Josef Zavřel se vrací do České Třebové
s motivy ze svých cest
-
Rozhovor s fotografem a cestovatelem Josefem Zavřelem
-
Říká
se, že svět je nekonečný, protože je kulatý!
-
Také jsem to slyšel a docela s tím souhlasím. Ale přece jen
vám musím oponovat. Ona ta věta totiž nepočítá s časovou spirálou! Na
svých cestách jsem třeba několikrát navštívil stejné místo, nebo kraj, a
byl jsem k svému překvapení svědkem viditelné proměny. Vzpomínám třeba na
Sicílii. Po dvaceti letech se tam zelenalo i v místech, kde bylo dříve
pusto a po úrodném poli nebo sadu nebylo ani památky.
-
-
Tak započal náš příjemný rozhovor s českotřebovským rodákem
panem PhDr. Josefem Zavřelem, který v našem městě prožil prvních 14 let
svého života.
-
Ano, své dětství jsem prožil v České Třebové. Narodil jsem
se na Trávníku v domě, kde má pan Pucholt hostinec. Pak jsme se
odstěhovali na nádraží a v roce 1945 jsme se přestěhovali do Prahy. Můj
otec byl železničář a já jsem byl takové „nádražní" dítě. Také jsem zde
prožil svou první „lásku". Když jsem byl v 1. třídě, tak nás učila paní
učitelka Schejbalová, na kterou jsem čekával ve vestibulu a pak jsme šli
společně do školy. I když je mi už přes 80, stále moje vzpomínky jsou
velice živé. I díky vašemu Českotřebovskému zpravodaji. Nemalou zásluhu na
tom mají naše každoroční setkání se spolužáky a samozřejmě i mé návštěvy
mých milých příbuzných. Bratr se totiž do Třebové vrátil a založil zde
rodinu.
-
-
V poslední době však nejsou vaše návštěvy pouze za rodinou
a za předky...
-
Ano, teď jsou mé cesty spojeny s výstavou fotografií Díky
velké ochotě pracovníků Kulturního centra - zejména p. doc. Mgr. Františka
Preislera, budu mít příležitost vystavit své snímky ve výstavní síni
Kulturního centra, a to od čtvrtka 5. dubna. Otevření výstavy je plánováno
na 17. hodinu. Jako host zde vystoupí paní Milena Asmanová. Výstavu by měl
zahájit p. doc. Preisler.
-
-
Jaká
je její tématika?
-
Svou výstavu jsem nazval „Motivy z cest". Za posledních 22
let jsem měl příležitost navštívit čtyři kontinenty. A nebyly to návštěvy
pouze známých pamětihodností, které si každý může prohlédnout na
stánkových pohlednicích. Do některých míst jsem si musel dojít, a to někdy
cestou namáhavou a vysilující... Ale pak jsem byl odměněn! Jako by ta
velká Příroda vám chtěla říci: „Pojď, věnuj se mi a budeš šťasten nejen
teď hned, ale i ve vzpomínkách!" Nechtěl jsem, aby moje snímky byly pouhou
zápisníkovou expozicí!
-
-
A který je ten ještě nenavštívený kontinent a kam byste se
chtěl ještě vrátit?
-
Je to Nový Zéland a Polynésie. A kam bych se chtěl vrátit?
Určitě do Jižní Ameriky - zejména do Peru!
-
-
Přeji vám, aby vaše výstava byla neméně tak úspěšná jako
byla ta předcházející na Městském úřadu Prahy 10, pod záštitou jejího
starosty. Ale i ta následující, která se uskuteční v Martinickém paláci na
Hradčanech.
-
Moc vám děkuji a vyřiďte, prosím, Třebovákům, že jsem nikdy
nezapomněl že jsem odsud! Na výstavu mají všichni mají moje upřímné
pozvání. Děkuji vám!
-
-
-
|