12 JUBILANTŮ V LEDNU 2012

12 JUBILANTŮ V LEDNU 2012.
Klub přátel umění Ústí nad Orlicí otevřel v pátek 27. ledna letošní výstavní sezónu malým uměleckým salonem. Každým rokem dává příležitost svým členům, kteří oslaví významné životní jubileum. Letos se jich „urodilo“ dvanáct. Slavnostní vernisáž zahájil předseda Klubu Ing. LUDVÍK MÁTL. Pozdravil jubilanty a početný špalír návštěvníků. V hudebním programu vystoupil flétnový soubor ACRI TIBIA, řízený čerstvou padesátnicí DAGMAR FILIPOVOU. Úvodní slovo přednesl další z jubilantů pětaosmdesátiletý výtvarník, publicista, Ing. JIŘÍ SOUKUP.
„Vážení přátelé umění, přátelé Galerie pod radnicí, přátelé našich jubilantů, jubilanti a vážení hosté, dovolte mi, abych i já Vás všechny přivítal a popřál Vám pěkný prožitek dnešního večera mezi výtvarnými pracemi a mezi dobrými, přátelskými lidmi. Já sám jsem přespolním, ale do Oustí se vždy moc těším pro tu srdečnou a přátelskou atmosféru vždy zde panující, na prožitek mezi uměním významných výtvarných umělců. Vždy obdivuji jaké mistry umí pořadatelé zdejších výstav pozvat a hlavně přesvědčit, že zde je to pravé místo prezentace jejich díla. V té řadě významných tvůrců dává Galerie pod radnicí a Klub přátel umění místo i dalším nadšencům pro výtvarno, i těm, kteří se v některých případech včetně mne nepočítají mezi tu zmíněnou elitu. Dnes je to přehlídka tvorby jubilantů, tedy kriteriem je datum narození. Setkávají se zde lidé, kteří především projevují zájem o kulturnost svého nazírání, rádi sledují dění v galerii a výstavních sálech a projevují dlouhodobě vůli, chuť a nadšení dát formu a výraz názoru na svět, události, nálady přírody i zajímavost postav, milující ornament, nakreslený nebo sestavený formou koláže promítají se zde různé techniky počínaje kresbou jako základem výtvarného vyjadřování, přes malbu, keramiku, výšivky, fotografie až po design, návrhy interiéru a podobné nesoucí punc dokumentu na úrovni viděného někdy přebásněného k vyjádření osobních dojmů, vážných i humorných nápadů. Ta tvorba však pokračuje i dále, v některých létech se setkáváme i s básnickou mluvou, dne se zajímavou literární tvorbou ať již v žurnalistickou, kunsthistorickou i editorskou, která bývá tou nejobtížnější.
Jsou to od nejstarších: JAN MORAVEC –85 ( obrazy a kresby), Ing. JIŘÍ SOUKUP – 85 (obrazy a kresby), Mgr. JIŘÍ FIKEJZ – 80 (obrazy, kresby, grafika), MILOŠ SEDLÁČEK – 80 (návrhy interiérů), ZDENĚK JENČOVSKÝ – 80 (dřevořezby), MARIE HAVRÁNKOVÁ – 65 (obrazy, kresby), Ing. MIJAT MANDIČ – 65 ( fotografie), MILAN RICHTER – 60 (literatura, foto), Mgr. EVA ŠRÁMKOVÁ –60 (keramika), MgA. JAROSLAV TICHÝ –60 (fotografie), DAGMAR FILIPOVÁ – 50 (výšivky, kostýmy), LUDĚK PETRAŠ –50 (fotografie).
I když sledujme tvorbu členů Klubu přátel umění na každoročních přehlídkách – salonech, kdy je počet exponátů do určité míry omezen prostorem, tak výstava jubilantů, letos je to dvanáctka, umožňuje větší prostor pro prezentaci širšího rozsahu představených prací vzniklých v delším časovém úseku. Takovéto přehlídky se občas objevují i jinde a vždy dávají širší přehled, nebo pohled do tvůrčí dílny. V současné době je v Semilech výstava malířů Pojizeří jako přehled tvorby užšího regionu s hosty i vzdálenějších míst, nebo v Galerii výtvarného umění Náchod dosud trvá výstava výtvarného podzimu nyní doplněná pracemi výtvarné soutěže: Známe se? – zrcadlo lidských tváří. Měl jsem to štěstí se jako divák zúčastnit. S dojmem, že tam se rodí budoucí generace výtvarného rodu.
