy rada města jako valná hromada  tak velký zisk neschválila, mohla být cena vody (především stočného) nižší.  Zatímco mezi  výší poplatku za odpady a hospodařením Eko Bi není souvislost žádná, tak v případě Vodárenské společnosti se odsouhlasená výše zisku společnosti na ceně vody přímo projeví. Je však zajímavé, že proti vyšším ziskům Vodárenské společnosti v minulých letech nikdo neprotestoval, nechali jsme se ukonejšit tím, že máme jednu z nejlevnějších cen vody v republice.

Co se zatím z výsledku hospodaření nedovíme: Dozvíme se, že zisk bude přičten k  nerozdělenému zisku minulých let, ale nikde se nepíše jak velká je tato částka. Jistě se mění také vlivem investiční činnosti městských společností. V posledních letech stoupala zejména výše nerozděleného zisku Vodárenské společnosti.  Jak vysoko, to se oficiálně nikdo nedozvěděl. Píšu to proto, že peníze na účtech lákají k využití, k půjčkám. Je-li např. Vodárenská společnost zaměřena na tvorbu zisku, nevím proč např. poskytovala bezúročné půjčky do oblasti sportu. To vše je nyní pouze dozorováno pouze radou města a ani do tříčlenné dozorčí rady nebyl schválen jediný zástupce opozice, i když  je Vodárenská společnost v tomto volebním období investorem více než třistamilionové investice do rekonstrukce ČOV a vybrané sítě kanalizace spojené se 40ti milionovým úvěrem, ručeným majetkem města.

K provozování ztrátových činností Eko Bi. Ztráta např. z provozu krytého bazénu snižuje velikost zisku např. ze skládkování, díky tomu se snižuje výše zdanění společnosti.  Eko Bi  však neprovozuje krytý bazén pro umělé snižování zisku, ale prostě proto, že jej má ve svém kmenovém jmění. Naštěstí jde o silnou společnost, která dokáže  pomocí jiné činnosti vybalancovat ekonomiku provozu, i když ztráta KPB dosahuje 3 i více mil.korun. Nemusíme jí z rozpočtu města posílat jakýkoliv příspěvek. Další sportoviště má Eko Bi v pronájmu, byť symbolickém (za roční nájem 7200 Kč): zimní stadion a Peklák (kde ovšem některé pozemky vlastní a některé pronajímá ještě od soukromých vlastníků). Zde se město podílí (dobrovolně, na základě  usnesení zastupitelstva, není součástí žádné smlouvy) na příspěvku k pokrytí ztráty zejména z provozu zimního stadionu ve výši cca 700 tis. Kč.

Pohled k sousedům do Ústí n.O.: Tak silnou společnost (TEPVOS) nemají, provozuje zimní stadion, saunu, bazén i aquapark, které jsou v majetku města. Město se musí podílet na zajištění provozu dotacemi, v r. 2012 to bylo 10,0 mil. Kč! Ústí má zase ale i jiné příjmy: TEPVOS neprovozuje skládkování, Ústí má podíl na zisku firmy EKOLA (630 tis. Kč) a další příjem má ze zřizované městské společnosti Kabelová televize, s.r.o. (1700 tis. Kč). Na rozdíl od České Třebové se v Ústí n.O. před lety rozhodli  kabelovou televizi  realizovat jako městskou společnost, museli investovat, ale nyní mají slušné příjmy).

Eko Bi zajišťuje pro město služby. Jde o údržbu veřejného osvětlení, zimní údržbu komunikací, zametání a kropení, údržbu  městských hřbitovů, dříve též provoz veřejného WC (věřme, že opět bude), zajištění veřejné služby, údržbu zeleně a sekání telených ploch, má na starosti evidenci komunikací, překopů apod. k tomu i plakátování, což by ovšem mohla být i činnost podnikatelská.  Tyto činnosti by z větší části mohly klidně zajišťovat klasické "Technické služby" jako příspěvková organizace města. Tak je tomu např. ve Svitavách. Výhodou by mohl být  větší dohled a větší transparentnost činnosti, neboť hospodaření příspěvkové organizace je z úrovně města jinak kontrolované a jinak řízené než hospodaření esreóčka, úkolem příspěvkové organizace také není vytvářet zisk. Financování výše uvedených činnosti je totiž v podstatě závislé na tom, co zaplatí město ze svého rozpočtu a jaké náklady budou na výše uvedené činnosti uznány.  Zahrneme-li tyto služby do městské společnosti, tak tak jistě vznikne společnost silnější, lépe vybavená, kde lze předpokládat vyšší produktivitu práce. Jenže o tom nemáme žádné relevantní výstupy.  

