-
Krajská soutěž amatérských filmů
Svitavy 2012
-
Rok
utekl jako voda a zase je tu jaro a krajské soutěže. Po dlouhé době jsem
se také účastnil soutěže ve Svitavách nejen účastí své osoby ale také
účastí svého filmu. Naštěstí ještě před odjezdem jsem zaregistroval, že
soutěž se nekoná ve „Fabrice“ kulturním středisku Svitavy ale v kině
Vesmír. Tato změna se ukázala jako velmi pozitivní právě pro projekci
soutěžních filmů. Kino v minulém roce rozšířilo své možnosti o digitální
projekci. Tato nová technologie byla použita pro projekci soutěžních filmů
a to se kladně projevilo na kvalitě projekce, která byla naprosto
excelentní. Kino je na počet přítomných autorů příliš velké ale ve
„Fabrice“ by to bylo stejné a projekce z mobilního projektoru minulý rok
nebyla úplně bez chyb. Zde se však promítalo bez problémů. Organizace
proběhla v pořádku a tak se mohu zmínit o některých promítaných filmech a
dojmech, které ve mě zanechaly. Zmíním se o filmech v kategoriích, kde
byly uděleny aspoň dvě ceny. Jsou to kategorie dokumentů, reportáží,
hraných filmů a videoklipů.
-
- Dokumenty byly obsazeny nejvíce a mne zaujal dokument „Babička“
Libora Ludvíčka. Je to výpověď devadesáti devítileté babičky, kterou před
kamerou zpovídá její vnuk. Mám rád historii a tak jsem si rád poslechl,
jak se žilo v dobách před mým narozením za dob německé okupace, první
republiky a dokonce i Rakousko-Uherska. Na svůj věk si pamatovala tyto
doby velmi dobře a nepletla si je. Také potvrdila moje přesvědčení, že
dlouhého věku se člověk dožije díky intenzivní práci do pozdního věku.
Otázky „Co jíte“ patří do oblasti, která zdaleka není tak rozhodující pro
dlouhý věk. Proto jeden stoletý jí tučné a jiný zeleninu, kupodivu oba se
dožijí sta let. Za to se od obou dozvíte, že celý život tvrdě pracovali.
Výše uvedené bylo pro mne přínosem. Vadilo mi však, že babička byla
snímána často z jednoho úhlu, přesněji, že její obraz byl málo prokládám
dobovými fotografiemi. Tím by se dokument stal pestřejší a zajímavější.
Pochybuji, že rodina neměla k dispozici řadu fotografií z jejího dětství,
dospívání, svatby, narození dětí nebo dobových událostí.
-
Reportáže
bylo obsazeny více skromně takže se zmíním o dvou oceněných. Krátce jenom
o „Jedeme na Pyrocar“ Ladislava Dvořáka. Jízda hasičských sborů do
Přibyslavi která začíná téměř deset dní předem. Skupina jezdí od jednoho
města ke druhému a sbírá zástavy hasičských sborů na Pyrocar. Škoda, že
tady udělal autor chybu, protože v úvodu neseznámil diváka o co v této
akci jde. A tak nejen já jsem z filmu pochopil jenom to, že se sjela do
Přibyslavi spousta hasičů, často i s historickou výzbrojí. Proč mi zůstalo
utajeno.
- „Krásné trápení se sklem“ Karla Kubišty byl film kde účel byl zřejmý a
jasný. Jednou za rok se roztopí stará sklářská pec, kterou si sami pře
lety postavili, a několik sklářů zde před zraky spousty diváků vyrábějí
všemožné umělecké sklářské výrobky. Průvodce filmem popisuje historii
akce, způsob roztopení pece i samotnou práci sklářů. Na závěr se vyrobené
poháry, zvířátka a umělecké výtvory nabídnou divákům ke dražbě. Dobře
vyprávěný příběh, který občas zadrhnul příliš dlouhým záběrem.