Galerie pod radnicí také dovede prezentovat studentskou tvorbu z místa i okolí a je to takové vlídné vybočení z řady autorských výstav. Možná stojí za zmínku ten nenápadný fakt, že se pořádající společenství hlásí k širokému pojetí umění. Neváže se činnost jen na výstavní prostory a směřuje i k prknům znamenajícím svět, umožňují naslouchat líbezným tónům hudby i zpěvu při samotných akcích a nebo jako doprovod vernisáží a setkání při slavnostních a zvláštních příležitostech, jako je 28. říjen.
A tak pozdravme naše jubilanty i všechny přicházející jim pogratulovat podáním ruky nebo jen v duchu při prohlížení žně jejich výtvarného projevu. Držíme palce jim i jubilantům dalších ročníků této tradiční přehlídky. Děkuji za Vaší pozornost a trpělivost“, dodal JIŘÍ SOUKUP.
JAN MORAVEC. Narodil se 3. ledna 1927 v Dolní Dobrouči. Vystudoval obor matematika a výtvarná výchova na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze u profesora MARTINA SALCMANA, KARLA LIDICKÉHO, CYRILA BOUDY, ZDEŇKA SYKORY. Profesor MORAVEC vyučoval na školách v Jablonci nad Nisou, Dolní Dobrouči a na Gymnáziu v Ústí nad Orlicí. Od roku 1999 je členem Klubu přátel umění Ústí nad Orlicí. V témže roce měl v Galerii pod radnicí samostatnou výstavu „DOUBOUČSKÁ KRAJINA JANA MORAVCE“. Pravidelně vystavuje na Ústeckých salonech, ilustroval také několik knih: „Na besedě“ a básnické sbírky VĚRY LUDÍKOVÉ. Žije a tvoří v Dolní Dobrouči. Vystavuje obrazy „Krajiny“ a „Tatínek“.
Ing. JIŘÍ SOUKUP . Narodil se 30. června 1927 v Praze. Studoval na střední škole kreslení u profesorů akademických malířů AUGUSTA SÁGNERA a RUDOLFA LIVORY, kresbu aktu v ROTTROVĚ reklamní škole, dějiny umění v Knihovně uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Jeho aktivity však byly a jsou daleko širšího rozsahu.
Dvakrát vystavoval v Praze, později v Hradci Králové na UK Lékařské fakultě a v Galerii na mostě v UK Farmaceutické fakultě, mnohokrát v Galerii pod radnicí v Ústí nad Orlicí. Je sběratelem umění zejména drobné grafiky – exlibris, je čestným členem Spolku sběratelů a přátel exlibris, čestným členem UNIE výtvarných umělců v Hradci Králové, kurátorem Galerie na mostě, odborně spolupracuje s Klicperovým divadlem – Galerii u Klicperů, Galerii Barbora. Je iniciátorem výstavy Sběratelé a přátelé exlibris v regionu Východní Čechy. Rovněž je donátorem sbírky exlibris pro Knihovnu Národního muzea, Kabinetu exlibris v Chrudimi, Muzea Východních Čech v Hradci Králové, Polabského muzea v Poděbradech. O výtvarném umění často publikuje v tisku. Ing. JIŘÍ SOUKUP je zakladatelem KPVU na Ministerstvu zemědělství ČR, se kterým dosud spolupracuje. Členství v ústeckém Klubu přátel umění je mu velkou ctí.
V pětaosmdesáti letech je stále nadšeným sportovcem. Již řadu let startuje první lednovou sobotu v Ústí nad Orlicí, aby si mohl vyběhnout od Mendriku na Andrlův chlum. Ihned po slavnostním vyhlášení se rychle přemisťuje do Pardubic, by se mohl zúčastnit závodu v zimním plavání. Vloni jsme ho mohli vidět v Malé scéně, co by hvězdu filmu „Na stupních vítězů“, ve kterém závodili i století veteráni.
