Těžké časy rybářovy 

Pro rybáře nastaly těžké časy. Krajina se schovala pod bílou pokrývkou, hladiny rybníků, nádrží a jezer spoutal ledový příkrov, zamrzla i poslední tůňka v místní říčce. I nejzarputilejší příznivci cechu Petrova je nuceni sbalit si svoje nádobíčko a ukrýt ho do šera sklepů, skříní a komor. Dny a týdny plynou a skutečného lovce začnou pořádně pálit prsty. Není den, aby alespoň pohledem nezavadil o svoje nářadíčko, neohmatal rukověť oblíbeného proutku, neprotočil kličku navijáku. Někdo se věnuje zimní údržbě, někdo strhává posledního hnojáčka z háčku až před prvním jarním lovem. Nebudu se řadit do žádné skupiny, usnul jsem někde na půli cesty.            

Ani svátky vánoční nedokážou zahnat rybářovy chmury. Teplé ponožky od Ježíška bolavou duši nezahřejí. Ani teplá čepice není to pravé. Aspoň malý háček. Nad rukavicemi tiše zamáčkne slzu v oku a zánovní pantofle nenápadně odkopne do kouta. Milovaná polovička nemá pochopení pro rybářovy touhy. Některým ženám zkrátka talent tohoto druhu chybí. Když už rybářovo mrtvé období trvá opravdu dlouho a domácí „pohoda“ začíná brnkat na rybářovy nervy, kdy začíná vyměřovat, zda šňůra fénu dosáhne do napuštěné vany, kdy na polici kontroluje zásoby jedu na hlodavce, kdy i jeho miláček krhavým pohledem hladí nabroušené kuchyňské nože, nastal ten pravý čas vyrazit ven, do přírody, a alespoň okem pohladit známá místečka zákoutí oblíbeného revíru, tiše zavzpomínat na chvíle prožité u vody.                                                                                                   

Ale co to, co se to děje. V ledu je děr jak v ementálu a kolem podupávají promrzlí kamarádi, z termosek usrkávají horký čaj, nebo jiné dobroty. Každý se zahřívá, jak umí. Ano, už je to tak, fenomén rybaření na dírkách dorazil i k nám. Duše lovce zajásá. Obrací se na podpatku a uhání k domovu, až mu sníh od nohou odletuje. Rozrazí dveře do sklepa, vytrhne dvířka od skříně, nahází do batohu vše, co by se mohlo hodit, vtrhne do bytu, kde způsobí malé tsunami, vyhledá zapovězené vánoční dárky, v letu políbí teď už zase milovanou manželku a uhání zpátky, vyvrtat si svoji první dírku. Zmrzlá duše pookřála a pravý, nefalšovaný, rybářský orgasmus je tady. Konečně na rybách.                                            

Za sebe jsem velmi rád, že i u nás se pohnuly ledy, a už druhým rokem mohou všichni rybáři, ale i ti, kteří členy ČRS nejsou, přijít a kouzla zimního rybolovu si vyzkoušet. Příprava celé akce nebyla vůbec jednoduchá. Protože lov ryb pod ledem je u nás ze zákona zakázán, musela se získat povolení od patřičných orgánů a institucí a protože i rybníčky, na kterých lov provozujeme jsou majetkem města museli jsme i tam získat souhlas. Dále se muselo zabezpečit zázemí pro obsluhující personál, zakoupil se tedy malý karavan a v neposlední řadě se musela zajistit patřičná obsádka revíru. V současné době je revír bohatě zarybněn sivenem americkým a pstruhem duhovým a neustále se doplňuje. I díky reklamě v místních médiích je o zimní rybolov na dírkách mezi veřejností velký zájem, hlavně mezi nerybáři, takže se nám často stává, že zdarma zapůjčované proutky nestačí a obsluha musí sáhnout do vlastní výbavy. Loví se zde na umělou nástrahu a samozřejmostí je háček bez protihrotu, aby nedocházelo ke zbytečnému poškození ryby, protože jsou i takoví lovci, kteří za předpokladu, že s ulovenou rybou zacházejí šetrně, zbytečně ji neválejí po ledu a sněhu, ji vracejí zpátky do rodného živlu. Nezkušeným, začátečníkům i naprostým laikům vše ochotně vysvětlí a se vším pomůže obsluhující personál. Pokud se nedaří a ryby zkrátka „neberou“ pomohou vybrat jinou nástrahu, protože naším cílem je spokojený lovec, který se k nám zase rád brzy vrátí. Nejkrásnějším pohledem je, když vidíme, jak loví celá rodina maminka, tatínek s dětmi a není krásnějšího pohledu, než do očí desetiletého klučiny, který hrdě třímá svůj první úlovek. Možná i tady vidíme budoucí rybáře a je na nás, abychom je do tajů rybařiny zasvětily a probudily v nich zájem o rybařinu a přírodu vůbec . RV

(http://ctrybar.netstranky.cz)