V úterý dne 3. ledna 2012 odešel ve  věku nedožitých 86 let velký českotřebovský hudebník pan Eduard Vaníček.

Je to teprve pár dní, co jsem mohla pohladit Vaši ruku, už jsme však mnoho nemluvili. Stačili jsme si pouze povzdechnout, jak rádi bychom vrátili tak dvacet, třicet let života.  A pak jste v bolestech odešel na věčnost...

Já však zase vrátím léta, kdy jsem se stala Vaší žákyní, sice pozdě (na muzikanta) - v deseti letech. O to však byla Vaše práce se mnou intenzivnější . V té době také  ve Vás Česká Třebová poznávala muzikantskou osobnost, jaká zde dosud nebyla. Vzpomínám na Vaše první sólové vystoupení s Orchestrálním sdružením Smetana. Hrál jste Mozartův koncert pro housle A dur a třebovští muzikanti žasli.  Na dalších koncertech jste byl koncertním mistrem a kvality předvedl v sólech orchestrálních skladeb.  To byla inspirace pro nás žáky.  A co více - výsledky ukazovaly i Váš talent neobyčejného pedagoga. I můj otec, člověk už v letech, se stal Vaším žákem proto, aby mohl kvalitněji hrát v orchestrálním sdružení. Mnohdy po práce na dráze i na poli u matčiných rodičů spěchal na hodinu k Vám. Jaká čest pro něho, že jste se stali kamarády a rozuměli jste si i snaze dobře jíst, protože vy jste byl i velkým gurmánem.

Jako žák jsem obdivovala Vaši schopnost korepetice. Než jste před vystoupením určil doprovázeče, hrál jste mnohdy náročné doprovody sám. Na mou pozdější účast na různých přehlídkách a soutěžích jste nikdy nejel se mnou. Přiznám se, že jsem kolikrát s lítostí pozorovala další účastníky, jak je jejich učitelé povzbuzují a uklidňují a já stála sama a jen jsem si řekla "Přece Vám neudělám ostudu".

Ve Třebové jste samozřejmě má vystoupení sledoval a za nepovedený výkon bývala od Vás kritika. Jen jsem se musela "oklepat" a jet dál. Chvály a uznání jsem se  jako žákyně mnoho neužila. A za to Vám děkuji, stále jste mne provokoval k intenzivnější práci. Občas jste mne před vystoupením pobídl slovy" "Hrej jako by to bylo naposled.." Provázelo mne to i dalším muzikantským životem.

Je třeba také poděkovat za Vaši věrnost městu Česká Třebová. Vaše kvality houslisty vzbudily zájem. Třeba i pana Preislera, v šedesátých letech dirigenta a šéfa opery v Olomouci. Ještě mnohem dříve Vás lákal pan Josef Švenk do Slovenské filharmonie v Bratislavě.

Z pozdějších let je pro mne milá vzpomínka na rok 1991, kdy jste i synem Edou vypomohl smyčcové sekci Filharmonie Hradec Králové a zúčastnil se zájezdu do Itálie, který vedl prof. Ivan Štraus. Byla jsem ráda, že jste během cesty mohl navštívit i Stradivariho muzeum v Cremoně, jímž jste byl nadšen.

Když jsme se před jedenácti lety na trvalo vrátila do České Třebové, tak jsem po smrti otce ráda přicházela  k Vám a Vaší Jindřišce pro slova porozumění i útěchy. Mnohé jsme si mohli říci teprve teď a ověřila jsem si znovu i Váš bystrý úsudek a znalost lidí. Probrali jsme tolik záležitostí i lidské osudy a charaktery.

Ti, co prošli Vaším kritickým hodnocením bez úhony, Vás měli upřímně rádi a ti NIKDY NEZAPOMENOU, budou ctít Vaši památku.                                                                                                                                                            Jana Hicklová.