Navíc je tady otevřena tato otázka: město se zřeklo zřízení vlastní příspěvkové organizace a založilo obchodní společnost. Má se tato společnost ucházet o městské zakázky jaká kterákoliv jiná firma ve výběrovém řízení nebo nemusí? Pokud nemusí, jak je zaručeno, že  svoje úkoly bude realizovat efektivněji než vítěz výběrových řízení? Používání nějakých tabulek je pofiderní. Já osobně si dovedu představit třeba to, že např. sekání zelených ploch může být zajištěno pomocí veřejné soutěže a tím  při zajištění této služby ušetříme. Musí to napadnout každého, kdo si prohlédne graf nákladů na sekání zeleně v České Třebové v posledních deseti letech. Jak jsem si zjistil na odboru životního prostředí, tak se velikost zelených ploch za tuto dobu podstatně nezměnila. Vysvětluji si to takto: dokud rostly daňové příjmy města do roku 2009, nebylo problémem zvyšovat  i tyto mandatorní výdaje. Pak přišla krize, tedy i rozpočtová, narazili jsme na dno městské pokladny takže se růst této položky zastavil?.  Zvýšení v roce 2012 je zdůvodněno nutností pokrýt zvýšené údržby zelených ploch na terminálu a na Splavě. Je však faktem, že index růstu položky na sekání trávy je v letech 2003 - 2012 nejvyšší ze všech prostředků určených pro Eko Bi (1, 58), zatímco daňové příjmy města v tomto období vzrostly s indexem 1, 28. (Mohlo to být i jinak, třeba se zvětšoval počet sečí během roku, proč je však nárůst tohoto výdaje tak plynulý?). Obecně platí, že transparentní veřejná soutěž vede vždy k úsporám. Vítěz soutěže by si navíc získanou činnost považovat a byla by to i záruka kvality, příště by už takovou práci nedostal. Snažil jsem se to prosadit při tvorbě poměrně napjatého rozpočtu města na r. 2012, ale neuspěl jsem. Pro ověření, zda je práce Eko Bi efektivní, by bylo přece možné vyhlásit soutěž jen pro některou ucelenou část  zelených ploch.

	Graf  ukazuje, jak rostly náklady na sekání trávy v Č. Třebové v posledních deseti letech  (zajišťuje Eko Bi)

Jiné náklady na služby Ekobi se zřejmě měnily podle potřeby a možností, kolísaly, zde žádný problém nevidím:

 

		Náklady na práce zajištěné Eko Bi v letech 2003 - 2012  v tis. Kč  (zdroj: rozpočty města)
ROK		2003	2004	2005	2006	2007	2008	2009	2010	2011	2012
sekání		4115	4590	4770,0	5125	5400	5780	6232	6400	6400	6500
údržba zeleně		1880	2180	2150,0	2385	2375	2810	2481	2500	2500	2750
Veřejné osvětlení		5600	5990	5885	6735	5800	6837	7220	7410	7500	6800

Teza spravuje městský bytový fond, i zde je hospodaření zahaleno tajemstvím. Byty jsou v majetku města a získané nájemné je také příjmem města. Když však  budete zkoumat městský rozpočet třeba i pod lupou, tak tam příjem z městských bytů nenajdete.  Nájemné se vybírá na zvláštní účet se kterým hospodaří společnost TEZA a používá je pro opravy a rekonstrukce městského bytového fondu. Výjimkou je nájemné z a nebytových prostor v domě s pečovatelskou službou čp. 2100 v Masarykově ulici, které je příjmem města určeným na dluhovou službu spojenou s úvěrem, který si město vzalo m.j. i na stavbu tohoto domu v letech 2002 - 2003.  Podle vysvětlení je nájemné příjmem z hospodářské činnosti, který se přímo v rozpočtu města neuvádí (podobně zde např. zřejmě nejsou příjmy z městských lesů) a je rozveden v ročním hospodaření města, od příštího roku bude daleko podrobnější než dosud. Správu městského bytového fondu provádí TEZA na základě mandátní smlouvy. V současné době město takto spravuje 432 bytů, mezi nimi jsou také byty sociální a byty zvláštního určení v domech s pečovatelskou službou čp. 2100, 1400 a 983. Za správu i  bytu si ze stržené částky nájemného ponechává 118 Kč + DPH, tato částka se s inflací upravuje. Srovnáme-li tuto částku s jinými, které účtuje např. SBD (i dost pod 100 Kč), jde o částku  znatelně vyšší. I když pro porovnání neznáme přesně obsah smluv, lze soudit, že nejde o částku nejnižší, jak by se u městské společnosti dalo očekávat. Teza také spravuje a pronajímá další nebytové prostory, které má ve svém  kmenovém jmění, např. městskou polikliniku, budovu TEZA  na ulici F.V. Krejčího, prostory bývalého vedení TEZY (městského bytového podniku) na Trávníku, objekty výměníkových stanic, kotelen, chatu Tezinka atd.

