Několik vět o českotřebovské firmě Rössler a Kudlík         Oldřich Gregar   Myslím, že málokdo z občanů našeho města a to zvláště ze starší či střední generace nikdy neslyšel o vyhlášené českotřebovské stavební firmě Rössler a Kudlík. Tento prosperující podnik působil za první republiky a Protektorátu, aby se pak po politických změnách v roce 1948 rozplynul v Československých stavebních závodech. Od té doby provozovala provozní objekt a stavební ohradu v nynější Felixově ulici firma Baraba, později přejmenovaná na Dopravní stavby. Oficiální název zněl : Podnikatelství staveb RÖSSLER A KUDLÍK, architekti a stavitelé, Česká Třebová. Předmětem činnosti byly stavby pozemní, vodní, železobetonové a další. Svojí činností se podnik výrazně podílel na rozvoji města. Pomineme-li desítky rodinných a obytných domů, byly to hlavně stavby veřejné, jako třeba banka na Nádražní ulici a hlavně nové osobní nádraží s podchodem a nástupišti včetně odbavovací výpravní budovy, poštovního úřadu nebo nocležen pro vlakové čety. Nově postavena byla i budova odboru pro udržování dráhy. Další perlou českotřebovského železničního uzlu byla novostavba výtopny s administrativní budovou, velkou a malou rotundou, dvěma točnami, správkárnou, olejnou, kotelnou a rozsáhlým zauhlovacím zařízením, kterému vévodil mohutný portálový jeřáb. Dominantou výtopny byly tři tovární komíny (dnes stojí již jen jeden) a zdaleka viditelná válcová věž vodárny. Prakticky nikdo ale neví, že se firma Rössler a Kudlík podílela významnou měrou v letech 1937 a 1938 na obraně republiky. Od roku 1935 počala Republika československá pod vedením Ředitelství opevňovacích prací  (ROP) budovat pohraniční opevnění tj. dělostřelecké tvrze, těžká opevnění a v největším rozsahu pak objekty lehké, pro které se vžil lidový název "řopík". Zvláště v roce 1937 se rozběhla stavba tohoto typu pevnůstek naplno a zpočátku měly obklopit po hraniční čáře celou republiku. Pro renomované stavební firmy se tak naskytla možnost získat významnou státní zakázku vojenského charakteru, pokud ovšem podnikatel uspěl ve výběrovém řízení. A to nebylo snadné. Podnikatel se v něm zavazoval k přísnému utajování všech skutečností o stavbě, on i zaměstnanci museli být státně spolehliví (Karel Kudlík byl ruským legionářem). Firma musela disponovat zkušenostmi zvláště se železobetonovými stavbami a stálým kádrem od­borných řemesel, mechanizací a strojovým parkem. V neposlední řadě musela být firma i kapitálově silná a schopna zajistit nejen kvalitu díla, ale i splnění časových termínů předání stavby. Vojenská správa dělila pevnostní linii lehkého opevnění na úseky, ve kterých se budovaly dle taktických úkolů jeden až tři sledy pevnůstek. Pro každý úsek bylo zadavatelem vybráno zhruba pět stavebních firem, které se o stavbu ucházely. Byla jim předložena projektová dokumentace, zadávací podmínky včetně receptury betonové směsi a následovala terénní pochůzka. Velmi důležitou informací pro zpracování nabídkové ceny bylo například i určení nejbližší vykládací železniční stanice, protože dopravní náklady byly.někdy velmi vysoké. (V horském terénu v masivu Králického Sněžníku musel pardubický železniční pluk postavit pro dopravu stavebních hmot visutou lanovku. V okolí kóty Chlum musela firma Rössler a Kudlík zakalkulovat pro nepřístupnost stavby dopravu betonu v putnách koňmi...). Následně podnikatel vypracoval cenovou nabídku, kdy zpravidla zvítězila nejnižší cena. Stavitelé Rössler a Kudlík se tedy prosadili na severní Moravě v pásmu IV. sboru, kde jim byly zadány úseky V a V-3 Sádek, VI a VI-3 Horní Benešov a poté v horském terénu v okolí Králického Sněžníku úsek XIII-Sušina a XXII - Chlum. Stavební práce byly zahájeny v červenci 1937 a skončily 30. září 1938.  Z projektovaných a zadaných 243 lehkých objektů (řopíků) bylo postaveno 212 kusů. Celkovému dokončení zabránila Mnichovská dohoda, po jejímž přijetí byly veškeré stavební a montážní práce na opevnění zastaveny a byla zahájena evakuace. Za pět stavebních úseků požadoval podnikatel odměnu 6,868.707.- Kč, na úseku XIII - Sušina se nepodařilo v archivu částku zjistit. Pro informaci je nutno uvést, že v nabídkové ceně byly uvedeny náklady na řezivo, kamenivo, práci, dopravu a potřebné zařízení staveniště. Rozhodující materiály jako armaturu, speciální pevnostní cement A, střílny, pancéřové plné a mrazové dveře, granátové skluzy, periskopové roury a prvky ventilační soupravy dodávala vojenská správa. V prostoru Sušiny (1321 metrů nad mořem) postavila firma tři prostorné roubené chaty pro posádky lehkého opevnění za 536.000.-Kč, dále hraničářské kasárny v Koblové u Ostravy pro I. prapor hraničářského pluku 4- za 8,7 milionu Kč, v oblasti II. sboru (sever a východ Čech) sruby a chaty pro posádky řopíků v částce l,470.123.-Kč. Kimo to zhotovila na 3.000 kusů železobetonových rozsocháčů, které byly ještě v roce 1937 rozhodující protitankovou překážkou. Finanční částka nebyla zjištěna. Dále se firma zúčastnila soutěže na realizaci nového typu protipěchotních a protitankových překážek na severu Moravy v oblasti IV. sboru, ale zde již, skončila z pěti uchazečů na třetím místo a nebyla vybrána. Veškeré stavební práce pro vojenskou správu v úseku Sádek a Horní Benešov ukončili podnikatelé v dohodnutých termínech a vojenská správa je převzala. Pouze na úsecích Chlum a Sušina byly práce násilně zastaveny ke dni 30. září 1938 a do 10. října 1938 musela proběhnout evakuace stavebních hmot, zařízení staveniště atd. Ne vše se podařilo do obsazení odstupovaného území odvézt, o čemž, dodnes svědčí kupy štěrkopísku a kameniva v lesích včetně jutových pytlů se ztvrdlým cementem. Projděte se jako turisté oblastmi, kde firma Rössler a Kudlík stavěla. Najdete pevnostní objekty, na kterých odvedla dobrou a kvalitní práci a její výsledky tu budou i po staletích.   Prameny : - terénní průzkum a osobní archiv autora - vzpomínky pana Ing. Pavla Kudlíka, syna majitele firmy - výkres autor                                                                                             Oldřich Gregar, Česká Třebová