Děkuji pane učiteli
|
![]() Je to teprve pár dní, co jsem mohla pohladit Vaši ruku, už jsme však mnoho nemluvili. Stačili jsme si pouze povzdechnout, jak rádi bychom vrátili tak dvacet, třicet let života. A pak jste v bolestech odešel na věčnost... Já však zase vrátím léta, kdy jsem se stala Vaší žákyní, sice pozdě (na muzikanta) - v deseti letech. O to však byla Vaše práce se mnou intenzivnější . V té době také ve Vás Česká Třebová poznávala muzikantskou osobnost, jaká zde dosud nebyla. Vzpomínám na Vaše první sólové vystoupení s Orchestrálním sdružením Smetana. Hrál jste Mozartův koncert pro housle A dur a třebovští muzikanti žasli. Na dalších koncertech jste byl koncertním mistrem a kvality předvedl v sólech orchestrálních skladeb. To byla inspirace pro nás žáky. A co více - výsledky ukazovaly i Váš talent neobyčejného pedagoga. I můj otec, člověk už v letech, se stal Vaším žákem proto, aby mohl kvalitněji hrát v orchestrálním sdružení. Mnohdy po práce na dráze i na poli u matčiných rodičů spěchal na hodinu k Vám. Jaká čest pro něho, že jste se stali kamarády a rozuměli jste si i snaze dobře jíst, protože vy jste byl i velkým gurmánem. Jako žák jsem obdivovala Vaši schopnost korepetice. Než jste před vystoupením určil doprovázeče, hrál jste mnohdy náročné doprovody sám. Na mou pozdější účast na různých přehlídkách a soutěžích jste nikdy nejel se mnou. Přiznám se, že jsem kolikrát s lítostí pozorovala další účastníky, jak je jejich učitelé povzbuzují a uklidňují a já stála sama a jen jsem si řekla "Přece Vám neudělám ostudu". Ve Třebové jste samozřejmě má vystoupení sledoval a za nepovedený výkon bývala od Vás kritika. Jen jsem se musela "oklepat" a jet dál. Chvály a uznání jsem se jako žákyně mnoho neužila. A za to Vám děkuji, stále jste mne provokoval k intenzivnější práci. Občas jste mne před vystoupením pobídl slovy" "Hrej jako by to bylo naposled.." Provázelo mne to i dalším muzikantským životem. Je třeba také poděkovat za Vaši věrnost městu Česká Třebová. Vaše kvality houslisty vzbudily zájem. Třeba i pana Preislera, v šedesátých letech dirigenta a šéfa opery v Olomouci. Ještě mnohem dříve Vás lákal pan Josef Švenk do Slovenské filharmonie v Bratislavě. Z pozdějších let je pro mne milá vzpomínka na rok 1991, kdy jste i synem Edou vypomohl smyčcové sekci Filharmonie Hradec Králové a zúčastnil se zájezdu do Itálie, který vedl prof. Ivan Štraus. Byla jsem ráda, že jste během cesty mohl navštívit i Stradivariho muzeum v Cremoně, jímž jste byl nadšen. Když jsme se před jedenácti lety na trvalo vrátila do České Třebové, tak jsem po smrti otce ráda přicházela k Vám a Vaší Jindřišce pro slova porozumění i útěchy. Mnohé jsme si mohli říci teprve teď a ověřila jsem si znovu i Váš bystrý úsudek a znalost lidí. Probrali jsme tolik záležitostí i lidské osudy a charaktery. Ti, co prošli Vaším kritickým hodnocením bez úhony, Vás měli upřímně rádi a ti NIKDY NEZAPOMENOU, budou ctít Vaši památku. Jana Hicklová.
|