V oblasti městského bytového hospodářství je podle mého zjištění poměrně velký počet bytů neobsazených, ze kterých město nemá žádný nájem.  Jak velký to je průměrný počet  se z žádného zveřejněného přehledu nemohu dozvědět.  Stále větší potíže dělá způsob obsadit volné byty formou dražby pronájmu, často se musí dražba několikrát opakovat a hodnota předplaceného nájmu  proti pravidlům snižovat.  Především jde o byty v tzv. čtverci, které mají velkou plochu a velkou výšku, a i když jde  většinou o byty 1+2, tak se zde platí vysoký nájem a navíc  zde jsou i velké náklady na vytápění. V současném systému, kdy nájemné z městských bytů a počet neobsazených bytů není veřejně sledovanou položkou není o obsazení bytů veřejný přehled, a není ani žádný tlak na TEZU, aby úpravy volných bytů dělala co nejrychleji a byty rychle nabízela. Možná, že nazrál i čas na změnu pravidel pro obsazování bytů, nyní si vybírat může spíše zájemce o bydlení, ještě nedávno tomu bylo naopak.

Všechny městské společnosti spravují majetek města. Ten je ovšem od městského majetku oddělen, usnesením zastupitelstva města je těmto společnostem vložen do kmenového jmění. Společnosti  mohou tento majetek tedy také zhodnocovat, investovat do něho, rozhoduje o tom valná hromada společnosti neboli rada města. Kontrolu hospodaření a dalšího dění ve společnostech dále posuzují tříčlenné dozorčí rady, které byly naposledy převoleny zastupitelstvem města po komunálních volbách a zohledňuji výsledek voleb. 

Jednou z hlavních výhod spojených s utvořením těchto městských společností je to, že rada města může sama bez zastupitelstva projednat a schválit i investice, záměry i hospodaření  v městských společnostech, aniž by o tom městské zastupitelstvo třeba i informovala.  Kdyby se např. část společnosti Eko Bi oddělila a fungovala jako příspěvková organizace "Technické služby", tak by o všech záměrech a investicích muselo rozhodovat zastupitelstvo města. Tím by bylo řízení  takové organizace určitě méně operativní než dnes.  Rozhoduje-li dnes o investičních záměrech a hospodaření  městských společností jen rada města, tak tím podstatně zvětšuje svůj "píseček", svůj význam a také svoji odpovědnost. V radě města pak stačí najít  většinu, tedy pouhých 5 hlasů k tomu, aby se prosadil nějaký záměr, který se může později ukázat jako sporný, drahý, zbytečný nebo neopodstatněný. Příkladem je současně probíhající investice do ČOV v hodnotě cca 313 milionů korun, o které také rozhodla "jen" valná hromada Vodárenské společnosti, neboli rada města a zastupitelstvo se jen vyjadřovalo k tomu, zda město bude, nebo nebude ručit svým majetkem na 40ti milionový úvěr.

V této souvislosti  je třeba vidět, že změny v zaměření a hospodaření městské společnosti Eko Bi tak, aby sanovala náklady na likvidaci a odvoz odpadu po občany není věcí zastupitelstva, ale rady města. Tam je třeba opřít svou snahu a zajistit, aby náklady na provoz sběrného dvora, který též přispívá svým dílem do systému likvidace komunálního odpadu, byly minimalizovány. Nejjednodušší ale tedy proto i "hraběcí" radou je to, že sběrný dvůr se stane součástí (výnosné) skládky a tak žádné vlastní náklady mít nebude. Bude to ovšem jen strkání hlavy do písku žádná nová hodnota tím nevznikne. Pouze bychom lhali sami sobě. Uměle bychom schovali náklady jinam a skutečné náklady spojené s likvidací odpadu bychom ani nepoznali. Jsem proti takovýmto umělým zásahům, úpravám a schovávačkám. Chceme-li od občanů odpovědnost, musíme především vyčíslit kolik nás co stojí a ukázat, že dalším zvýšeným separovaného sběru se zvýší zisk za prodej tříděného odpadu, sníží se tím i náklady a tedy i kalkulace poplatku. Je třeba tlačit na  zlepšení ekonomiky samotného sběrného dvora, když už ho máme v moderní podobě. Máme-li zde váhu a používáme čipy, vykupujme zde za peníze i tříděný firemní odpad, realizujme štěpkování, úpravu a prodej vybraného bioodpadu zde (místa je dost), nevozme vše až na skládku. Jinak zde tříčlenná obsluha být nemusí, vážení komunálního odpadu odkládaného zdarma je libůstkou a zbytečností.

Milan Mikolecký 16.12. 2012