V Galerii pod radnicí vystavuje své kresby, oleje, akvarely: „Autoportrét (1944) – Kostel ve Mšenci – Důl u Brantu (1944) – Stadion v Lahti pod můstky (2011) – Hradecká ANIČKA (2011) – MÁNESŮV ateliér (1942) – Pražačka (1944) – Na konečné v Podbabě – Unavený – Strom – Lublanja – Elektrárna na Orlici“ (2007) a další
Mgr. JIŘÍ FIKEJZ se narodil v Ústí nad Orlicí 28. března 1932. Obor výtvarná výchova vystudoval na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Českých Budějovicích v letech 1952 – 55. Jako pedagog působil na základních školách v Horní Čermné, Sloupnici, Letohradě a Žamberku. Ve své výtvarné činnosti se věnuje převážně malbě. Své obrazy vystavuje samostatně, zúčastňuje se však i kolektivních výstav, například Ústeckých salonů, či výstav výtvarného umění pořádaných Klubcentrem Ústí nad Orlicí v Kulturním domě. Členem Klubu přátel umění je od roku 1999. Tvoří a žije v Ústí nad Orlicí.
Vystavuje oleje: „Plavení koní (1974) – Lišaj (1975) – Na Dalmatském pobřeží (1967) – Zima (1968) – Čtenář (1970) – Matka (1980 – Dívka s brýlemi (2000) – tempera Měsíc v katedrále (1969) – kombinovaná kresba Silnice (2006)“. K vidění je rovněž řada zajímavých perokreseb.
Arch. MILOŠ SEDLÁČEK. Narodil se 17. dubna 1932 v Ústí nad Orlicí. Vyučil se truhlářem u JOSEFA MARTÍNKA a potom absolvoval rok praxe v Okresním stavebním podniku Ústí nad Orlicí. Vystudoval Průmyslovou školu bytové tvorby v Praze obor nábytková a interiérová tvorba u profesorů LUKEŠE a BARTONÍČKA. Během studií pracoval též jako konstruktér interiérů v ateliéru JIŘÍHO KROHY v Praze. Maturitu složil v roce 1955. pracoval jako projektant interiérů v Projektovém ústavu Hlavního města Prahy. Podílel se na projektu Hotelu Jalta na Václavském náměstí, na interiéru muzea v Lidicích, na projektování interiéru V3 strojní v Praze, Lázní Koruna v Praze a mnohých dalších.
V roce 1962 nastoupil do vývojového oddělení nábytku Výrobního družstva Jablonné nad Orlicí, zde spolupracoval s architektem KARLEM VYČÍTALEM. Nábytek vystavoval na zámku v Lanškrouně, v Ostravě, Brně, Liberci, Praze, Jablonném nad Orlicí, ale i v Kodani, Západním Berlíně i v Moskvě. Spolu s KARLEM VYČÍTALEM obdržel mnohá významná ocenění: „Zlatý kahan v Ostravě, Zlatou stuhu v Liberci, výrobek roku Design centra, dokonalý družstevní výrobek a další. Nábytek z Dřevotvaru Jablonné nad Orlicí se stal v tehdejším Československu pojmem.
MILOŠ SEDLÁČEK byl v letech 1990 – 1998 členem Zastupitelstva města Ústí nad Orlicí a zastával funkci předsedy technické komise. V letech 1994 – 98 byl rovněž člen městské rady, S firmou Dřevotvar spolupracoval i po odchodu do důchodu v roce 1992. Členem KPÚ Ústí nad Orlicí je od roku 1998, v současné době zastává funkci místopředsedy Klubu..
Na početných fotografiích jsou interiéry z jeho dílny. Jmenujme například. Prodejna textilu Zlatý lev v Ústí nad Orlicí – Ložnice manželů PAUKERTOVÝCH Ústí nad Orlicí – Bar Skiklub Říčky v Orlických horách, Galerie KORÁB Ústí nad Orlicí – Soudní síň Ústí nad Orlicí – Výdejní pult knihovny Ústí nad Orlicí – Kuchyňská linka rentgen Ústí nad Orlicí – Prezentace výrobků Rieter Žamberk a další.
