„Chci se vrátit do klidu a pohody“

Začněme u Světového poháru, ve kterém jste vybojoval páté, dvanácté, dvakrát druhé, třetí a třinácté místo. Celkově z toho byla třetí příčka. Úspěch?

„Hodnotím pozitivně, chtěl jsem skončit na bedně. Povedlo se, třetím rokem po sobě, takže mám důvod k tmu, abych byl spokojený. Pravdu je, že to chvíli vypadalo na to, že bych mohl zaútočit na celkové první místo. Nedokončil jsem však závod v USA, tam se to definitivně zlomilo. Zbytek sezony jsem proto vypustil a soustředil se na olympiádu. Závěrečný svěťák ve Francii, kde se závodilo ve vysoké nadmořské výšce, to bylo dost velké trápení. Dojel jsem třináctý, což před olympiádou zrovna dobré nebylo.“

Světový pohár jste vypustil pouze v hlavě, nebo tomu odpovídaly i změny v závěrečné předolympijské přípravě?

„Platilo obojí. Bylo mi jasné, že seriál Světového poháru nevyhraju, prioritou se v tu  chvíli stala olympiáda.“

Přípitek pořadatele českotřebovského cyklomaratonu Vladimíra Vaňka s Jaroslavem Kulhavým na úspěšnou sezonu 2013.

Faktem je, že pár dnů či týdnů před olympijským závodem jste mezi hlavní favority nepatřil. Spíše se psalo dokola o tom, že se Kulhavému nedaři…

„Od začátku sezony jsem říkal, že chci na olympiádě uspět a získat jednu z medailí. Věděl jsem, že jsem absolvoval kvalitní přípravu a věřil si. I když jsem měl prakticky po celou sezonu technické problémy a defekty. Někdy to tak zkrátka je. Zatímco v roce 2011 mi všechno vycházelo, vyhrával jsem jako na běžícím pásu a přálo mi štěstí, tak v roce 2012 se karta otočila. Bez ohledu na názory některých novinářů, kteří do té doby o horských kolech pomalu nic nevěděli, jsem si věřil a věděl, že se mohu v Londýně prosadit.“

Škoda, že jste formu neudržel o tři týdny později a nezazářil také na světovém šampionátu v Rakousku. Asi uznáte, že od olympijského vítěze se čekalo trochu víc než třinácté místo.

„Nechci se vymlouvat, ale po olympiádě jsem trochu slavil (smích) a měl spoustu různých povinností. Nebylo to jednoduché. Když jsem začal znovu trénovat, zdálo se mi, že to půjde. Cítil jsem, že forma jde opět nahoru. Pak jsem udělal zřejmě osudovou chybu, když jsem si na závod v Rakousku vzal nové kolo. Asi víte, že jsem po olympiádě dostal jako odměnu zbrusu nové kolo ve zlatém provedení. Celá záležitost byla hodně mediálizována, přišlo by mi hloupé, kdybych na novém kole na světovém šampionátu nestartoval. Dneska vím, že to byla chyba. Kolo jsem si pořádně nevyzkoušel, to se mi vymstilo. Závod se pro mne nevyvíjel dobře, psychicky jsem na tom byl špatně. Nechtěl jsem na světovém šampionátu vzdát, proto jsem závod pouze objel a skončil až třináctý.“

Nemrzelo vás to? Případný titul světového šampiona vám třeba mohl pomoci k vítězství v anketě Sportovec roku, v níž jste stejně jako před rokem skončil za Bárou Špotákovou na druhém místě.

„Je to možné, těžko říct. Osobně si myslím, že mi spíš ublížila jiná věc. Jak jste řekl, nejen v období před olympiádou se hodně psalo o tom, že se mi nedaří, že prožívám neúspěšnou sezonu a podobně. Jistě, nevyhrával jsem jako v roce 2011, ale věděl jsem, že jsem podstoupil tvrdou přípravu a věřil si.“

Považujete druhé místo ve zmíněné anketě za neúspěch?

„To určitě ne. Na druhé straně tvrdím, že podobné ankety jsou hodně subjektivní. Hodnotí se v nich sporty, které mají odlišnou základnu a především konkurenci. Jak říkáte, měl jsem vyhrát mistra světa a možná bych se stal Sportovcem roku. Nebo taky ne.“

Sbíral jste další významné trofeje, stal jste se Králem cyklistiky a získal Cenu bývalého televizního komentátora Roberta Bakaláře.

„Měl jsem z nich pochopitelně radost a beru je jako ohodnocení celé sezony.“

Ve čtenářské anketě odborného serveru www.cycling.com jste se umístil druhý za Švýcarem Nino Schurterem. Sedí to?

„Myslím, že pořadí odpovídá proběhu celého roku 2012. Schurter vyhrával závody Světového poháru, na olympiádě bral stříbro, vyhrál mistrovství světa. Celkově měl vyrovnanější sezonu. I když, na druhé straně by mne zajímalo, kolik lidí v Česku o této anketě vůbec vědělo.“

Kam řadíte čestné občanství, které vám udělilo město Ústí nad Orlicí?

„Vážím si toho, i když jde o trochu jiné ocenění.“

Po olympijském vítězství jste nasedl na kolotoč oslav a společenských povinností, bylo to hodně únavné?

