Archeologický průzkum na stavbě  městského muzea         

V červenci roku 2011 byl zahájen záchranný archeologický výzkum na ploše určené k zastavění novou budovou pro městské muzeum. Novostavba vznikala na proluce mezi čp. 11 a 9, přičemž budova čp. 11 byla současně pro potřeby muzea rekonstruována.

Umístění stavby přímo na původní městskou parcelu, nepochybně zastavěnou přímo při vzniku města,  od začátku slibovalo poodhalení roušky, halící stále ještě jeho počátky. Plošně zkoumána byla pouze zadní část pozemku, kde se počítalo s terénními úpravami a s podsklepenou částí novostavby. Zhruba od poloviny hloubky domu čp. 11 byla vznikající novostavba již jen založena do pasů a archeologický výzkum zde tedy byl odkázán pouze na zkoumání úzkých výkopů, zjištěné informace jsou tedy jen dílčí.

Hned na začátku odkryvu byla nalezena polozemnice s pozůstatky kamenné pece, Četné keramické zlomky, z kterých lze i rekonstruovat nádoby, hovoří o zániku tohoto objektu v polovině 13. stol. (obr. 1) Směrem ke Klácelově ulici pak byl zkoumán kamenný základ renesančního domu (obr. 15), který minimálně dvakrát vyhořel, poslední požár někdy na přelomu 17. a 18. stol. byl domu osudný, v předchozím rozsahu už nikdy nebyl obnoven. Požáry se podařilo zadatovat podle destrukčních vrstev rozhrnutých po pozemku (obr. 2, 4-6, 14, 11). K domu  zezadu přiléhala i užší patrně hospodářská část (obr. 8,9,10, 13), která  zanikla při prvním požáru někdy v počátku 16. stol. K zázemí patřila i venkovní zděná pec (obr.12), nejspíše chlebová. Nálezy ze dvou požárových horizontů nám kromě jejich datování prozrazují i podobu zaniklých stavení, byly to dřevohlinité konstrukce (požár vypálil hlinité pojivo, které otisklo detaily stavby), nejspíše můžeme předpokládat hrázděné zdivo.

            V těsném sousedství čp. 11 byl nalezen i malý klenutý sklípek, původně patrně přístupný z dnešní sousední parcely. Otevírá se zde otázka, jak dalece dnešní šíře parcel odpovídá původnímu rozměření, případně zda byl sklípek využíván v době, kdy na námi zkoumané parcele obývaný dům nestál. Rozhodně byl ale znovuobjeven nástupcem zaniklých domů v 19. a 20. století a druhotně používán.

            Umístění základu hlavního obytného domu, kdy zbývá mezi jeho průčelím a okrajem dnešní ulice pruh široký asi deset metrů, nás opět vede k úvahám, jak dalece dnešní uliční čára odpovídá té původní a zda domy nebyly opatřeny dřevěným loubím. Rozhodnout ale přesně nelze, právě tento úsek byl zkoumán jen z části, podle průběhu nových základů.

            Archeologický výzkum, ve svém rozsahu první na území města, hovoří jasně o počátečních podobách zdejších obydlí a o složitém vývoji, kterým procházely. Je nejstarším hmotným svědectvím o počátcích Třebové. Tradice hovoří o původní osadě pod rotundou na druhém břehu řeky a dodatečném vysazení města. Žádný z archeologických dozorů, prováděný na pokládkách sítí na druhém břehu stopy po starší osadě nenalezl. Je tedy otázkou, zda se současně nevyvíjelo město a na druhé straně řeky panský dvorec jehož kostelem byla již zmíněná pozdněrománská rotunda.  PhDr. Martina Beková

Článek doprovází fotografie Martina Šebely, který se zasloužil nejen o bohatou fotodokumentaci, ale také zprostředkoval přípravu o výše uvedeného článku Martiny Bekové.