- Městské společnosti pracují na komerční bázi podle své zřizovací
listiny, valnou hromadu společností tvoří rada města, která tak tímto
způsobem soustřeďuje poměrně velké pravomoci. V České Třebové jde o
společnosti Eko Bi, s.r.o. TEZA, s.r.o. a Vodárenská společnost Česká
Třebová, s.r.o. Často se uvádí, že město a jeho společnosti téměř
jedno jest, ale praxe ukazuje, že to není až tak jednoduché. Společnosti hospodaří s
městským majetkem, který jim byl vložen rozhodnutím zastupitelstva města,
a tím byl vlastně od městského majetku oddělen. Pokud jej město chce
využívat, musí za něho platit nájem, jako např. za kanceláře sociálního
odboru umístěné v budově na Habrmanově ulici tam, kde dříve bylo vedení
společnosti TEZA. Další majetek mohou společnosti také
pronajímat. Měl by to být majetek,
který nezbytně potřebují pro svou činnost. Tímto způsobem tak třeba
společnost Eko Bi vlastní některé pozemky ve Skiareálu Peklák,
nemovitosti, který potřebují pro svou činnost. V ekonomické oblasti nemají mít městské společnosti v
hospodářské soutěži žádné výhody, měly by
se ucházet o zakázky v rámci výběrových řízení jako ostatní ekonomické
subjekty, podmínky by neměly být ušity městské společnosti "na míru". Podle zákona jsou ale tato
výběrová řízení povinná až pro akce většího rozměru, záleží však na
vůli zastupitelstva, jak vysokou hranici pro vyhlášení použije. V
Ústí nad Orlicí to je třeba jen 50 tisíc korun. Zkušenosti s tím
však v Ústí nad Orlicí moc dobré nemají, protože toto opatření především zdržuje,
mezi záměrem a realizací tak uplyne více času.
- V České Třebové se nyní setkáváme s poněkud málo vyjasněným vztahem mezi
Městem a společností Eko Bi např. při stanovení cen za parkování
dopravního terminálu Jana Pernera, jeho podzemní garáže byly této
společnosti pronajaty a tak je jejím výsostným právem stanovit si ceny
parkování podle svého. Jedinou "brzdou" je valná hromada společnosti,
která může do chodu společnosti zasahovat, ovšem jen nepřímo, nemůže
nařídit nějaké ekonomicky jasně nevýhodné řešení, aniž by zjistila pro
společnost dotování případně vzniklé ztráty. Město tak nemá na ceny
parkování v podzemí tedy až takový vliv, jako by mělo mít, jde-li o investici, která tak moc zatížila městský rozpočet. Nyní je stav
takový, že na jedné straně
rada města stanovila obrovskou zónu se zákazem parkování vozidel v 15
ulicích, ale nedělá to vlastně pro sebe, ale pro společnost Ekobi, aby ta
měla lepší ekonomické výsledky ve výběru parkovného. Lze uvažovat i tak,
že kdyby byla tato zóna zmenšena na rozumnou míru, donutila by tím Eko Bi
ke snížení parkovného v podzemí. V městském rozpočtu by se to nijak
neprojevilo. V nájemní smlouvě jistě není nikde závazek města, že bude
"nahánět" vozidla do podzemních garáží tvořením umělých překážek pro
parkování vozidel v ulicích města. Přitom již nyní jsou k dispozici
ekonomické výsledky terminálu za rok činnosti, ze kterých vychází, že ztráta z
činnosti není nijak velká, strany "má dáti" a "dal" jsou téměř vyrovnané.
Cca 2/3 vozidel však parkují v podzemí zdarma v rámci dvacetiminutového
limitu, zbývající vozidla pak převážně platí na parkovném 10 nebo 20 Kč a
celoroční či dlouhodobou kartu pro parkování, uváděnou jako velmi výhodnou, si
zakoupilo jen pár desítek motoristů. Proto také šly nedávno ceny těchto
dlouhodobých parkovacích karet dolů a jsou tedy ještě výhodnější. Skutečné minimum vozů zde
parkuje delší dobu tak, aby bylo třeba platit vyšší ceny hodinového
parkovného. Tato vozidla pak ucpávají Nové náměstí, parkoviště u Billy a další ulice za hranicemi stanovené zóny. S tím ovšem
nyní nikdo nic
neudělal. Kdyby se např. stanovilo max. denní parkovné ne na 80, ale na 40
Kč, jistě by sem našli cestu další motoristé. Terminál (bohužel) dostal pro
přijíždějící motoristy punc drahého parkování a těžko se toho zbaví. Tomu,
že jsme jej zkušebně nastavili na střední hodnoty, abychom ceny
měnili podle potřeby, dnes již jistě nikdo nevěří. Neobstojí ani
vysvětlení, že jsme dopředu věděli, že zatím nebude podzemní parkování
využito ani z poloviny a že se to postupně během let zlepší samo (viz parkovací
dům Pardubice, kde ale žádnou "ochrannou zónu" nedělali). Právě nyní pociťujeme jako občané města dvojí
omezení: Jednak musíme splatit 120 milionů dluhu co dost náš
současný rozpočet dost omezuje a bude omezovat ještě dlouhou řadu let a jednak musíme akceptovat
zbytečně velké
omezení při parkování v rozsáhlé oblasti zahrnující dokonce třeba bývalá
parkoviště u Kulturních zařízení na Hrdličáku a u Malé scény. Právě teď,
kdy známe ekonomické výsledky prvního roku činnosti terminálu
je ale čas na rozumné hledání nové rovnováhy, která by jistě vznikla, kdyby
bylo hodinové parkovné nižší a maximální denní úhrada činila např.
jen 40 Kč. Už teď lze vypočítat, kolik bychom tratili na příjmech a
dopočítat, kolik dalších vozidel je třeba ještě do podzemí přilákat. K úvaze je také možnost přenechat místa ve 4. výjezdovém sektoru
podzemí rezidentům z Nádražní ulice (za přiměřeně sníženou cenu) a tím
uvolnit k veřejnému (placenému) parkování parkoviště u Kulturního centra
na Hrdličáku, které by jistě také přivítalo Kulturní centrum zejména nyní
v době, kdy nabízí 3D projekce jako jediné jednosálové kino v Pardubickém
kraji.
- Jenže přijetí těchto opatření je ovšem spíše zbožným přáním, není jednoduché už proto, že podzemní
parkoviště bylo pronajato městské společnosti Eko Bi, která si je sama
odpovědná za svou ekonomiku. Valná hromada nemůže sama stanovovat nové
ceny "od stolu" jen je schvaluje na návrh jednatele Eko Bi. Jedinou
páku má v tom, že může hovořit o tom, že jednatel Eko Bi je právě valnou
hromadou společnosti odvolatelný, a tedy na valné hromadě závislý. Je na místě i otázka, zda
v r. 2010 odsouhlasený pronájem
podzemí terminálu pro Eko Bi byl tím nejlepším řešením a zda nešlo zajistit správu podzemního
parkoviště i jiným způsobem, při kterém by si město zajistilo větší
vliv na cenotvorbu i organizaci parkování ve městě. Nyní
nastolený způsob není rozhodně optimální.
-
- Milan Mikolecký (pokračování)
-
|