„Nebylo to tak strašné, některým akcím jsem se snažil vyhýbat. Vadilo mi hlavně to, že jsem dlouho nevěděl, co bude, kde budu závodit. Vyjasnilo se až 7. prosince, před odletem na soustředění na Kanárské ostrovy. Hodně času spolklo také zařizování kolem stavby domu. Od ledna 2013 se proto chci soustředit hlavně na trénink.“

V závěru roku jste se rozhodoval mezi silnicí nebo terénem. Jak nahlížíte s odstupem času na tyto hektické dny?

„Na podzim to bylo padesát na padesát. Jednali jsme se špičkovým silničářským týmem Omega Pharma - Quick Step, jehož spoluvlastníkem je český miliardář Zdeněk Bakala. Otevřeně jsme řekli své podmínky, které druhá strana respektovala. Jednalo se, nicméně čas letěl a pořád jsme se nemohli dostat ke konkrétnějším závěrům. Původně jsem chtěl mít jasno do 30. listopadu, všechno se moc protahovalo. Byl jsem nervózní, protože jsem potřeboval vědět, kde budu jezdit a jak bude vypadat začátek mé přípravy na novou sezonu.“

Proč si myslíte, že se nepodařilo uzavřít konkrétní dohodu?

„Možná to bylo způsobeno tím, že silný tým Omega Pharma - Quick Step má řadu skvělých závodníků: Toma Boonena, Tony Martina, Zdeňka Štybara, jezdí tam bratři Velitsové, tým nyní získal velkou posilu v osobě Marka Cavendishe. Při jednání se mnou nemuseli spěchat, neměli k tomu pádný důvod. Bylo jasné, že nekupují lídra, ale závodníka, který se bude na silnici teprve rozkoukávat. Nevím, ale já bych důvody zdlouhavého jednání viděl možná právě tady.“

O peníze tedy nešlo?

„Neřekl bych, obě nabídky byly finančně podobné. Specialized Racing mi dal skvělou nabídku a já jsem rád, že jsem se nakonec rozhodl pro biky.“

Do jaké míry vás od silnice odrazovaly dopingové aféry, spojené zejména s legendárnám americkým cyklistou Lance Amstrongem?

„Sehrálo to svoji roli. Silniční cyklistika utrpěla vážné šrámy, dopingové aféry ji poškozují u veřejnosti i sponzorů. Nechci vynášet nějaké soudy, hlavně proto, že jsem se v profesionálním silničářském pelotonu nepohyboval a nevidím do toho. Nicméně věřím, že na bikách vyhrávají čistí závodníci…“

Je vaše setrvání u horských kol definitivní?

„Chci vydržet čtyři roky, do olympiády v Riu de Janeiro. Potom mi bude jednatřicet, což nebude tragédie. Klidně pak půjdu jezdit zadarmo do nějakého francouzského druhodivizního týmu na silnici, kde bych měl šanci startovat na Tour de France. Chtěl bych slavný závod objet, to by mohl být můj poslední cyklistický sen.“

Zpátky do současnosti, jak probíhá příprava na sezonu 2013?

„Trénoval jsem dva týdny na Kanárských ostrovech. Bylo tam pětadvacet nad nulou, takže to bylo na pohodu. Momentálně jsem a trénuji doma, v lednu a únoru počítám s tréninkovými kempy na Mallorce. Příští sezona startuje podstatně déle, první závod Světového poháru se jede až 19. května. Je to výhoda, protože jsem přípravu zahájil o něco později než obvykle.“

Do jaké míry máte jasno o svém závodním programu pro rok 2013?

„Světový pohár má šest závodů, první bude 19. května v Německu a poslední se pojede 14. září v Norsku. Nevím, jestli pojedu evropský šampionát, ale chci startovat na mistrovství světa v cross-country i v maratonu. V Česku se pochopitelně zúčastním domácího šampionátu, rád bych startoval také na silničním mistrovství.“

Existuje šance, že se v roce 2013 objevíte na startu cyklomaratonu v České Třebové?

„S pořadatelem závodu Vladimírem Vaňkem jsem o tom hovořil, zájem je oboustranný. Je to otázka termínu. Českotřebovský cyklomaraton by se měl jet v polovině června 2013, na stejný víkend je naplánován závod Světového poháru. Pokud bych v sobotu závodil v Itálii, klidně přijedu v neděli do České Třebové. Vážím si toho, že naše spolupráce trvá od roku 2009, kdy jsem byl teprve na začátku úspěšné bikerské kariéry. Pokud by to náhodou nevyšlo, určitě tenhle závod podpořím jiným způsobem.“

Zmínil jste dům, který stavíte v Ústí nad Orlicí. Kdy jej dokončíte?

„Už mělo být hotovo, ale před olympiádou jsem na něj neměl moc času. V současnosti probíhají vnitřní dokončovácí práce, pak ještě zateplení a fasáda. Věřím, že v únoru až v březnu bychom se mohli s přítelkyní Martinou nastěhovat. Před hlavní sezonou, která odstartuje v květnu, musí být hotovo.“

S jakým přáním vstoupíte do roku 2013?

„Dostavět barák, tvrdě potrénovat a kvalitně se připravit na příští sezonu. Rád bych se vrátil do klidu a pohody, kterou jsem měl v roce 2011. Rád bych znovu vyhrával závody Světového poháru a vybojoval medaili na světovém šampionátu.“