- Hrané filmy jsou zase dva, které mě zaujaly. Film „Nahoře“
Jaroslava Šilara byl dobře natočený film s chybami herců. Chyby však
nevybočovaly z úrovně chyb amatérského hraného filmu. Technicky dobře
natočený, hlavně záběry paraglidingu byly velmi dobré. A tak vytknu jednu
chybu v dramaturgii. Některé naznačené příběhy nebyly dovyprávěny. Hlavně
ten se starším turistou mající srdeční problémy na lanovce. Sice tam na
závěr byla scéna jak jej sanitka odváží, ale tento záběr se věnuje tomuto
turistovi po dlouhé době a v řadě jiných se téměř ztratil. Byla to
nádherná příležitost jak příběh pořádně zdramatizovat a bez rvačky, které
se běžně nadužívají v profesionálních akčních filmech.
- Další je film „Poklad knížete Auersperga“ Josefa Drahoše Baránka.
Slušně natočený příběh, až na… . Příběh o hledání pokladu, o kterém
vypráví místní pověst. Dva kamarádi z party cestují v čase do minulosti,
kde chtějí zjistit, kde byl poklad ukryt. Hledají, pátrají až najdou
chodbu kde by poklad mohl být ukryt. Jenomže se vynoří čert a jednoho
z hrdinů odnese do pekla. Tato scéna byla zbytečně dlouhá ale hlavně se mi
při ní na mysl vkrádala následující situace. Zbylý hrdina se vrátí zpět
v čase do přítomnosti a kamarádi, kteří na něj čekají se ho ptají jestli
našel poklad. On odpoví: „Našel“. Kamarádi: „A kde je?“ On: „V pekle.“
Byla by to hezká pointa na konec příběhu, která by vyjadřovala, že honit
se za poklady je nesmysl. Místo toho bílá paní na cimbuří začarovala a
zbylý hrdina s knížetem Auerspergem vzápětí vynesou s chodby truhlu
s pokladem a film končí. Výklady mohou být různé ale žádný vzkaz současné
přítomnosti, ta najednou přestala existovat. A pro mne také příběh
přestal.
- Videoklip „Velká cena Juda“ od Jaroslava Prossy je velmi dobrá
reportáž o velké ceně Juda v kategorii děti a Junioři. Také původně jako
reportáž byla přihlášena do soutěže. Jenomže provedení a doprovodná
hudba měla takovou úroveň, že porota tento film zařadila mezi videoklipy.
Nemám rád videoklipy protože většinou jsou pouhou reklamou na hudební
skupinu bez nápadu a dle mustru z televize. Tak na tento videoklip jsem se
podíval s gustem. Nápaditá kamera si všímala zaujetí zápasníků, emocí a
nejenom rodičů ale i dětí. Doprovodná hudba se přizpůsobovala
zobrazovanému tématu a tak byly tyto dvě složky ve vyváženém poměru. Hudba
i obraz měly „hlavu a patu“.
-
- Co napsat na závěr. Filmy byly často velmi zajímavé. Jako například „Sopotnická
Traktoriáda“ od Josefa Hradeckého, který pojednává o soutěži traktorů,
které si vyrobili doma kutilové. A bylo toho k vidění dost. Nebo „Kolo
mlýnský“ od Karla Kubišty, který navštívil s kamerou starého vysloužilého
mlynáře ve mlýně, který je doslova technickým unikátem a museem současně.
Není však možné opomenou i pokrok techniky, kdy digitální kino umožnilo
projekci na profesionální úrovni, takže i DVD obraz měl kvalitu bývalého
(už mohu směle hovořit o „bývalém“) 35mm filmu téměř k nerozeznání. Tak
zase za rok.
-
- P.S. Jo, tem můj film byl hraný a získal druhou cenu. Možná, že se
bude promítat v červnu na celostátní soutěži „Videosalon 2012“ v Ústí nad
Orlicí
.Adolf Macek Fotografie: Bořivoj Krejsa
-
|