ZDENĚK JENČOVSKÝ se narodil 27. prosince 1932 v Praze. Zde prožil mládí a obdivoval práce známých umělců. Nejvíce obdivoval rytce známek. Na Lidové akademii umění v Praze vystudoval grafiku, nemoc však donutila vyměnit rydla za řezbářská dláta..
Do Ústí nad Orlicí se přestěhoval v roce 1981. V posledních letech se zabývá převážně pracemi o kterých si myslí, že by mohly rozšířit obzor nevidomým spoluobčanům, zvláště dětem. Vystavoval v Praze, Ústí nad Orlicí i v České Třebové. Členem KPÚ Ústí nad Orlicí je od roku 2000. Vystavuje na Ústeckých salonech i na výstavách výtvarného umění Klubcentra. Jeho úžasné dřevořezby oceňují nevidomí občané při „OTEVŘENÝCH DVEŘÍCH“ sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých ČR v České Třebové. S touto organizací uspořádal samostatnou výstavu v Galerii pod radnicí v roce 2006.
Na výstavě jsou k vidění dřevořezby: „Praha – Akt – Bodlák – Slunečnice – Ústecké náměstí – Znak města Ústí nad Orlicí z roku 1592 – Znak knížecího rychtáře města Ústí – Ústecká radnice – Cesta do Galerie pod radnicí“ a další.
MARIE HAVRÁNKOVÁ se narodila 4. srpna 1947 v Mutišově u Slavonic. Vystudovala Střední školu zahradnickou a Střední pedagogickou školu se zaměřením na výtvarnou východu. Pedagogické práci se věnovala téměř pětadvacet let, nejdříve s učni, později v předškolní výchově. Celoživotně se zajímá o ikebanu, bonsaje, Japonsko a Čínu. Více než 20 let byla členkou BONSAI klubu Praha.
Paní MARIE HAVRÁNKOVÁ v roce 1993 onemocněla a musela odejít do invalidního důchodu. Tehdy si našla novou životní cestu., začala malovat. Nejdříve tuší do mokrého podkladu, později po studiu japonské tušové malby u paní HARUMI YAMADA, tuší na rýžový papír. Zároveň studovala v cyklu celoživotního vzdělávání na Pedagogické fakultě Univerzity Hradec Králové výtvarné techniky, dějiny umění, grafiku a olejomalbu. Celkem devět semestrů.
Členkou KPÚ Ústí nad Orlicí je od roku 2004. Na Ústeckých salonech vystavuje od roku 2005. první samostatnou výstavu měla v Čáslavi, jmenovala se „Japonská tušová malba“. Další výstavy: Výtvarného umění Klubcentra 2004 – 2011. Galerie „T“,PF UHK 2009 grafika a 2011 olejomalba. Letní plenéry v Čáslavi 2005 – 2011 a výstavy z nich. Středočeské bienále 2007; 2008. Bienále kresby Plzeň 2010. Intersalon Písek 2011 a další.
V Ústí vystavuje“ Japonská tušová malba „V lese – Česká krajina – Na stráni“. Malba tuší na papír: „Zázračný počátek – Zrození - Mládí – Dospělost – Stáří“. Z cyklu „Z rodného kraje“ Léto v krajině – Zrcadlení (akryl) a další.
Ing. MIJAT MANDIČ se narodil 12. března 1947 ve městě Moglej Republika Bosna a Hercegovina. Otec Chorvat, matka Češka. Její rodiče přišli do Bosny za Rakouska- Uherska ze Žamberka a Poličky. Od roku 1968 se věnuje umělecké fotografii. Již ve své vlasti vystavoval na řadě výstav, byl členem předsednictva Fotosvazu Bosny a Hercegoviny, , Členem Akademického fotoklubu Sarajevo a předsedou Fotoklubu „Bosna“ ve městě Doboj. Svoji vlast opustil koncem roku 1992 a svůj nový domov našel v Ústí nad Orlicí.
