Krajská soutěž amatérských filmů

Krajská soutěž amatérských filmů Svitavy 2012
Rok utekl jako voda a zase je tu jaro a krajské soutěže. Po dlouhé době jsem se také účastnil soutěže ve Svitavách nejen účastí své osoby ale také účastí svého filmu. Naštěstí ještě před odjezdem jsem zaregistroval, že soutěž se nekoná ve „Fabrice“ kulturním středisku Svitavy ale v kině Vesmír. Tato změna se ukázala jako velmi pozitivní právě pro projekci soutěžních filmů. Kino v minulém roce rozšířilo své možnosti o digitální projekci. Tato nová technologie byla použita pro projekci soutěžních filmů a to se kladně projevilo na kvalitě projekce, která byla naprosto excelentní. Kino je na počet přítomných autorů příliš velké ale ve „Fabrice“ by to bylo stejné a projekce z mobilního projektoru minulý rok nebyla úplně bez chyb. Zde se však promítalo bez problémů. Organizace proběhla v pořádku a tak se mohu zmínit o některých promítaných filmech a dojmech, které ve mě zanechaly. Zmíním se o filmech v kategoriích, kde byly uděleny aspoň dvě ceny. Jsou to kategorie dokumentů, reportáží, hraných filmů a videoklipů.

Dokumenty byly obsazeny nejvíce a mne zaujal dokument „Babička“ Libora Ludvíčka. Je to výpověď devadesáti devítileté babičky, kterou před kamerou zpovídá její vnuk. Mám rád historii a tak jsem si rád poslechl, jak se žilo v dobách před mým narozením za dob německé okupace, první republiky a dokonce i Rakousko-Uherska. Na svůj věk si pamatovala tyto doby velmi dobře a nepletla si je. Také potvrdila moje přesvědčení, že dlouhého věku se člověk dožije díky intenzivní práci do pozdního věku. Otázky „Co jíte“ patří do oblasti, která zdaleka není tak rozhodující pro dlouhý věk. Proto jeden stoletý jí tučné a jiný zeleninu, kupodivu oba se dožijí sta let. Za to se od obou dozvíte, že celý život tvrdě pracovali. Výše uvedené bylo pro mne přínosem. Vadilo mi však, že babička byla snímána často z jednoho úhlu, přesněji, že její obraz byl málo prokládám dobovými fotografiemi. Tím by se dokument stal pestřejší a zajímavější. Pochybuji, že rodina neměla k dispozici řadu fotografií z jejího dětství, dospívání, svatby, narození dětí nebo dobových událostí.
Reportáže bylo obsazeny více skromně takže se zmíním o dvou oceněných. Krátce jenom o „Jedeme na Pyrocar“ Ladislava Dvořáka. Jízda hasičských sborů do Přibyslavi která začíná téměř deset dní předem. Skupina jezdí od jednoho města ke druhému a sbírá zástavy hasičských sborů na Pyrocar. Škoda, že tady udělal autor chybu, protože v úvodu neseznámil diváka o co v této akci jde. A tak nejen já jsem z filmu pochopil jenom to, že se sjela do Přibyslavi spousta hasičů, často i s historickou výzbrojí. Proč mi zůstalo utajeno.
„Krásné trápení se sklem“ Karla Kubišty byl film kde účel byl zřejmý a jasný. Jednou za rok se roztopí stará sklářská pec, kterou si sami pře lety postavili, a několik sklářů zde před zraky spousty diváků vyrábějí všemožné umělecké sklářské výrobky. Průvodce filmem popisuje historii akce, způsob roztopení pece i samotnou práci sklářů. Na závěr se vyrobené poháry, zvířátka a umělecké výtvory nabídnou divákům ke dražbě. Dobře vyprávěný příběh, který občas zadrhnul příliš dlouhým záběrem.
Hrané filmy jsou zase dva, které mě zaujaly. Film „Nahoře“ Jaroslava Šilara byl dobře natočený film s chybami herců. Chyby však nevybočovaly z úrovně chyb amatérského hraného filmu. Technicky dobře natočený, hlavně záběry paraglidingu byly velmi dobré. A tak vytknu jednu chybu v dramaturgii. Některé naznačené příběhy nebyly dovyprávěny. Hlavně ten se starším turistou mající srdeční problémy na lanovce. Sice tam na závěr byla scéna jak jej sanitka odváží, ale tento záběr se věnuje tomuto turistovi po dlouhé době a v řadě jiných se téměř ztratil. Byla to nádherná příležitost jak příběh pořádně zdramatizovat a bez rvačky, které se běžně nadužívají v profesionálních akčních filmech.
Další je film „Poklad knížete Auersperga“ Josefa Drahoše Baránka. Slušně natočený příběh, až na… . Příběh o hledání pokladu, o kterém vypráví místní pověst. Dva kamarádi z party cestují v čase do minulosti, kde chtějí zjistit, kde byl poklad ukryt. Hledají, pátrají až najdou chodbu kde by poklad mohl být ukryt. Jenomže se vynoří čert a jednoho z hrdinů odnese do pekla. Tato scéna byla zbytečně dlouhá ale hlavně se mi při ní na mysl vkrádala následující situace. Zbylý hrdina se vrátí zpět v čase do přítomnosti a kamarádi, kteří na něj čekají se ho ptají jestli našel poklad. On odpoví: „Našel“. Kamarádi: „A kde je?“ On: „V pekle.“ Byla by to hezká pointa na konec příběhu, která by vyjadřovala, že honit se za poklady je nesmysl. Místo toho bílá paní na cimbuří začarovala a zbylý hrdina s knížetem Auerspergem vzápětí vynesou s chodby truhlu s pokladem a film končí. Výklady mohou být různé ale žádný vzkaz současné přítomnosti, ta najednou přestala existovat. A pro mne také příběh přestal.
Videoklip „Velká cena Juda“ od Jaroslava Prossy je velmi dobrá reportáž o velké ceně Juda v kategorii děti a Junioři. Také původně jako reportáž byla přihlášena do soutěže. Jenomže provedení a doprovodná hudba měla takovou úroveň, že porota tento film zařadila mezi videoklipy. Nemám rád videoklipy protože většinou jsou pouhou reklamou na hudební skupinu bez nápadu a dle mustru z televize. Tak na tento videoklip jsem se podíval s gustem. Nápaditá kamera si všímala zaujetí zápasníků, emocí a nejenom rodičů ale i dětí. Doprovodná hudba se přizpůsobovala zobrazovanému tématu a tak byly tyto dvě složky ve vyváženém poměru. Hudba i obraz měly „hlavu a patu“.

Co napsat na závěr. Filmy byly často velmi zajímavé. Jako například „Sopotnická Traktoriáda“ od Josefa Hradeckého, který pojednává o soutěži traktorů, které si vyrobili doma kutilové. A bylo toho k vidění dost. Nebo „Kolo mlýnský“ od Karla Kubišty, který navštívil s kamerou starého vysloužilého mlynáře ve mlýně, který je doslova technickým unikátem a museem současně. Není však možné opomenou i pokrok techniky, kdy digitální kino umožnilo projekci na profesionální úrovni, takže i DVD obraz měl kvalitu bývalého (už mohu směle hovořit o „bývalém“) 35mm filmu téměř k nerozeznání. Tak zase za rok.

P.S. Jo, tem můj film byl hraný a získal druhou cenu. Možná, že se bude promítat v červnu na celostátní soutěži „Videosalon 2012“ v Ústí nad Orlicí .Adolf Macek Fotografie: Bořivoj Krejsa