Z ČERVENKY DO PAŘÍŽE                                                  

(23.-27.5.2012) 

---

Po velkém ohlasu loňské cesty do Říma a Neapole jsme v minulých dnech dopřáli šestnácti dětem naší ZŠ Habrmanova mimořádný zážitek v podobě cesty do francouzské metropole. Využili jsme i tentokrát pozvání pořádající Základní školy Svatopluka Čecha, která se na nás opět obrátila jako na osvědčené partnery. Ve metropoli nad Seinou tak naše děti mohly strávit celé tři dny a uvidět nejen řadu historických památek, ale zažít i atmosféru moderního pulsujícího velkoměsta.

Symbolem města je bezesporu Eiffelova věž, z jehož druhého patra se nám Paříž ráno 24.května představila vůbec poprvé. Pěšky jsme pak po ní toho dne nachodili zhruba 14 kilometrů, ale cesta stála za to: Martova pole (bývalé vojenské cvičiště), Vojenská škola (kde studoval i Napoleon), Invalidovna (kde je údajně pohřben), náměstí Svornosti (tam za Francouzské revoluce popravili krále Ludvíka XVI.), nádherné Tuilerijské zahrady (přiléhají k Louvru) a bezpočet dalších hezkých míst.

Po turistickém výkonu nás druhý den po Paříži vozili naši řidiči. Velice nás zaujala moderní čtvrť La Defense – mrakodrapy jak vystřižené z New Yorku, ohromná pěší promenáda, zmrzliny zdarma, nádherné počasí. A opět jsme si vychutnali pohled na město, tentokrát ze střechy Vítězného oblouku. Po návštěvě Latinské čtvrti (Pantheon, Lucemburský palác a jeho krásné zahrady, Sorbona) jsme se ponořili do ticha nejstarší historie (ostrov Ile de la Cité) a v katedrále Notre-Dame jsme se nečekaně stali svědky důstojné arcibiskupské mše. A protože hezkých výhledů není nikdy dost, večer jsme se podívali na město z jeho nejvyššího bodu, z proslulého Montmartru od baziliky Sacré Coeur (celých 127 metrů nad mořem:-)

Nevidět Versailles znamená nevidět kus francouzské historie. Sídlo Ludvíka XIV. jsme si prohlédli důvěrně zevnitř, i s jeho fantastickými zahradami. Mnozí z nás nevycházeli z úžasu, protože něco tak velkolepého člověk v životě opravdu nezažije mnohokrát. Totéž platí i o úžasném Louvru, jednom z největších muzeí na světě (a rovněž bývalém sídle králů). Kdo chce spatřit Monu Lisu, sochy egyptských faraónů nebo prastarý Chammurapiho zákoník, je zde na správném místě. Kdo z dětí chtěl, navštívil s dospělými i muzeum moderního umění D´Orsay (umístěné v hezké budově bývalého vlakového nádraží) a příznivý dojem umocnila (kromě večerní návštěvy řecké restaurace) i hodinová projížďka lodí po Seině s kouzelnou atmosférou města nořícího se do tmy a nábřeží plných lidí, kteří mávali jakoby na rozloučenou.

V kurfiřtských perličkových lázních v bavorském Ambergu jsme cestou domů měli na co vzpomínat. A ještě dlouho budeme. A současně se naše děti mohou i těšit, neboť za rok mají přislíbenu cestu do velkoměsta na Temži. V Londýně bude vítán každý, kdo v učení nespatřuje jen nutné zlo a koho zajímá dozvědět se něco nového o pěkném světě, v jakém žijeme.

                                                                                                                                                  Zdeněk Hübner,  ZŠ Habrmanova