Stal se členem Volného sdružení východočeských fotografů a členem Fotoklubu Brandýs nad Orlicí. Později založil v Ústí nad Orlicí Fotoklub OKO a stal se jeho předsedou. Členem KPÚ je od roku 2001, pravidelně vystavuje na Ústeckých salonech, v roce 2003 mu Klub přátel umění uspořádal v Galerii pod radnicí samostatnou výstavu fotografií nazvanou „MÉMU MĚSTU“. Pro Galerii pod radnicí připravil několik fotografických výstav: 2004 Současná chorvatská a rakouská fotografie; 2005 Ústeckoorlicko v letecké fotografii; Houby v našich lesích; 2007. Současná fotografie Bosny a Hercegoviny. Pravidelně připravuje výstavy členů Fotoklubu OKO.
Vystavuje fotografie: „BAKO – Dáma – VINKOVAČKA Tržnica – Hajde lindjo živio“ a další..
MILAN RICHTER se narodil 15. března 1952 v Kladně nějaké paní učitelce. Svobodná matka a ještě k tomu učitelka se do padesátých let nehodila proto ho nechala v nemocnici. Nová matička si ho po šesti nedělích odvezla do Ústí nad Orlicí. Tuto skutečnost se dozvěděl v 18 letech u výčepu u Malinů. Čím víc roky přibývají, uvědomuje si jak moc je svému malebnému Ústí nad Orlicí dlužen.
Vyučil se, po vojně vystudoval dálkově průmyslovou školu , následně i Energetický institut v Hradci Králové. Více jak 30 let zastává v textilních firmách funkci energetika a topiče. Více jak třicet let hrál na housle, později i na cimbál ve folklorním souboru Družba, později JARO, po sametové revoluci vedl deset let kytarový kroužek při Domu dětí a mládeže v Ústí nad Orlicí, od roku 1976 je členem Výboru turistického odboru v Ústí nad Orlicí, několik let zastává funkci předsedy.
Psaním se baví od puberty, skládal písňové texty, básničky, pro přátele je začal vydávat vlastním nákladem od roku 1990. „Souborácké veršování – Kotelnické rýmy- (1992) Vandrovní knížka – Tři generace – Koktejl z Běliska . Pod notovou osnovou – (1993) Dozvuky nad Orlicí – S batohem na zádech – (1995) Orlické obrázky – Šlápoty – (1996) Ústecké motivy – (1997) Rozplynuté iluze – Zasněné toulky“. Na svých toulkách přírodou si dodnes vede Vandrovní knížky. Při muzicírování s kytarou zase Muzikáře. Zde si nechává podepisovat vzácné osobnosti. Dlouhá léta se věnuje kronikářské činnosti, jak pro folklorní soubor JARO, sportovní oddíl CTC FORT, tak i pro turistické akce které pořádá s rodinou pro veřejnost. První článek mu vyšel 4. dubna 1996 v Orlických novinách, do dnešních dnů jich publikoval v nejrůznějších periodikách více jak osm a půl tisíce, fotografií více jak sedm tisíc. Nepříjemný šok zažil 7.7.1997, kdy mu ničivá povodeň mnoho písemností, fotografií, knih i hudebních nástrojů zaplavila.
K padesátinám vydal v roce 2002 vlastním nákladem knihu „Kumštýři Podorlicka“ a „Vám chci to říci“ OFTIS Ústí nad Orlicí. V roce 2010 knížečku „70 LET TURISTICKÉ CHATY HVĚZDA“ GRANTIS Ústí nad Orlicí. Vše za velké pomoci manželky. S ní vydává jedenáctým rokem měsíčník „ÚSTECKÉ OZVĚNY“. I tak se stále cítí svému městu Ústí nad Orlicí mnoho dlužen. Ve své představě zde chtěl vystavět Dětský domov rodinného typu, potřebná výhra se zatím nedostavila…
Ve vitrínách vzdává holt matičce RŮŽENCE, která mu vštěpila lásku k mateřštině i paní KVĚTUŠI. Ta byla matičce velkou pomocnicí a kamarádkou až do konce života, což není obvyklé!. Dále vystavuje básnické sbírky, vydané knihy, kroniky, „MUZIKÁŘE“ i „VANDROVNÍ KNÍŽKY“.
Mgr. EVA ŠRÁMKOVÁ se narodila 22. října 1952. její otec JOSEF ŠRÁMEK byl uznávaný výtvarník a propagátor umění vůbec, dlouhá léta byl ředitelem ZŠ Komenského Ústí nad Orlicí. Jak se brzy ukázalo jablko nepadlo daleko od stromu. EVA si výtvarno oblíbila již v dětství. Vystudovala pedagogickou školu a učí kromě jiného výtvarnou výchovu. Na „Komendě“, kde její tatínek řediteloval. Z její iniciativy zakoupila škola vypalovací pec a tak kromě malířských technik se její žáci učí vyrábět keramiku při vyučování i v zájmových kroužcích. Keramice se EVA ŠRÁMKOVÁ věnuje i ve svém volném čase. Pravidelně ji vystavuje na Ústeckých salonech v Galerii pod radnicí. Na současné výstavě předvádí například čárkový dekor „Džbán a mísa“, mísy (modrý dekor) a „Soubor dekorovaný listy“.
MgA. JAROSLAV TICHÝ je narozen 14. ledna 1952 v Letohradě. 1967 – 1970 OU OEZ Letohrad učební obor elektromechanik. 1970 – 1974 studium na SPŠ elektrotechnické v Dobrušce. 1975 – 1976 základní škola MV ČSR. 1976 – 1977 učitel kriminalistické fotografie na základní škole MV ČSR. 1978 – 2007 Kriminalistický ústav Praha, expert v oboru kriminalistická fotografická expertíza. 1980 – 1986 dálkové studium na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze, obor umělecká fotografie u Prof. Jána Šmoka. 2008 – odchod do důchodu
Účast na fotografických soutěžích a výstavách (výběr) 1974 – 50. mezinárodní salon fotografie, Zaragoza, Španělsko. 1976 – Fotosport 76, Reus, Španělsko. 1976 – mezinárodní bienále umělecké fotografie – Malé formáty 76, Varšava, Polsko. 1977 – Josef Sudek a mládí, Regionální muzeum v Kolíně. 1978 – mezinárodní bienále umělecké fotografie – Malé formáty 78, Varšava, Polsko. 1980 – mezinárodní bienále umělecké fotografie – Malé formáty 80, Varšava, Polsko, bronzová medaile. 1984 – mezinárodní bienále umělecké fotografie – Malé formáty 84, Varšava, Polsko, bronzová medaile. 1985 – 16. mezinárodní salon umělecké fotografie - Venus 85, Krakov, Polsko, zlatá medaile v kategorii AKT. 1986 – 8. mezinárodní trienále divadelní fotografie, Novi Sad, Jugoslávie. 1988 – 4. bienále fotografie přírody, Brno. 1989 – Salón 89, užitého umění pražských výtvarných umělců, Praha.
Účast na Koncipovaných výstavách pořádaných dr. Dufkem z Moravské galerie Brno
„V čase“ – Bratislava 1985. Galerie 4, Cheb, 1986. Výstavní síň Fotochema, Praha, 1986
„Město“ – 19 fotografů a jeden námět“, Brno. 1987 Galerie výtvarného umění, Roudnice nad Labem, 1988 Galerie 4, Cheb, 1988 Účast na projektech a realizacích tématických výstav 1988 – Světová výstava poštovních známek Praga 88, Jízdárna Pražského Hradu – doprovodné fotografie výstavy umění na známkách. 1989 – 150 let vynálezu fotografie, Československá fotografie. 1945 – 1989, kriminalistická fotografie, Valdštejnská jízdárna, Praha . 1990 – Kriminalistická fotografie dnes pro veřejnost, Nová scéna Národního divadla Praha. 1991-2 – Archipelag Gulag, Univerzita Karlova Praha. 1997 – Kriminalistická fotografie, Národní technické muzeum Praha. 1998 – Kriminalistická technika na konci milénia, Muzeum Policie ČR Praha. 2002 – stálá expozice fotografií v Klubu bankéřů v České národní bance. Samostatné fotografické výstavy. 1983 Roudnice nad Labem 1985 Letohrad 1986 absolventská výstava FAMU Praha. Dobruška 2002 Dobruška 2007 Letohrad 2010.
V galerii pod radnicí vystavuje fotografie krajiny kolem svého rodného Letohradu.
DAGMAR FILIPOVÁ. Narozena 2.7. 1962 ve Šternberku, okres Olomouc, od roku 1963 trvalé bydliště Ústí nad Orlicí. Absolventka Střední průmyslové školy textilní v Ústí nad Orlicí. Od dětství a mládí záliba v ručních pracích, žákyně výtvarné třídy paní učitelky HELENY DOLEČKOVÉ v tehdejší Lidové škole umění. Souběžně žákyně pana učitele Zdeňka Černého – klarinet. V oblasti hudební činnosti 15 let působení v cimbálové muzice folklorního souboru JARO (Družba), víc jak 15 let členka dechového orchestru města Ústí nad Orlicí, taneční skupiny Gemma – saxofon. Vedle stálého zaměstnání –učitelka odborného výcviku odborného učiliště Perla, práce externí učitelky v LŠU na sopránovou zobcovou flétnu. Od roku 1996 pracuje jako soukromá učitelka všech zobcových fléten, a v roce 1997 založen vlastní flétnový soubor Acri Tibia. V současné době návrat ke klarinetu v dechové hudbě obce Sopotnice.
V oblasti výtvarné činnosti od roku 2001 práce na obrázcích z vlastních fotografií převážně okolí Ústí nad Orlicí, převedených do křížkové výšivky.
V roce 2005 studium a tvorba historických kostýmů, která ji dovedla ke studiu krajkářského řemesla od roku 2009, které stále trvá. V roce 2008 hlubší zájem o další textilní techniku jménem „Patchwork“ a vlastní tvorba hraček .
Členkou klubu přátel umění Ústí nad Orlicí je od roku 2005. Pravidelně vystavuje na Ústeckých salonech. V Galerii pod radnicí vystavuje „Dámský kostým 16. století“ s krajkou (punto in aria – stehy ve vzduchu). „Ženský oděv ranného středověku“, oděvy jsou zdobeny i paličkovanou krajkou. Zajímavá je deka vyráběná technikou patchwork (šití přes papír) děti se jistě potěší mnoha pěknými hračkami. Na korduli je ukázka Alžbětinské krajky představující „CHRÁMOVÁ OKNA“. DAGMAR FILIPOVÁ vystavuje i celou řadu vyšívaných obrazů: „Boží muka – Žampach – Podorlicko – Vzpomínka – Na Bělisku – Na Kubincově kopci – Zima na Divoké Orlici – Sám – Třebovka v zimě – Stroj v poli – Zemská brána – Andrlův chlum – Cesta domů – Léto“ a další.
LUDĚK PETRAŠ se narodil 10. prosince 1962 ve Vysokém Mýtě, dětství prožil ve Sloupnici, do České Třebové se rodiče přestěhovali, když mu bylo pět let. První fotoaparát dostal od dědečka v roce 1974. Měchový přístroj byl na film formátu 6x9. Používal ho na školních výletech. O rok později si koupil svůj první fotoaparát značky Smena. Fotokroužek na SOUŽ začal navštěvovat v roce 1978.
Fotografií se LUDĚK PETRAŠ věnuje nepřetržitě od roku 1984. Po roce 1990 se začaly jeho snímky objevovat i na výstavách. To pracoval jako pomocník strojvedoucího v českotřebovském lokomotivním depu. Zkoušky na strojvedoucího složil v roce 1991 a z depa odešel. První samostatnou výstavu měl v roce 1990 v Městské knihovně Česká Třebová. V roce 1994 založil společnost EVRO-FOTO-VIDEO. Ta měla od samotného začátku za cíl nabídnout zákazníkům služby v oblasti zpracování fotografie.
V Galerii pod radnicí vystavuje sérii zajímavých snových snímků. „Jedné bezesné noci jsem seděl v kuchyni a najednou se na lednici začaly objevovat zvláštní obrazce, možná několikanásobným odrazem světla z noční ulice, možná přicházející odněkud… Mačkal jsem pouze spoušť své zrcadlovky a obrazy které jsem objevil mne zmrazily a šokovaly… prostě najednou byly na světě…. Jenom tak se narodily“, říká LUDĚK PETRAŠ.
Výstava „JUBILANTI 2012“ je v Galerii pod radnicí otevřena do 19. února 2012. V pracovních dnech si ji můžete prohlédnout od úterý do pátku 10-12; 14-17 hodin, o víkendech 14-17 hodin
MR.